Mashed - návrat Micromachines?

Do módy přicházejí stále realističtější simulátory, ovšem v honbě za dokonalostí se zapomíná na to hlavní – hratelnost. Mashed však řadí zpátečku a nabízejí jednoduchou, ale o to chytlavější zábavu ve stylu legendárních Micromachines.

Není závodní hra jako závodní hra a stejně tak se liší jednotlivé kasty virtuálních závodníků. V herních doupatech obdivovatelů reality trýzní stoly svým drtivým obětím luxusní volanty, koberec prošoupává sada pedálů věrně kopírujících svou předlohu z Ferrari a k dokonalému pocitu už chybí jen zpětné zrcátko, kráska na sedadle spolujezdce a hláška „Vaše doklady prosím!“. Druhým protipólem je hráč, který ke štěstí nepotřebuje nadupané BMW s 99% přesností převedené do herního modelu, ale který se spokojí s hratelností a dobrým nápadem. Zatímco první skupina nadrženě čeká na hyperrealistické Richard Burns Rally, dnes recenzované Mashed jdou ve šlépějích hříček typu autíček na dálkové ovládání Re-Volt nebo Ignition. Pamětníci jistě vzpomenou také na legendární Micromachines. Aby také ne, když Mashed vyjíždějí z garáže stejného týmu jako ony, britské firmy Supersonic.

Na realitu se v Mashed nehraje, těžko bychom tak hledali komplikované tabulky s vlastnostmi jednotlivých automobilů. Na počátku si hráč vybere toliko barvu svého žihadla.

Jak již bylo naznačeno, na realitu se v Mashed nehraje. Těžko bychom tak hledali komplikované tabulky s vlastnostmi jednotlivých automobilů, jejich akceleračními schopnostmi a jiné propriety pořádného simulátoru. Na počátku si hráč vybírá toliko barvu svého žihadla a jde se do akce. Mashed tak vsázejí primárně na svůj nápad a provedení, což jim do jisté míry vychází, alespoň co se hry více hráčů na jednom počítači týče. Samotářský vlk si dozajista užije také, avšak v jeho případě se stereotyp z neustálého kroužení po nápaditých tratích začne vkrádat daleko rychleji; hra totiž neobsahuje pražádnou přidanou hodnotu v podobě editoru, úpravy vozů a podobně. Autoři však znovu nezapřeli svůj talent, jenž se uplatnil v někdejší multiplayerové droze Micromachines, a znovu vydávají hru jako stvořenou pro nečekanou návštěvu kamarádů nebo jakoukoliv párty.

Kromě klasického závodění po okruzích s jedním až třemi protivníky skrývá hra jednoho hráče také několik poměrně neotřelých módů. Koncept Battle Game je jednoduchý – tomu, jemuž se podaří předjet své protivníky o více než jednu obrazovku, se na konto přičítá určité bodové skóre. Naopak poslednímu opozdilci se z účtu nelítostně strhává a ten, kdo ve finále naplní předem určenou stupnici, vyhrává. Hra se dále rozrůstá například o hon na „uprchlíka“ Fugitive nebo o zběsilé projíždění checkpointů s bombou na střeše Time Bomb. To vedle nezajímavého kroužení zprostředkovává razantní infuzi napětí a adrenalinu, neboť díky povedenému designu map plnému překážek a nečekaných zákrutů můžeme spadnout z první pozice na poslední nečekaně snadno. Každá ze třinácti tratí je pak neoblomně střežena trojicí závodů s proměnlivým počtem protivníků a až se je hráči podaří zdolat všechny, je mu zpřístupněno další trio následující tratě. Ovšem ačkoliv je prvních pár hodin singleplayeru dozajista zábavných svým specifickým, nenáročným způsobem, leží těžiště hry někde jinde.

Sejdou-li se u jednoho počítače dvě až čtyři herně pozitivní individua, vytahují Mashed svůj trumf.

Sejdou-li se u jednoho počítače dvě až čtyři herně pozitivní individua, vytahují Mashed svůj trumf. Oním klíčovým slůvkem je nicméně právě JEDEN počítač, neboť hra přes lokální síť či Internet z nepochopitelných důvodů zcela chybí. Druhou podmínkou je vlastnictví jednoho nebo více přídavných ovladačů typu gamepadu či joysticku, neboť na klávesnici nechají Mashed řádit pouze jednoho hráče. Překvapením je, že se herní výhled ve čtyřech závodnících nerozdělí ve jménu splitscreenu na čtyři pidiokénka, ale kamera se snaží uceleně zabírat kompletní kvarteto závodníků. To je velmi zajímavý a efektivní nápad, nicméně někdy je realizován až příliš krkolomným zoomováním, kdy vedoucí automobil pravidelně nemá přehled o tom, co se děje jen pár metrů před ním (platí i pro hru jednoho hráče).

Až doteď vypadaly Mashed jako více méně tuctová závodní hra, ovšem to jsme se ještě nezmínili o hromadě powerupů a bonusů stopujících napříč všemi tratěmi. Ano, v Mashed platí pravidla fair play, ovšem pouze než někdo sebere rotační kulomet, který se ihned pohodlně uvelebí na střeše vozu a jme se sledovat okolí svým laserovým okem. Bonusy zde sice nejsou tak vychytané, jako například v postarším Re-Volt, ovšem i tak pumpují do hry vedle krkolomných zatáček ústících na smrtelné útesy ještě více adrenalinu. Z dalších vylepšení můžeme jmenovat rakety, olejové louže, miny nebo například plamenomet, jenž sežehne všechny, kteří nedodržují předepsanou vzdálenost a lepí se na hráčova záda.

Nočním městem se projedeme v klasických sporťácích, kdežto egyptské vykopávky rozbrázdí terénní buginy.

Design tratí se bez výjimky povedl a ačkoliv jsou okruhy poměrně malé, každý z přízračné třináctky má svůj osobitý styl a dokonce i jiný model závodících automobilů. Nočním městem se tak projedeme v klasických sporťácích, kdežto egyptské vykopávky rozbrázdí terénní buginy. Potěšující je promyšlená architektura tratí, jejichž smrtelné zákruty si lze snadno zapamatovat a kde není nouze o kluzké ledové louže ústící do bezedných propastí.

Orientaci Mashed na konzumní spektrum hráčů, kteří požadují časově nenáročnou a jednoduchou zábavu, odpovídají i nízké hardwarové požadavky na plynulou hru. Masově využívaný Renderware engine si zkrátka nedělá přehnané nároky a přitom poskytuje poměrně slušnou podívanou. O něco hůře je na tom herní hudba, která zde prakticky není a přitom by zde řízný soundtrack po boku inzultujících hlášek protivníků jen prospěl. Drobnou výtku lze také směřovat k hernímu menu, které svou svižností evokuje artritického hlemýždě po trojnásobném infarktu a přilepení ke žvýkačce, což se týká i nahrávání automaticky uložených pozic.

Verdikt: Mashed jsou ve výsledku nenáročnou závodní hrou pro všechny, která jako by se vrátila v čase o nějakých šest let zpět, do dob vlády Micromachines. Ačkoliv jsou dnes v módě nepoměrně realističtější simulátory, zprostředkovávají Mashed dosti nevyhraněnou zábavu a to zejména při hře více hráčů na jednom počítači. Závodění proti umělé inteligenci sice také nenudí, ovšem až seance čtyř silničních výtržníků tísnících se před obrazovkou s gamepady v rukou dává vyniknout pravému kouzlu hry.