Datadisk nebo plná hra?
Když před rokem spatřila světlo světa nová 3D real-time strategie Homeworld, okamžitě začala sklízet snad všechna ocenění ve své, de facto nové, kategorii. Super! Nevšední zážitek! Dokonalé! Stránky prestižních internetových a papírových magazínů se navzájem předháněly v superlativech, a tak se rozhodlo, že by se nadrženým hráčům (či redaktorům?) měl připravit nějaký ten nášup. Z přídavku se nám nakonec vyklubala nová samostatná hra čítající přesně sedmnáct misí, příběhem navazující na první díl a v obchodě se prodávající za standardní cenu. Proč také ne.
Když 3D, tak natvrdo
Homeworld ve vší vážnosti mění pojem "3D strategie", aneb konečně někdo vytvořil, naprogramoval a odladil opravdu fungující prostor. Dokonce již podruhé a ještě lépe. Pány programátory objevená nová dimenze skýtá mnohá úskalí, zvlášť vymyslet komplexní, nicméně velmi jednoduchý interface, muselo dát docela práci. Když vezmu v úvahu, že v leckteré z dnešních strategií zápasím se složitým ovládáním, kdy někdy nepomůže ani opakované přečtení nápovědy, 
skládám autorům své skromné díky spolu s maximálním uznáním a obdivem. Vesmír je nekonečný. Budiž, jak se v něm mám ale orientovat, dejme tomu s letkou několika bojových kocábek? Mám tu možnost si jakkoli natáčet a přibližovat prostor, různě centrovat, nastavovat úchytné body a podobně. Opravdu nemusím být bláznivý vědec či matematik, abych zároveň stíhal orientovat se, obhospodařovat svoje lodičky a bránit se útokům nepřítele? Jde to. Chcete-li s nějakým vaším plavidlem pohnout, objeví se známý kruh, přičemž podržením další klávesy určujete výšku či hloubku. Existuje zde cosi jako bod nula, o kterého se všechno odvíjí. Své příkazy tak udělujete buď přímo na herní obrazovce, to se týká zejména těch velmi krátkých vzdáleností, nebo si přepnete na radarovou mapku - opět ve 3D. Zde mizí všechny drátěné modely potažené texturou a nastupují barevné tečky. Tímto vyzískáte dokonalý přehled nad situací a na vesmír se díváte takřka božíma očima.
Sakra, tak jak se to ovládá?
Předešlým obsáhlejším odstavcem jsem chtěl upozornit zejména na snadnou orientaci v prostoru, za což můžete poděkovat jen a jen 
přívětivému ovládání. Vystačíte si s myší, stačí směřovat své rozkazy na políčka kontextového menu, ovšem praxe se od teorie trochu liší. Díky důmyslnému systému klávesových zkratek brzy zjistíte, jak se z na první pohled složité věci rázem stane hříčka pro mateřské školky. Praxe dále udílí lekci v tom, že ovládání přes myšáka se mi zdá poněkud pomalé, zvlášť při útoku nepřítele může dojít k několika nehodám. Tyto nehody můžou být opravdu tak závažné, že vyvolávají návaly vzteku. Tomu se snaží zabránit excelentní tutorial, jenž vás, hezky pěkně za ručičku, provede po veškerých tajích ovládaní Homeworld: Cataclysm. Homeworld: Cataclysm je určen pro lidi zvídavé, schopné intuitivního uvažování, kteří se dokáží přizpůsobovat momentální situaci a baví je učit se nové věci. Myslím, že slovo kreativní vystihuje veškeré mé dojmy. Slogan by mohl klidně znít "Uvažuj, představuj si a bav se". Na své si též přijdou fandové SF, zvlášť televizního zpracování, kde se to 3D modely, údaji a různými drátěnými pomůckami jen hemží. Zvlášť příznivci StarTrek by si mohli připadat jako v sedmém nebi a lebedit si nad technickou mapkou. Čili, mám-li to shrnout, většinou si přepínáte mezi zobrazením klasickým (tj. herním) a technickou mapou, přičemž tentokrát je, a to je docela zajímavé, ta technická mapa důležitější. Přes ní totiž klidně odehrajete celou hru. Ale zase přijdete o fantastické souboje, což vřele nedoporučuji, neboť právě ony jsou dalším z nosných pilířů 
Homeworld: Cataclysm.
Těžíme, bojujeme, vyhráváme!
Mateřská loď představuje všechno - zde zkoumáte nové technologie, zde vyrábíte plavidla, zde ovládáte svět. Dělníci, aneb lodě s prozaickým názvem Worker, zajišťují přísun surovin z okolí, navíc opravují poškozené koráby a dokáží ukrást cizácké lodě. Zpět k surovinám, v Homeworld: Cataclysm těžíte pouze jednu, avšak brzy poznáte, že jádro pudla je jinde. Mateřská loď totiž pojme pouze omezený počet plavidel, čili v mžiku poznáte, proč vlastní lodě mají funkci autodestrukce. Tímto hra velmi nenásilně koriguje počet jednotek, čehož program využívá ve prospěch AI. K umělé inteligenci jen pár slov. Programátor se nemusel starat o nějaké zasekávání za objekty a podobnými neduhy, jimiž trpí pseudo 3D strategie, proto si troufám tvrdit, že měl práci o poznání jednoduší. V této chvíli potom zamrzí klasický posílací algoritmus na určité místo, obvykle to vaše, kdy to do vás nepřítel praží pouze z jedné strany, aniž by se snažil o nějaké kličky. Mezi univerzální jednotku patří stíhačka Acolyte, které se mohou, po vyzkoumání příslušné technologie, párovat. Vzniká tak jednotka ACV se zvýšenou palebnou silou, avšak s postihem týkající se rychlosti.
Bojujeme!
Sledovat průběh bitvy patří asi k tomu nejlepšímu na celé hře. Například takový útok letky Acolytů, s poznávacím znamením vaší ZVOLENÉ barvy (novinka!) s typickou čmouhou za motory (poznávací znamení jednotek, geniální) na slabšího nepřítele vám nutně rozšíří zorničky. Nejlepší je zvolit si formaci, naplánovat cestu pomocí waypointů (3 typy) a zaútočit. Potom již v pohodlí domova či kanceláře sledujete vynikající leteckou bitku, přičemž po skončení se dozajista dostaví pocit zadostiučinění. Zajímavá je též vychytávka s jednotkou, která místo střílení do nepřítele naráží! Není nic lepšího, než si na přepnout na pohled onoho "buchara" z vlastních očí a sledovat, jak se závratnou rychlostí blíží k cíli. Je-li oponent dostatečně nakřáplý, následuje výbuch (oponenta) a lehký úsměv na rtech (vašich) :-). Střílny jednotlivých lodí se synchronně pohybují v závislosti na poloze nepřítele, dle očekávaní následuje změť teček představující střely. Vypadá to vážně naprosto úžasně.
Proč tak málo?
Jsem si vědom toho, že zatím jsem o Homeworld: Cataclysm psal pouze samé ódy na to či ono. Vezměme to po pořádku. 
Příběh nepostrádá nápad, ALE jeho podání v podobně trapných 2D animací působí poněkud rozporuplně. V misích dochází, často i několikrát, k důležitému zvratu, ALE je to pořád to samé v bleděmodrém. Sedmnáct misí by mohlo stačit - nepočítejte s tím, že je dohrajete za dva dny, ALE za cenu vysoké obtížnosti a stálého opakování. A konečně, chvilku mě Homeworld: Cataclysm bavil, ale nemůžu zakrýt své rozladění - přeci jen, už jsem očekával trochu něco jiného. Představoval bych pokročilejší výzkum, nelineární dějovou osu závisející na vašem jednání, diplomacii, vlastní komponování jednotek, vlastní přezbrojování atd. Samotná kostra je vynikající, viz. převážná část recenze, ale tohle už zatraceně nestačí! Kde je omáčka? Potvrdil mi to i můj kamarád, jehož doménou jsou právě veškeré SF strategie, dokonce by se nebál být ještě přísnější. Nemohu a ani nechci upřít hře své novátorství na poli 3D strategií, ale kvůli tomu přivírat oči rozhodně nebudu. Zarytým fanouškům asi nic nevymluvím, ti si na Homeworld: Cataclysm smlsnou, ale vy ostatní, nenechejte se zmýlit.
| Homeworld: Cataclysm | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
