Little King´s Story – (ne)jen pro malé hráče

Smíchat žánry není lehký úkol. Natož pro dětské obecenstvo. Není tedy divu, že výsledek může zaujmout i odrostlejší hráče.

Little King´s Story

Znáte to – co si přinesete domů, ještě nemusí být to, co jste si původně mysleli, že to je. Hra z bazaru může být vypálená, místo třešní vám dají v zelenině višně a holka z Thajska může být nakonec docela hezký chlap. Little King´s Story se na první pohled tváří jako ta nejroztomilejší herní pohádka pod sluncem, ale stejně jako dealeři kradených aut v Petrohradě, tak i Little King´s Story klame, jak jen může.

Vše začíná namluveným úvodem, který nemá na svědomí děcko starší pěti let. Je to tak roztomilé, že máte chuť i dobrovolně místo syna vyvenčit psa. Naštěstí jen na chvíli. Když si odlepíte oči od nádherných videosekvencí, které za pomocí in-game grafiky a stylových efektů vypadají, jako animované filmy, tak zjistíte, že hra již začala.

Jelikož jste král, tak je jasné, že za vás většinu špinavé práce budou dělat poddaní.

Zpočátku je vše nevinné a vy máte pocit, že hrajete jednodušší Animal Crossing. Ale není tomu tak. Little King´s Story je i přes své dětinské vzezření vcelku komplexní mix strategie v reálném čase a jednoduššího RPG.

Jakožto nově zvolený malý král máte za úkol, abyste si vybudovali nové království hezky od základů. Zpočátku k tomu budete mít jen svou magickou hůlku s korunou, pár poradců a několik oddaných poddaných, kteří se od vás nechají i nakopnout, aby vám mohli vykopat díru. A to myšleno do slova a do písmene.

Rádci jsou zde od toho, aby vám pomáhali, ale jejich vyjadřování je zmatenější než u přestárlého zhuleného hippíka při protestu proti nukleárním zbraním. Je tedy někdy problém pochopit, co že to ten či tamten vlastně říká. Věty okolo stojících postav typu „Jsem nahý a cítit hudbu na nahé kůži, je tak nádherné,“ na běžného příčetného jedince asi také nepůsobí příliš nezdrogovaným dojmem.

Jelikož jste král, tak je jasné, že za vás většinu špinavé práce budou dělat poddaní. Brzy tedy nastane čas rekrutování. Naštěstí obyvatelé vašeho království jsou dostatečně povolní, takže se nechají naverbovat jako poslušné ovečky. A jakmile budete mít obyvatele vlastního území pod svými křídly, tak bude jenom na vás, jak si je vycvičíte. Vývojáři z Marvelous Interactive nejspíše o zákazu otroctví ještě neslyšeli.

Z poddaných mohou být farmáři, vojáci, lovci zvěře, prostě skoro vše, co vás jako tyranského krále napadne. Poddaní za vás budou stavět, bojovat i umírat. V roztomilém poddání hry to samozřejmě nevypadá nijak brutálně, ale je zřejmé, jak moc velký diktátorský podtext to má.

Jak bude čas plynout a vy za sebou budete nechávat čím dál tím více mrtvých a ignorovat to s dětským úsměvem, tak se bude vaše území rozrůstat, oddaných sloužících bude dostatek a postavených budov bude více. Obdobně se vám bude ve vaší bezedné pokladně shromažďovat zlato za rabování lidských skrýší nebo vykořisťování méně vyvinutých národů.

Hra je opravdu na dlouho.

Ovládání je velmi jednoduché, což bude vyhovovat nejmenším, pro které hra byla pravděpodobně při vývoji zamýšlena. Se směrovými tlačítky, analogovou páčkou a zhruba čtyřmi tlačítky si vystačíte téměř po celou hru. Adaptaci na ovládání tak zvládnete během pěti minut, ale než pochopíte všechny herní mechanismy, tak uplynou nejméně dvě hodiny. Prý dětská hra, pche.

Veškeré herní dění se odehrává v reálném čase. Za zkušenosti se vaši poddaní vyvíjejí, i když na můj vkus až příliš pomalu. Strategické prvky jsou více zřejmé, jakmile se vám rozroste armáda. Pokaždé budete ale omezeni daným počtem poddaných, které budete moci vzít s sebou.

Na válečné tažení je vždy nejlepší co nejrozmanitější osazenstvo. Je sice fajn, když máte bandu namakaných vojáků, ale jak se dostanete přes spadlou kládu, když s sebou nebudete mít dřevorubce, hm?

Hra je opravdu na dlouho. Těžko tipovat, na jak dlouho, ale ani po šestnácti hodinách to nevypadá na brzký konec. Problém je ale v tom, že hra je až příliš utahaná. Vše je tak na dlouho, nikdo nikam nespěchá a občas, než se začne něco dít, tak se dříve začnete nudit. K tomu si přičtěte relativně časté hledání cesty kudy kam a věřte, že občas nastanou chvilky, při kterých budete mít chuť hru vypnout a už nespustit.

Ale to by byla velká škoda, protože Little King´s Story je jinak dobrá hra. Problém bude asi v tom, že příběh nejspíš zaujme opravdu jen děti a dospělému nebo alespoň dospěle tvářícímu se jedinci nemá co nabídnout.

Dětem a drogově závislým hráčům se budou líbit i hlavní postavy příběhu. Vyjma malého krále je zde například obří halucinogenní houba nebo opilecký král Duvroc, který dle popisku v manuálu ví, „jak rozjet party“. Ehm. Srandovní je i spousta bossů, s nimiž bojovat je mnohem větší legrace, než s řadovými mamlasy, kteří se na vás po celou hru ženou ze všech stran.

Dětské RPG? Nic nového!

Na rozdíl od hopsaček představují RPG hry žánr, který pro děti obvykle příliš stvořený není. Vytvořit RPG pro děti je tak úctyhodný nápad a záměr hodný pochvaly. Výsledky však doposud za moc nestály. Nejznámější dětské RPG bude asi Guardian´s Crusade pro první PlayStation. Jedná se o klasické tahové RPG, u něhož tvůrci z Tamsoftu eliminovali náhodné souboje. V Japonsku se hra jmenovala Knight & Baby, což více odhalovalo její záměr oslovit nejmenší hráče. Pozitivní komerční odezvy se však tato hra nedočkala.

Grafická stránka je hezky infantilně pestrobarevná, ale z technického hlediska to není nic zázračného a bohužel na dnešní standardy ani průměrného. Navíc, pokud je vám víc než deset let, tak si budete muset na infantilní vzezření hry chvíli zvykat. Hudba a zvukové efekty jsou šestnáctibitovým, neustále se opakujícím kolotočem pazvuků. Poslouchat se to tedy moc nedá.

Hra Little King´s Story není bezchybná, není ani perfektní a když se to tak vezme, tak je chvílemi i docela rozporuplná. Jako celek ale představuje slušnou hru, kterou by mnohem vyhlášenější tituly rády byly.