Mario Party DS – překvapivá zábava

Mario Party DS
Platforma: DS
Výrobce:
Intelligent Systems
- Singleplayer není jen do počtu
- Docela i dokáže motivovat k dalšímu hraní
- Logické rychlíky
- V zásadě pořád dokola to samé
- Souboje s bossy se občas jeví zábavněji než samotná hra
Hlavní náplň hry v podstatě ničím nepřekvapí ani nenadchne, ale pár věcí kolem zajmout může. Pokud patříte k fanouškům logicých rychlíků, najdete zde krásný bonus navíc, pokud k nim nepatříte, snižte si hodnocení o 10-15 procent.
Mario Party DS
Pravděpodobně jsme to v dřívějších článcích a recenzích psali již několikrát: pokud existuje nějaký pádný argument pro všechny, kteří Nintendu předhazují, že neustále recykluje to samé, tak to musí být série Mario Party. Pro domácí systémy existuje již osm dílů této miniherní veselice, ovšem aby toho nebylo málo, tak si můžeme s nintenďáckými postavičkami na různých herních deskách zařádit už i na NDS. V tomto bodě bychom tak v zásadě mohli rovnou skončit, protože základní myšlenka celé série je známá více než dobře.
Málo platné, pořád je to zkrátka Mario Party.
Stejně jako předchozí díly je i Mario Party DS koncipována jako desková hra, kde se s Mariem, Wariem, Yoshim, Peach a zbytkem bandy pohybujete po herních políčkách na základě toho, jak vysoké číslo vám padne na „kostce“. Hra v základním nastavení trvá deset tahů, po nichž je za vítěze vyhlášen ten, kdo za tuto dobu sebere nejvíce hvězd, jež se objevují náhodně na hrací ploše, respektive objeví se někde, kde zůstávají až do chvíle, kdy je někdo sebere a poté se další náhodně objeví na nějakém jiném místě. K jejich sebrání je ale potřeba vysolit z kapsy požadovaný počet mincí. Ty se se získávají (či ztrácejí) jednak zakončením tahu na políčku, na němž se nachází i „mincový“ bonus, a jednak, a to zejména, prostřednictvím miniher, kterých je zde několik desítek.
Minihra se spustí vždy v okamžiku, co svůj tah dokončí všechny zúčastněné postavičky, nebo tehdy, když některá postavička zůstane stát na jiném speciálním políčku, které minihru spustí. Další políčka obsahují například žetony, které po sebrání můžete umístit na některé ze standardních políček a díky nimž pak můžete sebrat soupeřícím postavám mince nebo hvězdy v případě, že na toto políčko některý ze soupeřů vstoupí, a máme tu i políčka, pod nimiž se skrývají obchody, kde si bonusy nebo power-upy (například dvojitý či trojitý vrh kostkou) můžete za mince koupit. Teoreticky to tedy vypadá docela dobře a na papíře se může zdát, že hra nabízí i vcelku slušné možnosti taktizování. Zdaleka ne vše, co se třpytí, je ovšem zlato.
Tvůrci tu umně připravili několik šikovných pastiček.
Vše výše napsané je sice ve skutečnosti pravda, ale málo platné, pořád je to zkrátka Mario Party. To mimo jiné znamená, že je hra v prvé řadě určena pro multiplayer, což je v případě NDS trošku problém. Když se k vám domů nahrne banda kámošů, tak není problém zapnout Wii nebo GameCube a dát si patričku, ale že by se k vám nahrnuli lidé, kteří si jen tak mimochodem donesou i NDS? A organizovaně svolat další tři lidi jen proto, abyste si dali Mario Party DS? To už se spíš vyplatí ten mariáš. A v našich očích neobstojí ani argument, že zrovna přišel kámoš a měl s sebou NDS. Ve dvou to totiž zdaleka není tak dobré jako v plném počtu čtyř hráčů, kdy je mnohem více možností k zákeřnému taktizování, kdy koho vyzvat na souboj, a zároveň i značně větší šance, že se někdo chytí do vaší pasti. Zkrátka, myšlenka party hry se mnohem více než na konzole přenosné hodí na ty domácí.
|
Zdá se ale, že si tohle všechno tvůrci uvědomili, a tak tu umně připravili několik šikovných pastiček. Tou první je poměrně slušně zvládnutý singleplayerový režim, kdy ostatní tři postavičky ovládá počítač. Zaprvé je totiž ovládá vcelku rozumně (přestože jsme se místy neubránili pocitu, že jim zcela jednoznačně nadržuje) a zadruhé jsou mezi jednotlivé kapitoly na herních deskách vsazeny souboje s bossy, které jsou vcelku zajímavé a zábavné i přesto, že po zjištění strategie, jak na ně, je to už vcelku brnkačka. Příběh je standardně jednoduchý – Bowser zmenšil všechny postavičky, které se utkávají na herních deskách o to, kdo vyzve na souboj právě zmíněné bossy, aby se v závěru utkal se samotným Bowserem. Souboje s bossy se ale odehrávají již v ryze akční rovině, a vzhledem k jejich zábavnosti se tak místy poskakování po hracích plochách jeví spíše jen jako nějaká nutná výplň.
Druhou pastí pak jsou Mario Party body, které dostaváte za prakticky každý úspěch ve hře: za počet sebraných mincí nebo hvězd, za úspěchy v minihrách, za vítězství ve hře, za porážku bosse, zkrátka za kdeco. Na základě jejich počtu, který se neustále kumuje se pak odemykají nejrůznější předměty, z nichž nejvýznamnější jsou speciální ikonky, které si ve hře můžete ke svému profilu přiřadit – podle nich se totiž zejména v multiplayeru pozná, jak moc a jak úspěšně jste Mario Party DS hráli. Tedy ne že by to byl kdovíjaký zázrak, ale přinemenším na jedno další zahrání to motivovat dokáže.
V koutku se pak krčí třetí, nejpřekvapivější a pro mě osobně největší past na hráče, kterou je položka Puzzles. Jedná se o pětici logických rychlíků známých z předchozích Mario Party her, plus jeden zcela nový. V kostce řečeno se jedná o nejrůznější variace na Tetris, přičemž některé jsou lepší, jiné horší, ale záleží to pochopitelně na vlusu či schopnostech toho, kterého hráče. Mě osobně asi nejvíce zaujala hříčka, kde se průběžně zužuje herní plocha a vedle sloučení stejných symbolů se dají herní kostky odpálit i tak, že jimi obestavíte bombu, která občas spadne dolů v kombinaci s nějakou jinou kostkou. Musím přiznat, že tato „puzzle sekce“ mě dokázala udržet rozhodně déle než samotný party základ hry. Kacířsky bych si tak na tomto místě dovolil nepatrný pokus o vnuknutí, že možná by stálo za to si tuto hru pořídit třeba již jen kvůli těm logickým rychlíkům, i když pochopitelně to by se jednalo již o značně extrémní případ.
Takže co nám z toho vychází? V zásadě se jedná o další recyklát již několikrát viděného, ale na druhou stranu má pořád co nabídnout. Jednak totiž zde singleplayer není jen vyloženě do počtu a jednak zde jsou zajímavé logické rychlíky, které, alespoň tedy v mém přpadě, dokázaly vcelku značně natáhnout žvotnost této hry.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 36 čtenářů
Pět souloží, které otřásly herním průmyslem
Herní průmysl prošel v posledních letech turbulentním vývojem, z původní zábavy pro malé děti se stal miliardový...
Umyjte se, prosí dabérka slavné herní postavy před setkáním s fanoušky
Populární japonská herečka a zpěvačka Rie Takahašiová, známá hráčům počítačových her díky své roli v populárním Genshin...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
ANALÝZA: Upadající češtiny ve hrách by mohla zachránit umělá inteligence
Oficiální české lokalizace her jsou dnes vzácností a hráči, kteří neumí žádný světový jazyk, jsou odkázáni na...
Star Citizen udělal významný krok k dokončení, i tak ale budeme čekat roky
Vývoj ambiciozní vesmírného simulátoru Star Citizen už spolkl více než 12 miliard korun, vydání je však stále v...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Tvůrci The Last of Us si neumí představit pokračování bez Belly Ramseyové
První sezona aktuálního seriálového hitu The Last of Us je za námi a nejen znalci herní předlohy jsou zvědavi, jak...
RECENZE: Staňte se drsným bijcem, King of Fighters XV myslí i na nováčky
Značka King of Fighters se vrací po šesti letech. Je přístupná začátečníkům, zklamáni ovšem nebudou ani experti na...
RECENZE: Evil West je přímočará akční jízda ze staré školy
Tvůrci Shadow Warriora přicházejí s další akční peckou, která si na nic nehraje. A znovu to funguje, tentokrát v...
RECENZE: Gran Turismo 7 je milostným dopisem všem fanouškům autosportu
Konzole Playstation dlouho trpěly zoufalým nedostatkem pořádných závodních her, tomu je však konec. Gran Turismo 7 je...
RECENZE: Virtuální realita potřebuje více her, jako je Hubris
Není to každý den, aby pro virtuální realitu vyšla hra srovnatelná s vysokorozpočtovými mainstreamovými hity. Trh je...