Monster Madness: Battle for Suburbia

  12:00aktualizováno  23. srpna 11:20
Frenetická akce se zástupy krvelačných monster, které se jen tak neokoukají? To si necháme líbit, obzvlášť když je v ní taková porce nadsázky a o technickou stránku se skvěle stará Unreal engine 3. Pecka pro multiplayer!
81

Monster Madness

Platforma: PC
Výrobce: Artificial Studios

Herní karta

Monster Madness Štavnaté rubačky jsou výsostnou doménou konzolí. Na PC se zřídkakdy dostane nějaká ta konverze, která se ale potýká se všemi možnými neduhy ovládání, a tak prakticky nemá šanci zaujmout. Monster Madness od Artificial Studios však bylo od počátku plánováno jak na Xbox 360, tak na osobní počítače. A slib autoři rozhodně dodrželi, dokonce si až na malé výjimky nelze na konzolový původ vůbec stěžovat. V záplavě mnohem sofistikovanějších titulů je tak Monster Madness jednoznačně vítaným zpestřením, jak si ozvláštnit monotónní herní jídelníček.

Hratelnost stojí od prvního okamžiku na neutuchající akci, která vám nedovolí vydechnout.

Hra od samého začátku útočí na hráčovu bránici – že nejde o nic vážného, poznáte už z vesele stylizovaného menu a následně výběru hlavních postav. Je nutné zvolit jednoho ze čtyř rozšafných teenagerů, s nímž pak – ať už sami, nebo ve spolupráci s ostatními – vyřídíte hordy valících se zombíků. Právě o tom totiž Monster Madness je. Nezabývá se rozebíráním příběhového pozadí. Vyvedená partička se jen snaží uspořádat divokou party za nepřítomnosti rodičů, když v tom se domovní dveře začnou otřásat pod údery nemrtvých, kteříMonster Madness se zkrátka jen tak objevili. Stačí najít první příhodnou zbraň a připravit se na zteč.

Monster Madness linkuje cestu puberťáků skrz celé město, které je doslova zamořené virem, jenž z jeho obyvatel udělal bestie rozličného charakteru a především způsobu boje. O příběh tu stále pranic nejde, vyprávění probíhá jen prostřednictvím komiksových předělů, kde mládež s patřičně cool nádechem dozajista nepříjemnou situaci glosuje, jako by se vlastně vůbec nic nedělo. Vždyť je to taková zábava! Ano je, byť hlášky, které z úst protagonistů zazní v komiksových sekvencích nebo v četných případech přímo ve hře, nejsou zase až tak úderné, jak si autoři nejspíš přáli. Čas od času se jistě pousmějete, ale na to, s jakou frekvencí z úst hrdinů vychází, bychom čekali větší porci smíchu. Občas se zkrátka povedou, ale že by šlo o aspekt, na němž by hra stála jako třeba Duke Nukem 3D, to se bohužel říct nedá. Škoda, z vyvstalé situace se určitě dalo vytěžit více, na druhou stranu se nebojte nějaké trapnosti, vše je bráno s takovou mírou nadsázky, že už ta sama o sobě působí relaxačním étosem. Odlišné charakteristiky čtyř postav Monster Madness – dvou kluků a dvou holek – asi nebudete příliš vnímat, ale ať už si vyberete kohokoliv z nich, určitým způsobem vám k srdci přiroste.

Hratelnost stojí od prvního okamžiku na neutuchající akci, která vám nedovolí vydechnout. Na postavu nahlížíte buď pohledem třetí osoby umístěným za ramenem, nebo z větší výšky, která umožní větší přehled nad bojištěm, na druhou stranu je pak ovládání poněkud nepřesné. Každý ale bude preferovat něco jiného, jen dodám, že izometrický pohled je v některých situacích, které předpokládají větší shon a nepřehlednost, automaticky předurčen. Jsou to ale jen chvíle, které někomu sice nemusí vyhovovat, ovšem za pár minut už je tu zase možnost volby.

Hrdina se tedy ovládá navýsost dobře, ať už si vyberete jakýkoliv způsob, a teď máme na mysli i ten související s výstupními zařízeními. Není problém vystačit s klávesnici a myší, skvělého pocitu dosáhnete s gamepadem, obzvlášť tím xboxovým. Monster Madness A řekneme to na rovinu, vůbec nejlepší je, mít k počítači připojeno co možná nejvíce zařízení, protože Monster Madness násobí zábavu účastnícím se počtem hráčů. Jistě, velká sranda to je i v sólo módu, ale ta pravá party atmosféra nastane až ve chvíli, kdy využijete celého potenciálu hry a připojíte se do hry ve čtyřech. To je možné jak na jednom stroji, tak po LANu a internetu. Stačí si vybrat preferovaný způsob, byť největšího množství bezprostředních bombových momentů si užijete ve čtyřech u jednoho PC. Komfort je v takovém rozpoložení poměrně problematický (tady je vidět jednoznačná výhoda konzole), ale na druhou stranu je těžké najít lepší způsob jak dodat skomírajícímu večírku grády. Ale ani po internetu to vůbec není špatné, tam se lze navíc dohodnout na cíleném kooperativním postupu na delší herní dobu, zatímco pařba na jednom PC je spíše kratochvílí. V takovém případě se hodí i deathmatch na územně malé mapě, ale o poznání zábavnější je právě průchod kampaní ve spolupráci s ostatními.

Monster Madness linkuje cestu puberťáků skrz celé město, které je doslova zamořené virem, jenž z jeho obyvatel udělal bestie rozličného charakteru a především způsobu boje.

Zpočátku má každá postava dva základní způsoby boje. Jeden je postaven naMonster Madness již tak velmi účinném mlácení zbraní na blízko, druhý pak spočívá ve střílení z elementární zbraně na dálku. Už s tímto prvotním vybavením si užijete navýsost frenetické akce. Zombie vylézají ze země, pomalu se plíží, mnohé vyspělejší typy jsou ale rychlejší a jsou u vás cobydup. Prakticky každých několik minut se objeví nový typ protivníka, v čemž vidím velkou přednost hry, která se aspoň tímto způsobem brání stereotypu, který by jinak nastal mnohem dříve. V zábavním parku například narazíte na zlotřilé mickey mouse, případně monstra několikanásobně přesahující vaší velikost a snažící se vás doslova zadupat do země. Nepříjemní jsou i detonační zombie, které se k vám snaží za všech okolností doběhnout a explodovat. A k tomu je nutné připočíst bosse, jejichž likvidace sice nepředpokládá objevení speciální taktiky, ale lítou řežbu. Například zombie babička, která v klidu sedí na lavičce a poté, co se k ní přiblížíte, se změní v hrozivé, ale svým způsobem srandovní monstrum.

Monster Madness je fyzikálně korektní. Předměty na obrazovce se Monster Madness chovají předvídatelné – pokud strčíte do lavičky, tato se posune nebo převrátí, zombie se efektně a pokaždé jindy klátí k zemi. Ale fyzika má i své praktické opodstatnění. Obrovské množství předmětů je interaktivních. Stiskem klávesy je tak lze uchopit a udělat z nich zbraň, tím že je vhrnete proti přívalu nepřátel. Ve vřavě, kdy jsou pravidlem desítky protivníků, je to sice poněkud komplikované a spíše neefektivní, ale jedná se bezesporu o zajímavou featuru. Obzvlášť když uchopitelných předmětů využívají i zombie a znepříjemňují vám tak život. K novým zbraním, které vám zůstanou takříkajíc nastálo, se dostanete skrz všudypřítomného překupníka. Abyste si u něj ale mohli něco pořídit, musíte mít dostatek tzv. tokenů, což jsou drahé kameny padající ze všech zabitých monster. Ale ani to nestačí, cestou je potřeba sbírat i součástky, z nichž pak Larry kvér či různé zlepšováky na pojizdnou bugynu připraví. Ano, hra je notně zpestřena i přítomností vozidel či loděk, na jejichž ovládání je ale nutné si chvíli zvykat.

Klady a zápory

Plus Skvělá hratelnost v multiplayeru
Plus Audiovizuální zpracování

Mínus V jednom se brzy dostaví stereotyp
Mínus Hlášky postav mohly být vtipnější

Cena 40 Euro (zatím se nedováží)
EN Anglicky

Zombie vylézají ze země, pomalu se plíží, mnohé vyspělejší typy jsou ale rychlejší a jsou u vás cobydup.

Grafika je příjemně komiksová, až přebujelá, ale v tomto případě to vůbec nevadí. Přímo to odpovídá nátuře hry, která je veselá, byť zábavu vyvolává jinak než mnohdy samoúčelnými hláškami hrdinů. Všechno je tu řešeno s obrovskou nadsázkou, kontrastem mezi strašnou hrozbou ze strany zombíků a celkovou rozjásaností hry. V singleplayeru vás po několika hodinách možná potká stereotyp – pak je nejvyšší čas pozvat pár kamarádů, nebo se připojit na internet a ponořit se do frenetického kosení. To je tak krásně plynulé, nenáročné a především návykové, že se od něj nějakou dobu neodtrhnete. Přitom jde o velmi primitivní záležitost, která mnohé ze svého kouzla získává audiovizuálním pozlátkem, ale čert to vem – důležitý je výsledek, a ten rozhodně na nějakou dobu zabaví.

Autor:

Gamescom 2019

Největší světová herní výstava Gamescom 2019 opět přinesla řadu novinek a ukázek nadcházejících titulů. Velkou pozornost si získaly tituly Death Stranding, Watch Dogs: Legion a samozřejmě Cyberpunk 2077.

Hodnocení hry

Redakce

81 %

Čtenáři

73 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 51 čtenářů

Témata: Interaktivní, Virus, Xbox

Nejčtenější

Dvacet zásadních her roku 1999. Hlasujte, která byla nejlepší

GOTY 1999

Při loňské anketě o nejlepší hru roku 1998 se mohlo zdát, že tehdejší rok neměl v herní historii konkurenci. Letmý...

Excel jako herní platforma, lidé v něm vytvářejí neuvěřitelné věci

Graf v Excelu

Tabulkový procesor od Microsoftu nesmí chybět na žádném pracovním PC a je v podstatě synonymem nudy. Najdou se však...

VIDEO: Jak by vypadal nový Doom, kdyby vyšel na MS-DOS v roce 1994

DOOM 4 VANILLA

Že se nadšení fanoušci snaží udržet své oblíbené hry při životě a neustále je vylepšují, aby na moderních počítačích...

RECENZE: Blair Witch není horor, ale simulátor nočního venčení psa

Blair Witch

Kultovní filmový horor se ani tentokrát nedočkal adekvátní herní adaptace. Blair Witch obsahuje několik vynikajících...

RECENZE: Pagan je jen další kopií Diabla od tvůrců World of Tanks

Pagan Online

Když dva dělají totéž, není to totéž. Pagan na první pohled vypadá jako nástupce Diabla nebo Torchlight, bohužel mu...

Další z rubriky

RECENZE: Might and Magic X je úžasný návrat strojem času o 15 let zpět

Might and Magic X Legacy

Málokdo se dnes odváží vyrukovat s tak hardcore retro titulem, jakým je desáté Might and Magic. Vzpomínky ožívají.

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Karateka

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

RECENZE: F1 2013 jsou parádní formule, ale doplácejí na roční vydávání

F1 2013

Nejenže je to jediná hra s oficiální licenci F1, ale navíc je opravdu dobrá. Jenže když vychází každý rok, je těžké to...

Najdete na iDNES.cz