Left 4 Dead - napospas hordám

Až v pekle nezbude místo, nemrtví polezou na zem. Tak nabijte brokovnici a hurá na ně!

Left 4 Dead Xbox360

Povedený filmový remake Dawn of the Dead (Úsvit mrtvých) zajisté patří mezi jedny z přelomových titulů se zombíky. Zombie se totiž vždy prezentovaly jako pomalé, mátořící se bestie, které v malých počtech nepředstavují nijak velké nebezpečí. Zde se ale poprvé ukázaly v dost nečekané, běhavé formě a ihned nám tlak vystřeloval krev z uší. Vše samozřejmě odstartoval originál v roce 1978 z rukou mistra George A. Romera.

Styl prvotních Resident Evilů ale už dneska vážně netáhne, a tak se rozhodli chlapíci z Valve vsadit na osvědčenou hororovou kartu – depresivní prostředí a sprintující zombíky, kteří za vámi vylezou opravdu všude. Vítejte v Left 4 Dead.

Týmových online pařeb je v dnešní době přehršel. Však téměř každá FPS má v sobě multiplayer, kde se dva týmy navzájem likvidují. Vždy se ale najdou jedinci, kteří pracují na vlastní pěst a určitě budete souhlasit, že to má také něco do sebe. Donutit hráče doopravdy spolupracovat je ale pro vývojáře úkol nadmíru problematický, protože omezovat hru znamená body dolů, na druhou stranu jak byste přinutili hráče držet pohromadě?

Jednoduše. Postavte hratelnost na tom, že se jeden bez druhého prostě daleko nedostanou. Left 4 Dead se to povedlo bravurně a především necítíte, že jste do něčeho nuceni. Vy potřebujete parťáky a oni potřebují vás.

Vtělíte do role jednoho ze čtyř hrdinů, kteří přišli neznámo odkud a znají se neznámo proč. Pro kooperativní akci s neznámými lidmi třeba z Jamajky to ale postačí, ne?

Online hra je postavena na čtyřech rozsáhlých kampaních, každá o pěti částech. Na příběh se tu nehraje, stačí vědět, že je ve městě záhadná infekce, která přeměnila obyvatelstvo na zombíky a bohužel i mnohem horší verbež, kterou není radno potkat v noci v temné uličce. Vy se vtělíte do role jednoho ze čtyř hrdinů, kteří přišli neznámo odkud a znají se neznámo proč. Pro kooperativní akci s neznámými lidmi třeba z Jamajky to ale postačí, ne?

Na výběr máte veterána Billa, školačku Zoe, účetního Louise a nařachaného motorkáře Francise. V této skupince přebíháte od úkrytu k úkrytu, abyste se nakonec dostali na místo evakuace, které se liší v závislosti na kampani. Jednou vás vyzvedne vrtulník, podruhé zase loď a nakonec se projedete i ve vojenském transportéru. Společnou vlastnost ale přece jen mají – zástupy zombií a především velkolepé krvavé finále, ve kterém je dav větší než při otevíračce v Tescu.

VIDEO

Určitě se ptáte, proč by to tedy nešlo proběhnout na vlastní pěst? Odpověď je jednoduchá. Valve do hry kromě zástupů nemrtvých přidalo i mini-bossy, tedy podstatně více zmutované lidi, kteří mají své speciální útoky. Smoker vás dokáže přitáhnout dlouhým jazykem, Hunter srazí na zem a Boomer ohodí příjemně nazelenalým slizem. Nejtužšími nepřáteli jsou tu Tank, což je jeden velký kus svalu s miniaturní hlavičkou uprostřed a Vědma, která jen tiše sedí, brečí a nadává. Kdo ji ale naštve, ten to má téměř jistě spočítané.

Ve všech vyjmenovaných případech se pak bez pomoci parťáků neobejdete. Ti vás totiž v případě potřeby musí osvobodit z jejich sevření a mutanty odrovnat, vy jste v jejich prackách naprosto bezmocní. No, a rázem tu máte onu ingredienci, která drží všechny přeživší pohromadě.

Valve žánru survival-horor zůstalo věrné téměř ve všem a za to jim patří velký dík. Prostředí, ve kterém se budete pohybovat, je čistě městské, plné deprese, strachu a smrti. Na své strastiplné cestě za záchranou projdete ulicemi, kanály, lesy, letištěm, metrem, nemocnicí a mnoha dalšími lokacemi. Různorodost tak rozhodně patří mezi hlavní klady hry.

Také zbraně, které po cestě najdete, patří spíše do klasik žánru. Žádný raketomet tu nehledejte, budete si muset vystačit s obyčejnou pistolí, Uzi či brokovnicí, v pozdějších fázích hry se objeví i M16, automatická brokovnice a lovecká puška. Můžete si však být jisti, že ani jedna zbraň vás od sápajících se bestií pořádě neochrání, úder pažbou tak budete používat častěji než kulky. Seznam pak završují tak nezbytné věci, jako je lékárnička, prášky proti bolesti, Molotov a nakonec výbušnina, která svým blikajícím světlem láká davy jako žárovka můru.

Všechny kampaně si můžete jako trénink projít i v singleplayeru, a to se třemi kolegy řízenými umělou inteligencí. Ta je ale trochu rozporuplná a strašidelnou atmosféru kazí svou ušlechtilou obětovací náturou. Nejen, že je neuvěřitelně irituící jít pořád vepředu, hlavně když máte málo nábojů, především vaši parťáci hrají až moc ideálně a vrcholem je obětování vlastních lékárniček.

Ano, musíte hrát strategicky, léčit kolegy a oni pro změnu budou léčit vás. Spíše vtipné ale je, že pokud jste zraněni a máte vlastní lékárničku na uzdravení, přikluše k vám taktéž smrtelně raněný kolega a použije svou, aniž by mu došlo, že to tak nějak zvládnete i sami.

V ostřelování nabíhajících zombíků však chyby nedělají, a to se počítá. Tak jako tak je ale singl spíše na osvojení ovládání a principů hry, než na plnohodnotný herní zážitek.

Příjemným zpestřením pro konzole je možnost multiplayeru na rozdělené obrazovce. I s jedním živým hráčem už je to jiná káva, a zbylí dva kolegové tak mohou sloužit spíše jako kulisa a palebná výpomoc. Skvělým nápadem je rozdělení obrazovky svisle, nikoli vodorovně, jeliož tak máte podstatně větší přehled.

Navíc můžete kamaráda komandovat, a taktické postupy jsou tu tak mnohem pohodlnější. Je však jasné, že největším nářezem je online hra se čtyřmi kamarády, nejtěžší obtížností a mikrofonem u pusy. K tomu přispívá také neustále zapnutá funkce Friendly Fire, která zaručí, že se napřed bude dvakrat mířit a teprve poté pálit. Čím více vás zůstane naživu, tím větší máte šanci na přežití.

Neocenitelnou vychytávkou je pak AI Director, který dělá z každé nové hry unikát. V zásadě se jedná o takového režiséra, co sleduje postup přeživších a v reálném čase mění herní momenty a situace v závislosti na tom, jak úspěšní jste.

Při každé nové hře (i v jedné a té samé misi) tak máte pokaždé zbraně a lékárničky na jiném místě, všechny zombie jsou jinde a útoky přicházejí pokaždé v jinou dobu. To přispívá obrovským dílem k motivaci pro další hraní, která je už jen díky online multiplayeru dost velká (hrajete pokaždé s někým jiným).

Aby toho ale nebylo málo, přidali vývojáři do hry mód Versus, což je taková zmutovaná variace Team Deathmatche. Zahrát si můžete jak za přeživší, tak za infikované. A na výběr jsou tu taktéž čtyři mutanti, jež jsou vyjmenovaní na začátku recenze, každý se svým unikátním útokem a vzhledem.

Připojení a hra přes Xbox Live službu jsou naprosto bezproblémové a po zkušenostech s PC verzí a jejím zmrveným systémem Lobby jsem nakonec rád, že jsou konzole dělány „pro blbce“. Žádné dlouhé nastavování, žádné zbytečné čekání. Stačí si na serverech najít hru a už to jede. Při koupi hry ale musíte počítat, že to bez internetu nepůjde. Kupovat si Left 4 Dead jen kvůli single složce je zbytečné, tu dohrajete za jedno odpoledne.

Rozdíly verzí

PC verze: větší rozlišení, kvalitnější textury, velice nepohodlný Lobby systém vyhledávání her, málo volných serverů

Xbox360 verze: Versus i Kampaň možná přes split-screen, kompletně změněné menu včetně animace i hudby na pozadí, Live služba nezklame

Z grafického hlediska je Left 4 Dead čistě účelně pojatým titulem. Nenajdete tu žádné vymoženosti, kterými se tak chlubí nejnovější herní výtvory, na druhou stranu si ale Source Enginu zaslouží poklonu, protože se po tolika letech stále jedná o jeden z nejlepších enginů pro vytvoření realistického herního prostředí.

 Zde je navíc obohacen o stíny v reálném čase, bombastické textury (obličeje, oblečení i některá prostředí jsou naprosto famózní) a několik milých efektů, do kterých spadá třeba lehké zrnění obrazu, které dotváří celkovou ponurou atmosféru.

Po srovnání s PC verzí si ale nelze nerýpnout. Rozlišení PC verze je totiž opravdu někde jinde a na konzoli je až k breku, jak jsou některé hrany zubaté. Další důkaz, že je Source především nástrojem počítačů. To však nemění nic na tom, že hra vytvořila velmi působivou hororovou atmosféru a opět ukázala, že herní zážitek není o grafice, nýbrž o hratelnosti.

Postavy komentují vše, od hledání munice po děkování či volání o pomoc.

Zvuková stránka je pak naprosto bez chyb a předvedla se hned v několika místech. Narozdíl od Half-Life 2 tu téměř neustále hraje hudba, která skvěle zapadá do herních situací a je dynamická. Během útoků zombií tak podstatně zrychlí, procházení ztichlých domů pak doprovází jemný ústřední motiv.

Nejvíce povedená je ale neustálá komunikace mezi hlavními protagonisty. Postavy komentují vše, od hledání munice po děkování či volání o pomoc. Ve hře je kromě chatu také rychlé menu hlášek a samozřejmě možnost připojení mikrofonu.

Dojmy z Left 4 Dead by se tak daly shrnout do jedné věty – za málo peněz hodně muziky. Valve skutečně příjemně překvapilo a osvěžilo již trochu monotónní žánr survival hororů novou krví. Left 4 Dead je intenzivní akční zážitek okořeněný neustálou kooperací, který je povinností pro všechny fanoušky akce, bezhlavého střílení a mumlajících nemrtvých.