Víte, v životě pařana nastanou chvíle kdy si myslí, že už ho na tomhle prašivým světě nemůže lautr nic překvapit. Že už viděl příliš mnoho zbědovaných her, než aby se ještě nad nějakým takovým „zázrakem“ podivoval. A pak se vám zčista jasna dostane do rukou nenápadná krabička s podivným heretickým obrázkem na přebalu a vy po letmé zkoušce jejího obsahu a dvou infarktech zjistíte, že tato iluze je pryč. Zůstává jenom otázka, co jste komu proboha udělali??? A přitom to všechno začíná tak nenápadně. Ačkoliv název McFarlane´s Evil Prophecy asi nikomu z vás mnoho nepoví, tak trochu se z něj dá vycítit jakýsi hororový nádech a krátký animovaný prolog, který v rychlosti představí všechny významnější příšery a monstra 19. století, dá vaší tápající duši jenom za pravdu. Ano, skutečně se jedná o horor. A to prosím o horor autentičtější, než se kdy jakémukoliv hororu mohlo třeba jen zdát. Budete se bát od chvíle kdy ona děsivá, stříbrná placka zavrní v mechanice, budete se bát, že tahle hrozná hra snad nikdy neskončí a šílené noční můry vás budou pronásledovat ještě pár týdnů po tom, co v bezměsíčné noci, za drmolení ochranných zaklínadel, budete ten neblahý kus softwaru zakopávat u děda na zahrádce. Tak hrozný je to zážitek. Bohužel trochu jinak než samotní tvůrci zamýšleli.
Bohužel, v tomto případě by nepomohl ani sud svěcené vody.
První šok nastává celkem záhy a sice v momentě, kdy si v menu zvolíte hru ve story módu. V tu chvíli se před vámi začne odvíjet textové (!!) intro, které vás má zasvětit do děje. Pomineme-li skutečnost, že je delší, než indický originál Rámajány a Mahábharáty, nutně si musíme povšimnout neuvěřitelně klišovitého příběhu, který byl vydojen už vícekrát než rekordní socialistická dojnice Mářa z Dolních Koželup. Panuje 19. století a monstra všech kategorií se vyrojila po celé planetě, terorizujíc její obyvatelstvo. Vlkodlakové unášejí rolníky, mořské stvůry potápějí lodě a zmrtvýchvstalí faraóni si léčí mindráky na podrobených obyvatelích nilské delty. Hmmm. Jedinou šancí světa na záchranu je trojice zvláštních poděsů, které kolem sebe soustředil miliardářský vědec v důchodovém věku – je to bujará lovkyně vlkodlaků, vybavená dvěma kolty a kopou stříbrných nábojů, polonahý domorodec z pralesa a dvoumetrová koule svalů s dřevěnou nohou, která má představovat kapitána jedné z unesených lodí. Aby snad tahle parta nebyla málo rozmanitá, nasadí si vetchý stařec, který tuto společnost – ehm - hrdinů najal, elektrické rukavice a k naší milé kompanii se chutě přidá. Nu což, řekne si člověk, spousta dobrých her vycházela ze zoufale zastaralé koncepce. Třeba jsme právě narazili na zapomenutou perličku na dně.
Ale hádejte co. Perlička se nekoná, zato na dně se ocitnete zcela zaručeně. Po přelouskání neeeeechutně dlouhého textu se totiž
odehraje šok číslo dva. Postavy nejsou nadabované. Nejdřív vám to ani nedojde, zoufale mlátíte do televize v domnění, že se ten krám zase rozhodl bojkotovat jakékoliv zvuky, ale tentokrát je v tom nevinně. Nepřítomnost mluveného slova ve hře pro PS2 – to už začíná pořádně zavánět. Zvlášť když se naprosto příšerně animované postavy zmítají v extatických křečích ve snaze předvést konsternovanému hráčskému publiku jakýkoliv pocit. Je to snad hněv? Radost? Zácpa?? Kdo ví, my po tom raději ani nepátrali. Pořád však v našich – v tu dobu již značně zkoušených – srdcích hořel plamínek naděje. Vždyť parádní hratelnost už zachránila jinačí výlupky.
Bohužel, v tomto případě by nepomohl ani sud svěcené vody. McFarlane´s Evil Prophecy by podle všeho měl být jakýmsi akčním RPG, ve stylu Devil May Cry, pouze s tím rozdílem, že máte k dispozici tým hrdinů, mezi kterými můžete libovolně přepínat. No nezní to fajn? V člověku to až vyvolá pocit, že se taková tuctová akční mlátička rázem změní v taktické šachy, kde klíčem k vítězství je správná volba postavy. Vždyť každý z těch čtyř bojovníků má nějakou speciální vlastnost, která by ho měla činit zcela výjimečným. No jo měla, ale nečiní. Prsatá sexbomba s dvěma kolty, jejíž jméno jsme raději rychle zapomněli je údajně specialistkou na vlkodlaky. Aha, jenže už vám neřeknou (nebo
spíš nenapíšou), že se svým zdravím vydrží v boji asi tak dvě, tři pikosekundy. Navíc speciální útok, v jejím případě přidání zdraví, působí na všechny jen ne na toho, kdo jej vyvolal.
Hledali jsme pečlivě, hledali jsme dlouho, ale nenašli jsme na tomto kusu znetvořeného DVD jednu jedinou opravdu pozitivní věc.
Asi pochopíte, že tahle silikonová číča je mrtvá dřív než se stačí naloadovat level. Pak tu máme profesora s elektrickými rukavicemi a slušně řečeno, je to starý dědek. A starý dědek, jak známo, toho taky zrovna moc v boji s vlkodlaky nevydrží. Je zcela závislý na zdravotních kouzlech své přítelkyně, ta ovšem – jak už víme – zemře v průběhu první minuty. Co se pak zákonitě stane s takovým člověkem? Zemře v průběhu druhé minuty, samozřejmě. Po dvou minutách se tedy váš tým smrskne na dva jakž takž použitelné členy. Ačkoliv si v menu – ve snaze předejít rychlé smrti většiny týmu – můžete přednastavit různě formace a styly útoků, není vám to zhola nic platné. Počítačem ovládaný zbytek skupiny se stejně bude pohybovat ve zmateném chumlu, který se zasekne v každém menším ohybu a nechá vás ve štychu kdykoliv to jenom bude trochu možné. Hráč, který má všech pět pohromadě si zahraje první level a zděsí se. Pak vyzkouší druhý a omdlí. K tomu třetímu už se z pochopitelných důvodů nikdy nedostane. Ach, jak mu tu blaženou nevědomost závidíme. My, v rámci objektivity odehráli levelů dvanáct, načež bylo nutné provést rychlou resuscitaci pomocí Pro Evolution Socceru.
|
Hrozných zážitků je prostě tolik, že je člověk nestačí ani počítat. Mizerná, holá grafika, která zná snad jen dva nebo tři odstíny šedé a byla zastaralá už v době PSone. Prázdné lokace, které se jedna druhé podobají jako vejce vejci. Neuvěřitelně primitivní a přesto absolutně nefunkční ovládání, korunované zmatenou kamerou – no a monstra? Tsss…i když jich z toho, co jsme pochopili má být několik desítek druhů, existují všeho všudy tři. Liší se jenom v barvě a v názvu, takže zatímco „francouzský vlkodlak“ je černý, „egyptská hyena“ je žlutá…úúúžasné. O jejich umělé demenci se nemá smysl ani zmiňovat, jedinou zbraní tohoto zvěřince je totiž jeho počet a veškerý boj s ním se smrskává na pouhé repetitivní mlácení do jediného tlačítka. Oněch závěrečných dvacet procent udělujeme z milosti a to za kooperativní multiplayer, který sice není o nic lepší než ten zbytek, zato se však člověk v případě náhlé nevolnosti může opřít o kolegu, není-li v tu chvíli už dávno po něm. No zkrátka hledali jsme pečlivě, hledali jsme dlouho (déle, než bylo dobré pro naše duševní zdraví), ale nenašli jsme na tomto kusu znetvořeného DVD jednu jedinou opravdu pozitivní věc. Nic, vůbec nic a ani to prdlajs!! Pokud nejste masochisti, vyhněte se této „hře“ obloukem přes Nový Zéland ve svém vlastním zájmu a v zájmu blízkého okolí. Věřte nám, že odfláknutější hru byste hledali jen jen velmi těžce.
| McFarlane's Evil Prophecy | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
