V severských legendách koluje příběh o statečném a spravedlivém vládci, který vládl s pomocí magického Náramku Moci (podobnost s Prstenem Moci je zcela jistě čistě náhodná :)). Tento náramek však po čase ovládl jeho mysl a udělal z něj Temného Pána. Tím začalo temné období, ve kterém byl ušetřen málokdo, pálily se vesnice a hlavně se ničily jakékoliv magické artefakty, které by mohly moc náramku ohrozit. Naštěstí jakýsi mág objevil ve starobylé kronice předpověď, podle které v časech nejtemnějších povstane krev titánů a vyhladí zlo. Použil proto veškerou zbývající magii a vyvolal ducha legendárního válečníka Ara. Ten povolal šest hrdinů, z nichž každý má šanci zlo porazit. Tento příběh je vám naservírován v překvapivě celkem povedené úvodí animaci.
Každý z vás si asi domyslí, že těch šest hrdinů ztělesňujete vy jako hráč. Pochopitelně ne všechny najednou, ale na začátku hry si budete muset vybrat pouze jednoho z nich. Hrdinové se liší pohlavím (na výběr jsou tři muži a tři ženy) a startovními atributy. Těch je celkem hodně – od klasické síly nebo obratnosti až po zacházení s mečem, štítem nebo třeba míchání lektvarů a léčení. Dovednosti jsou celkem dobře provázány, na některé předměty potřebujete určité atributy, apod. Ke každé postavě je napsáno celkem dost informací o jejím původu, takže výběr postavy by vám neměl dělat sebemenší problémy.
Přestože svého reka můžete trénovat v podstatě v čem chcete, počáteční rozvržení atributů celkem jasně naznačuje, jestli se vydat cestou obouručního meče nebo sekery se štítem, atd. Výběr postavy tedy není nikterak klíčovou volbou až na jednu věc. Každá postava totiž začíná na jiném místě, což považuji za výborný nápad a alespoň nějaké zpestření v suchém začátku.
Hra samotná je presentována jako mix RPG a strategie. Jak to funguje? RPG je presentováno klasicky – se svým hrdinou, kterého vidíte z pohledu třetí osoby, jako třeba v Diablu, se procházíte po mapě, likvidujete nebezpečná monstra, ve městech si povídáte s obyvateli, plníte questy, zkrátka klasika. Tady bych jen rád zmínil opět několik neduhů. To, že cestování po mapě je neskutečně pomalé, by se ještě dalo dejme tomu přetrpět, ale různá náhodná setkání jsou velice nevyvážená. Není opravdu nic zvláštního, že po opuštění startovní lokace na mapu světa a prvních pár krocích na vás z houští vyskočí parta monster, na které nebudete mít ještě hodně dlouho, takže bude po vás dřív, než stačíte vykřiknout HE?!?! V tu chvíli vám nezbude nic jiného, než loadnout pozici (uložit lze naštěstí kdykoliv) a doufat, že tentokrát už do té sousední vesnice dojdete bez úhony. Naštěstí lze časem najímat i žoldáky a mít tak až devítičlennou partu. Sice nejsou nikterak levní, ale časem toho jistě využijete. Boje jsou totiž celkem obtížné (tím myslím hrozné – jakákoliv strategie končí tím, že kliknete na protivníka a
budete se navzájem rubat), takže každá pomoc navíc je vítána. Žoldáci mají dokonce podobné schopnosti jako vy, takže některého můžete požádat o vyléčení, jiný vám opraví zbraň, apod. Co mě celkem dost překvapilo, že ve hře prakticky neexistuje kouzlení, takže pokud jste se těšili, že si vytrénujete nabušeného kouzelníka, který svými firebally a blesky zničí vše na co se podívá, poohlédněte se jinde, protože kouzlení je tu prezentováno pouze v podobě magicky očarovaných předmětů, kterých je poměrně poskrovnu.
A jak vypadá strategická část hry? Když dorazíte do vesnice nebo města a splníte nějaké úkoly, vesnice se přidá na vaši stranu. V takovéto vesnici pak můžete vybírat daně, cvičit civilní obyvatelstvo nebo třeba vybudovat kasárny. Bohužel jakékoliv informace o momentálním stavu vesnice, ať už na globální mapě světa nebo třeba v poznámkách, zcela chybí, a tak si budete muset všechno pamatovat. Strategická část, ač je to u RPG prvek celkem originální, mně osobně ale do RPG moc nezapadá, ale to už si musí každý z vás přebrat sám.
Až do teď se mohlo zdát, že se nejedná o nijak špatnou hru, ale jak jste asi poznali ze závěrečného hodnocení (no nedělejte, že jste se tam ještě nepodívali :)), do dobré hry má Konung 2 daleko asi jako já k jedničce z matematické analýzy (tj. hóóódně
daleko :)). Ačkoliv měli autoři Konungu celkem dobré nápady, výsledná hra má opravdu hratelnost na bodu mrazu. Může za to jednak hrozné grafické zpracování, téměř žádná zvuková stránka, mizerné dialogy a počeštění a spousta jiných neduhů. Ale po pořádku.
Grafické zpracování je jedním slovem hrozné. Grafika působí nejméně pět let starým dojmem. Ve hře není snad jediný polygon – vše jsou ručně kreslené sprity (nemá nic společného s tím dobrým pitím :)). Kdyby Konung 2 vyšel tak v roce 1997, možná by si ho i někdo zahrál, ale tuhle hrůzu nám prezentovat v době takových RPG pecek jako je Gothic 2 nebo Knights of the Old Republic je vyložené šílenství.
Se zvukovým zpracováním to bohužel není lepší, spíše naopak. Co se týká hudby, není to ještě tak hrozné, naopak se možná jedná o to nejlepší na této hře, ale zvuky jsou na tom dost mizerně. Některé jsou moc nahlas, některé zas moc potichu, hrůza. Naštěstí (bohužel) jich není tolik. Namluvených frází je tolik, že by je na jedné ruce spočítal i malomocný – váš hrdina se zmůže maximálně na věty typu „Hey, I need to talk.“ když kliknete na nějakou NPC postavu a to je na dnešní dobu zatraceně málo. Přitom místo na alespoň několik klíčových dialogů by se na CD ještě našlo. Zbývá na něm ještě nějakých 200 MB, což by stačilo alespoň na něco. Kdyby se také trochu lépe zkomprimovalo intro, ušetřil by se další prostor (intro zabírá stejně místa jako zbytek celé hry). Škoda, tady mohli chlapci trochu víc máknout.
To nejotřesnější na celé hře jsem si ale nechal na konec. Jedná se o českou lokalizaci, která je snad nejhorší, jakou jsem mohl zatím vidět. Když porovnám lokalizaci u Konungu, na které pracoval profesionál, s nějakou amatérsky vytvořenou češtinou, je mi do breku. Mám pocit, že autor překladu absolutně neměl ponětí, co překládá a hru pravděpodobně nikdy neviděl. Dialogy jsou strašné a občas budete mít problém pochopit o co vůbec jde. Mnoho vět jako by do rozhovoru vůbec nepasovalo a spousta dalších věcí prostě nesedí. Vypadá to, jako by po importu češtiny do hry tu hru už ani nikdo nespustil, aby se podíval jestli to vůbec sedí a rovnou ji poslal na trh. Takhle by to ale opravdu nešlo, páni překladatelé! Když už překládáte hru, tak si ji po sobě aspoň zahrajte!
Závěrečné sesumírování nebude tentokrát nic veselého. Je jasné, že Konung 2 je prostě propadák, který si dobrovolně zahraje jen šílenec. Všechny ty zápory snad ani nemá cenu vyjmenovávat – kromě průměrné hudby, ucházejícího příběhu a několika dobrých nápadů a vychytávek je to prakticky celý zbytek hry v čele s otřesnou lokalizací. Pokud jste fandové RPG, radši ho ani nezkoušejte, ať na tento skvělý žánr nezanevřete. Tudy cesta nepovede.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
