Mass Effect – zachraňte galaxii, dokud je čas

RPG hry se sci-fi tématikou rozhodně nejsou tuctovým zbožím, o to větší radost pak nastává, když se nějaká opravdu povede.

Mass Effect

Nad Mléčnou dráhou se rozprostírá starobylé tajemství. Je zaprášené a zamotané a na vás je, abyste jeho zpuchřelá vlákna začali rozmotávat, protože na konci je děsivá hrozba. Hrozba, kterou nebere nikdo vážně, hrozba, která se již stala pouhou součástí legend. Přesto je to hrozba, jejíž reálná tvář je škleb smrti pro veškerý život v galaxii. Může existovat lákavější příběh pro každého milovníka vědeckofantastických knih a filmů? Pochybuji. Však také příběh je první, co vás při hraní Mass Effectu polapí do svých sítí a požene kupředu. Jo, přesně ta geniální taktika, kterou používají JRPG, zvláště pak série Final Fantasy.

Znáte tu situaci? Každou chvíli se objeví nějaký ztřeštěný vynálezce, který by rád zkombinoval auto a letadlo, ideálně pak auto, letadlo, loď i ponorku. Když už se náhodou něco takového povede vyrobit, buď to blbě jezdí, nebo to létá jako stroj bratří Wrightů a potápí se to maximálně jednou. Zkrátka mixovat toho příliš najednou se nevyplácí. Tedy pokud nejste Robur Dobyvatel a nemáte doma patent na Postrach. BioWare evidentně patent na všeumělství má a Mass Effect je toho dokonalou ukázkou. Občas něco zaskřípe, ale jinak hra mixuje možnosti jedna radost. Máme tedy základní vstupní data. Vynikající dějovou linii a výborně zvládnutý mix herních prvků. Takže chutě do hry.

Pokud jste milovníky Hvězdných válek nebo Star Treku, budete v Mass Effectu jako doma. Galaxie je obydlena, inteligentní rasy sice občas jedna proti druhé válčí, ale vcelku se dokázaly dát dohromady. Výsledkem je gigantická kosmická Citadela, kde se nachází rozhodující rada. Hned na počátku se dozvídáte, že lidstvo dokázalo překonat kosmické vzdálenosti díky artefaktu mimozemské civilizace Protheanů, která ho kdysi ponechala na Marsu. Možnosti, které lidstvo z artefaktu získalo, jsou známy jako „Mass Effect“. Díky němu mohou vesmírné koráby ignorovat limit rychlosti světla a překonávat vzdálenosti mezi jednotlivými hvězdnými systémy během okamžiků. Jak se pozvolna děj odvíjí, pochopíte, že veškeré současné galaktické civilizace žijí právě z pozůstatků Protheanů.

Tato civilizace však záhadně vyhynula. Jenže nevyhynula sama. Každých padesát tisíc let se jako smrtící oblak galaxií prožene smrt v podobě mechanické civilizace, pro kterou organický život nic neznamená. V okamžiku, kdy ruiny vydají toto tajemství a vy zjistíte, že kdosi má zájem tuto hrůzu přivolat, začíná skutečné dobrodružství. Otevírá se před vámi celá galaxie, dosažitelná na palubě vesmírné lodi Normandy, jejíž můstek nabízí pohled na galaktickou mapu, kde již jen volíte světy, na které se rozhodnete letět. Honí vás čas. Ten, kterého musíte zastavit, je vždy o krok napřed a disponuje silami, které vám budou vše znepříjemňovat. Jenže není jiná šance. Příběh je pojatý velice vážně, čímž veškeré Hvězdné války i Star Treky strká s přehledem do kapsy, ačkoliv jsou tu momenty humorné nadsázky, setkáte se si atmosférou, která mi nejvíce připomněla legendární Carpenterův horor „Věc“.

Ale vy jste zatím na začátku. První, s čím se setkáte je editor postavy. Dal jsem sice přednost herní postavě Johna Sheparda, ale možnost dokonale si vytvořit vlastní image jistě ocení nadšenci, kteří ve hrách zásadně hrají za opačné pohlaví. Mimochodem, když už jsme u tohoto tématu, Mass Effect je po Zaklínači další hrou, která v poslední době umožňuje milostné hrátky. Takže pokud si zvolíte ženu jako hlavní hrdinku, počítejte s tím, že může svádět jak muže, tak ženy. Takže si ujasněte preference :-). Ale je to samozřejmě na vás. Svádění tu není minihrou jako v Zaklínači, je to na vaší šikovnosti při dialozích, abyste dotyčnou ukecali a přesvědčili o své čisté lásce a šikovně zastřeli chtíč, který vás pochopitelně motivuje :-).

Jelikož se nepohybujete nikdy sami, ale ve trojici (ano, jako ve Final Fantasy), je dost klíčové pro jednotlivé dějové scény, koho si vezmete s sebou. Hra je tak neuvěřitelně flexibilní, že absolutně nechápete, jak se to vše podařilo skloubit. Dialogy jsou vedeny v idealizovaném enginu, který vypadá tak, že máte pocit, jako kdybyste sledovali kvalitní CGI. Rozhovory samozřejmě ovlivňují, co se stane, ale volba odpovědí nemá takový dosah, jako právě v Zaklínači, kde se reakce projeví i po hodinách hraní a mohou ovlivnit celý děj. U Mass Effectu jsem na podobný případ nenarazil. U questů samozřejmě blbá odpověď, nežádoucí výsledek.

Když jsme u questů, tak celá hra je jimi absolutně zaplavena. Hrajte hlavní dějovou linii a skončíte po nějakých 25- 30 hodinách, pusťte se do questů a klidně vydržíte hrát desítky a desítky hodin. Některé jsou poměrně vtipné, šmírovat galaktické pavouky, to jsem skutečně ve hře ještě neviděl, jiné pro změnu nezákonné. Jenže vy jste Spectre, tedy elitní agent, pro kterého zákony neexistují. Spectre má představovat jakéhosi samuraje, který nedbá o nic víc, než o udržení míru a pohody. Pak si s lokálními zákonodárci příliš samozřejmě hlavu neláme. Jak už to tak bývá, bytost s takovou mocí ji snadno zneužívá a nebo propadne bezcitnosti. Proto také ten, kterého stíháte je bývalým Spectrem.

Hrajete RPG, takže je důležitý vývoj postavy, respektive vašich postav. Vůbec mi na začátku tento fakt nedošel a zuřivě jsem programátory kritizoval za to, jak se třese sniperka při míření, než mi zapálilo a pochopil jsem, že za pár hodin hraní bude jako kdyby s ní mířil robot. A byla. Můžete zvolit automatický systém rozdělování získaných bodů jak pro vaši postavu, tak pro zbývající dva ve skupině, můžete vše dělat sami, můžete si to rozdělit u sebe a ostatní nechat automatu, zkrátka můžete cokoliv. Stejně tak se zbraněmi a brněním, tady je upgrade takřka nekonečný. Co už nepotřebujete, transformujete na omnigel, kterým se uprostřed bitvy uzdravíte, nebo jím lze spravit rozbité systémy. Takže berte v boxech, co jde. Mimochodem trénujte šikovnost na otevírání různých zámků, ačkoliv i to jde obelstít pomocí omnigelu.

Takže jste se vydali na cestu vesmírem. Probíhá v animaci, na manuální řízení můžete zapomenout. Pokud nepřistanete na nějaké extrémně industrializuované planetě, kde dosednete na letišti, Normandy vyhodí při nízkém letu vozítko, které pomocí trysek dobrzdí a je vám k dispozici. Samozřejmě s lehkou a těžkou zbraní, možností sledovat ho shora, nebo jet v pohledu vlastních očí. Umí pomocí trysek překonávat některé překážky a vyjede na místa, kde byste absolutně nečekali, jen si to chce pohrát s tryskami a pohonem kol. Pozor, nepřátelé ho mohou poměrně snadno zničit a pak máte smůlu. Ne, žhavou lávou neprojede a trysky tu nejsou pro pády ze skal do mnohasetmetrových hloubek. Tedy vozítko by to asi teoreticky ustálo, ale vzhledem k tomu, že byste se nedostali zpět, vesele respawn.

Nečekejte zase nějaké obrovské rozlohy, jde většinou o tuneloidní krajinu, ale nějaké ty kilometry má. Cílem je beztak obvykle dostat se rychle na potřebné místo a zlikvidovat ty nepřátele, na které by palebná síla vašeho pěšího trojlístku jednoduše nestačila. A propos pohyb ve volném prostoru i na základnách. Můžete naštěstí své dva spolubojovníky či spolubojovnice různě ovládat. Jinak tak velkou AI nedisponují, a když zalezete někam do užšího koridoru a chcete zpět, spontánně vám neuhnou. Vzhledem k tomu, že se neustále zvyšuje i jejich palebná síla a dovednosti, rozhodně nejsou v bitvě zanedbatelnou silou. Toto není Gears of War ani Uncharted, tady s nimi musíte počítat, nakonec volíte jim i zbraně a taková rána z odstřelovačky v pravou chvíli se dost hodí. Celkem váš potenciální tým, z něhož vybíráte, může čítat až 12 osob.

Prostředí interiérů je fantastické. OK, autoři se nijak nenamáhali s tím, aby stavby mimozemšťanů byly skutečně CIZÍ, tedy tu ze slizu, tam z energetických paprsků. To zase nemůžeme chtít. Takže kov, automaticky otvírané dveře, výtahy, schody, stoly, zkrátka spíše byste tipli na nějakou vzdálenou budoucnost lidské civilizace, než na mimozemšťany, ale vzhledem k tomu, že jsme žádné zatím nepotkali, Bůh suď, v čem budou bydlet. Ale z hlediska hry je to poměrně nepodstatné, tam je důležité, že je za co se krýt při palbě.

Postavy jsou neskutečně detailní a opět se BioWare se rozhodlo pro chytrý krok, žádné šaty, hábity, tedy to, co prozrazuje nedokonalost, ale pěkně kovové a plastové skafandry, které se samozřejmě mnohem lépe programují a hlavně efektně vypadají. Kamera je volná, takže si můžete prohlížet cokoliv chcete, běhat lze normálně jako v každé hře z pohledu třetí osoby, ale v boji jste hození do stylu RE4, tedy pohled přes rameno. Vynikající je ovšem fakt, že i v této pozici můžete běžet, v tomto přemýšleli autoři lépe než Naughty Dog při tvorbě Nathana Drakea, který sakramentsky zvolní při volbě tohoto stylu pohybu. Takže přikrčení běžíte a střílíte nepřátele, schováváte se za bedny, rohy zdí, přikrčíte se, kde je jen možné a pálíte, co se dá. Obrovskou výhodou je to, že neřešíte počet nábojů, ale sledujete, zda se zbraň nepřehřívá. Takže žádné nonstop střílení, ale zároveň žádné hledání a dokupování nábojů. Jen drobná poznámka, když chcete detailní rozhlížení v civilních prostorách, tasená zbraň působí komicky, ale holt tu cenu musíte zaplatit.

Hra má samozřejmě své chyby. Asi tou největší je zadrhávání. Jednoduše nestačí scénu vždy zobrazit a může se stát, že Shepard se na chviličku zasekne, přinejlepším je framerate náhle sakra dole. Co mi trochu vadilo, je pokoutný prodavač zbraní přímo v hangáru uvnitř Normandy. Jste elitní agent galaxie s možnostmi a podporou a uvnitř vaší lodi je darebák, co chce prodávat. OK, chápu, že někde získané peníze za questy utratit musíte, ale proč zrovna takto nesmyslně? Poslední velká výtka je hudba. Jsou pasáže, kdy okamžitě zpozorníte, sledujete scénu s napětím a emoce jedou naplno, ale většinu doby je hudba poměrně nevýrazná, pokud ji vůbec vnímáte. Zvuky jsou naproti tomu solidní, všechna čest. Asi bych chtěl moc, kdybych se rozčiloval nad tím, že chybí pilotování kosmické lodi, možná už by to opravdu dopadlo jako s tím auto/letadlo/pomorka/loď. Ale nepopírám, že by se mi to líbilo a trochu více dopravních prostředků bych nepovažoval za rozhazovačnost. Že to jde, ukazuje krásně série Halo. Jo, já vím, není to RPG, ale těžké zklamání v jednom z hangárů, kde stálo neskutečně fantastické vozidlo, abych pochopil, že je to jen kulisa, jsem dodnes nerozdýchal.

Mass Effect je přes chybky vynikající hrou, ke které skutečnou výhradu nemám. Sice nesouhlasím s tím, že jde o nejlepší příběh ve videohrách, je sice zajímavý a poutavý, ale se sérií Final Fantasy, nemluvě třeba o Xenogears se v žádném případě měřit nemůže. Ale Mass Effect dokázal to, co se málo sci-fi RPG podaří. Dodat absolutní pocit autentična. Jako kdyby vás popadli a vtáhli do děje, který jste zatím mohli sledovat pouze při sezení u vědeckofantastického filmu. Takže hoši, další díly ještě vypilovat, věříme vám!