RECENZE: To by Kafka koukal. Jeho Proměna vyšla i jako hra

Metamorphosis je inspirovaná slavným dílem českého spisovatele Franze Kafky. Stejně jako v případě originálu jde o experimentální dílo, které sice není vyloženě zábavné, po dohrání ve vás ale bude ještě chvíli hlodat.

Před nějakými patnácti lety jsem jako brigádník pracoval v Muzeu Franze Kafky, což byla opravdu zvláštní zkušenost. Zástupy cizinců si u nás kupovaly předražené magnetky a propisky se spisovatelovým portrétem, což mi v kontextu jeho tvorby přišlo vyloženě absurdní. 

V Metamorphosis se stáváte drobným hmyzem, který lidem nestojí ani za povšimnutí.

Knihy a povídky tohoto introvertního umělce jsou totiž vesměs bezvýchodné, jeho ze společnosti vyřazení hrdinové jsou proti své vůli vláčeni okolnostmi, které nemohou nijak ovlivnit, natož vlastními silami vyřešit. Degradace Kafkova díla do podoby generických suvenýrů je neuctivá. Nová videohra od polského studia Ovid Works však naštěstí s předlohou zachází s daleko větším respektem.

Navzdory svému názvu není Metamorphosis jen ryzí adaptací slavné povídky Proměna, ale spíše jakýmsi „výcucem“ celého Kafkova díla. Na rozdíl od literárního Řehoře Samsy se hlavní hrdina hry nepromění v obrovského brouka, ale jen v malého broučka, pro kterého je i přelezení jedné místnosti záležitost na několik minut.

V jádru jde o logickou plošinovku nahlíženou z pohledu první osoby, která ovšem díky změně měřítka obsahuje spoustu originálních nápadů. Pro takového brouka je i přelezení ze židle na stůl ohromný atletický výkon a vy si proto budete muset v obyčejném prostředí neuklizeného pokoje hledat vlastní cestičky. Což není vždy snadná práce, zorientovat se v miniaturním světě je často velice obtížné. Hra sice obsahuje mapu, ta je ale v podstatě k ničemu a tak jsem podstatnou část z těch zhruba šesti hodin nutných k dohrání strávil blouděním. Ne vždy je totiž jasné, na kterou překážku ještě můžete vlézt a která už je mimo vaše schopnosti. Také správně odhadnout délku skoku je obtížné a tak jsou některé plošinkové pasáže vyloženě frustrující.

Podobných dialogů je hra plná.

Metamorphosis je sice zaštítěna velikou literaturou, samotný její příběh ale za moc nestojí. Cílem hry je dostat se do jakési tajemné věže, kde by údajně mohl být k dispozici lék, který by Řehoře vrátil do jeho lidské podoby. Cestou sice potkáváte další brouky, se kterými můžete komunikovat, žádné zvraty nebo emoce však ve scénáři hry nečekejte.

Nejzajímavěji tak působí okolní svět, ve kterém se mimo vaši kontrolu odehrávají některé scény z románu Proces. Na samotnou hru sice nemají žádný výrazný vliv, ale dokonale sednou k absurdním Kafkovým scénám. Bohužel, pokud v nějaké scéně uvíznete a nemůžete najít cestu, okolní události a dialogy gigantických postav se ve smyčce opakují, což je neskutečně otravné.

Metamorphosis je neotřelý zážitek, který bych doporučil herním „snobům,“ kterým už se zajídá mainstreamová produkce. Sice jim nemohu slíbit, že se budou po celou dobu bavit ani že si z hraní něco odnesou, to samé však lze říct o celém Kafkově díle.