Metal Gear Solid: Portable Ops

MGS na PSP tak, jak jsme ho všichni chtěli. Bez karet, bez tahů, ale s neustále narůstající armádou spolubojovníků. Kojima opět nezklamal.

Metal Gear Solid: Portable Ops

  Rok a půl po launchi PSP se stalo to, na co většina z nás čekala už od začátku. Naše choutky ovšem byly hned nadvakrát utlumeny strategickou odnoží série jménem Metal Gear ACID 1 a 2, které si sice odbornou kritikou vysloužily kladná hodnocení, ale hráčskou veřejností byly přijaty vesměs rozpačitě. Karetní systém zkrátka neseděl každému, příběh nedosahoval obvyklých hloubek a ze hry se také kvůli tahům vytratil onen „espionage“ prvek nutící hráče k pomalému a opatrnému postupu. Zástupnou roli tedy pro hráče dychtící po plížení ve stínu převzal na dlouhou dobu výborný Syphon Filter: Dark Mirror, který svým designem (a výborným ovládáním) uspokojil i ty, kteří se se hrou chtěli vypořádat jako John Rambo.

Čím se Portable Ops liší od ostatních dílů nejvíce je fakt, že tentokrát za vámi nestojí žádný podpůrný tým.

Portable Ops se odehrává šest let po MGS3: Snake Eater, tedy v roce 1970, a jeho hlavním hrdinou je jednooký Naked Snake, který převzal novou přezdívku „Big Boss“. Hra navazuje na události třetího dílu MGS, ovšem hrdina již před samotným začátkem hry projde nedobrovolným zdrogováním a únosem do Jižní Ameriky, takže ti, kteří s MGS3 neměli tu čest, budou souvislosti odkrývat postupně a bez pocitu, že by měli vědět něco víc.

Příběh začíná ve vězeňské cele kdesi v Jižní Americe. Jediné co v danou chvíli víte, je vaše jméno, jinak si Snake (pardon, Big Boss) nepamatuje nic než střípky událostí, které se odehrávaly v operaci Snake Eater. Věznitelé (CIA? FOXHOUD?) ale mají o vaše vzpomínky eminentní zájem a nevybíravým způsobem se je z vás snaží dostat. Philosopher‘s Legacy. To je to oč tu běží, a vy jste poslední člověk, který může únoscům k tomuto tématu něco konkrétního říct. A v cele naproti vám sedí uvězněný Roy Campbell. Takhle nějak začíná Metal Gear Solid: Portable Ops. Jako obvykle se setkáme s několika známými postavami předešlých dílů a samozřejmě s mnohými dalšími, přičemž příběh je opět okořeněn atomovou hrozbou a tedy nebezpečím z rozpoutání třetí světové války. A samozřejmě by to nebyl MGS, kdyby pozadí příběhu nedoplňovaly filozofické otázky a úvahy na nejrozličnější témata.

Tím, čím se Portable Ops liší od ostatních dílů nejvíce je fakt, že tentokrát za vámi nestojí žádný podpůrný tým. Naopak, jste ponecháni svému osudu, ale to neznamená, že byste zůstali ve štychu. Snake má tentokrát možnost „konvertovat“ nepřátelské vojáky do svého týmu a cvičit je ve specialisty na různé akce. Tento aspekt je třeba pochopit a osvojit si ho, protože kompletně podmiňuje strategii vašeho hraní. Každý voják vyniká v jiných dovednostech. Někteří jsou lepší na boj, někteří vynikají v odstřelovačích schopnostech, jiní jsou vhodní k infiltraci a podobně. Obecně by se dalo říci, že pokud budete konvertovat vojáky svědomitě, budete mít v pozdějších fázích hry výhodu ve výběru vhodnějších a silnějších rekrutů. Zkrátka, Portable Ops je o vytvoření takové malé soukromé „armády“, přičemž každý její zástupce je hratelný se svými vlastními schopnostmi, vlastnostmi, a samozřejmě s volitelně nastavitelnou výzbrojí a výstrojí.

MGS:PO na PSP je ještě lepší, než jsme si ho představovali.

Každý voják má k dispozici ale pouze čtyři volné sloty v inventáři a tento omezující faktor výrazně ovlivňuje veškeré akce. Vzít s sebou do akce lékárnu či náboje? Jaký typ zbraně? Bude se hodit dalekohled? Na všechny tyto otázky, a mnohé další, si budete muset před každou misí odpovědět. Vaše konání se pak ale již odehrává tak, jak ho známe z předešlých dílů. Infiltrace, odposlouchávání, eliminace protivníků, souboje s bossy a tak dále a tak dále. Oproti starším dílům můžete ale v jednotlivých lokacích plnit sekundární úkoly a „lovit“ další a další vojáky do armády. Změna nastává ovšem v nebezpečí nezvratného úmrtí nějakého člena vašeho týmu a jen pokud se jedná o nějakou důležitou postavu pro příběhovou linii, je přemístěna do „nemocnice“.

Engine hry vychází z MGS3: Subsistence (volná kamera), ovšem tento způsob zpracování zdá se nám trochu nešťastný, protože jak je známo, PSP nemá druhý analog, kterým by se kamera dala pohodlně ovládat. To způsobuje určitou překombinovanost v ovládání (i přes možnost některá tlačítka namapovat podle vlastního uvážení) a bude vám zpočátku činit nemalé potíže sladit všechny aktivně hrající prsty. Radar je tentokráte vyřešen akustickým zařízením, které neurčuje přesně polohu nepřítele, ale jen jeho směr od vás, takže se vám může díky ne zcela vyladěné kameře stát, že do nepřítele doslova narazíte. Potíže se také dostavují ve chvílích, kdy se plazíte ventilační šachtou a jste těsně před otázkou, zda z ní vylézt či nikoliv. Kamera vám v některých případech nedovolí dostatečně se rozhlédnout a vyplazit se můžete, obrazně řečeno, přímo pod nohama hlídky. Tyto záležitosti mohou činit hru místy trochu frustrující, protože hra se ukládá automaticky jen na jednu pozici a přijít kvůli nekamarádské kameře o silnou postavu nepatří k veselým okamžikům.

Rekrutování vojáků

Existuje několik způsobů, jak se dostat k vojákům, které lze konvertovat na vaši stranu. Tím nejzajímavějším (ale v naší zeměpisné šířce a délce zatím nerealizovatelný) je využití GPS systému pro PSP (zatím jen v USA a v Japonsku), který vás v reálném světě navádí prostřednictvím displeje PSP k dosažitelným virtuálním vojákům. Neméně zajímavý způsob je využití WiFi hot-spotu, kdy kombinace síly signálu a interních informací v PSP vám může zpřístupnit další hratelnou postavu. Ony „interní informace v PSP“ zaručují, že i když se s kamarádem vydáte po okolí vašeho bydliště rekrutovat vojáky, nemělo by se stát, aby oba z vás získali z jednoho hot-spotu tu samou postavu. Další možností je výměna vojáků s kamarádem. Ve hře se také setkáte s hesly, po jejichž zadání do systému v menu hry dostanete nějakou tu ovečku navíc. Vojáky lze také na úkor oponenta vyhrát v infrastructure hře nebo přes Ad Hoc. Ve hře samotné se pak setkáváme s klasickým unášením osob buď za použití hrubé síly nebo uspáním a odnesením bezvládného těla do Royova náklaďáku. V závislosti na jejich šarži se odvíjí doba nutná k jejich „přeběhnutí na druhou stranu“ a vysoké šarže samotné vám dovolí dostat se na místa, kam se s obyčejným vojínem nedostanete.

Výtečná grafika si bere daň v podobě občasného rozmazání a někdy i poklesu frameratu, naštěstí ale nejde o nic vážného, co by hratelnost výrazně omezovalo, jde prakticky jen o pihy na kráse. O grafické prostřihy vyprávějící zajímavý děj plný překvapení (jak jinak pro sérii MGS) se postaral Ashley Wood, který má také na svědomí oficiální MGS komix a MGS:Digital Graphic Novel taktéž pro PSP. Napůl rozanimovaná komixová okénka s výborným dabingem a naprosto odlišným stylem, než předváděly v minulosti meziherní animace, bezvadně doplňují atmosféru samotné hry.

MGS: Portable Ops disponuje také multiplayerem, dovolujícím hru až pro šest hráčů najednou (ať je to Ad-Hoc nebo infrastructure). Neopatrnou hrou můžete opět přijít o své členy týmu, takže doporučujeme pořádně se seznámit s ovládáním a teprve poté zapnout na PSP spínač WiFi.

MGS:PO na PSP je ještě lepší, než jsme si ho představovali. Jediným minusem je z části krkolomné ovládání, do kterého se ale lze časem dostat tak, abyste své akce prováděli s minimálním zpožděním. Portable Ops zajímavým způsobem rozkrývá osudy postav z MGS universa, ale samozřejmě také dává prostor ke spekulacím a dlouhotrvajícím rozhovorům na téma Outer Heaven, Army’s Heaven, Cunningham, Gene a tak dále. Zkrátka, další poctivý díl MGS ve všech směrech.