Nechci tu nijak moralizovat, ale obsadit do hlavní role hry Hitman: Codename 47 (dále jen Hitman) zabijáka, pracujícího jen pro peníze, mi nijak zvlášť nevoní. Můžete namítnout, že to je jen hra a že jsme tu měli už například Carmageddon, kde bylo krve daleko víc, ale já bych vám oponoval, že Carmageddon byl zpracován jaksi oddychově a nesnažil se tak věrně simulovat realitu, jako to dělá Hitman. Ale budiž, přejděme to mávnutím ruky a podívejme se na zoubek samotné hře. Přeci jenom, ať už je námět jakkoliv blbý, může se z toho vždy vyklubat vynikající zábava.
Samotný začátek hry je celkem zajímavý. Po velmi slabém intru se probouzíte v prázdné místnosti v podivném nemocničním prádle a záhy zjišťujete, že se nacházíte v jakémsi ústavu, či výcvikovém centru. Pro ústav by hrálo to, že na konci tohoto prologu zlikvidujete stráže a utečete, pro výcvikové centrum zase to, že se všude povaluje spousta zbraní, které si můžete vyzkoušet na různých trenažérech. Buď jak buď, stejně se jedná jen o jakýsi tutorial a samotná hra začíná až po roce od vašeho útěku, kde je vámi ovládaný zabiják, žijící nyní v Hong Kongu, kontaktován tajemným mužem a je mu zadána první zakázka.
Už během úvodního tutorialu mi ale začala hlavou hlodat myšlenka, že něco není v pořádku. 
Grafika je pěkná, což o to (ještě se k ní vyjádřím později), ale nesedla mi zvolená kamera. Ač mi tombraiderovky nijak nevadí a například takový Heavy Metal: F.A.K.K. 2 je opravdu (ač krátká) kvalitní zábava, Hitmana bych si daleko lépe dovedl představit v klasickém pohledu z vlastních očí. Dále mi moc nesedl příběh. Je sice pravda, že nájemní vrazi jsou většinou málomluvní samotáři, kteří toho o sobě moc neprozrazují, ale i tak je příběh dost slabý. Sice se v pozdějších misích dozvíte o své vlastní identitě trochu více, ale je to spíše taková z nouze ctnost.
Co Hitman ztrácí na zvolené kameře a na suchém příběhu, dohání na atmosféře každé z patnácti připravených misí, které jsou vám zadávány pomocí laptopu, kde je vám sděleno pár základních informací a cena, která vám bude vyplacena po zdárném dokončení mise. (Než na misi vyrazíte, můžete si, ba dokonce musíte, pomocí laptopu ještě nakoupit zbraně.) Pokud si nyní myslíte, že prostě vezmete samopal, vystřílíte nějakou restauraci a dojdete si pro tučnou odměnu, hluboce se mýlíte. Ke krvavým penězům vede cesta daleko složitější a spíš než abyste vyplácali tuny olova, budete muset namáhat šedou kůru mozkovou. Hitman v sobě totiž spolu s prvky klasických tombraiderovek a FPSek kombinuje základy Thiefa a hlavně nutnost logického uvažování ze starých dobrých adventur. Pokud tedy dostanete například za 
úkol zabít šéfa triád, neznamená to, že k němu prostě přijdete a propíchnete ho. Takhle by to nešlo. Přes jeho nohsledy byste se nedostali - budete muset přijít na jiný způsob. Z informací, které získáte, vyplývá, že by mělo proběhnout setkání šéfů podsvětí v jedné proslavené čínské restauraci. Aha, řeknete si a půjdete na průzkum. Jakmile se ale dostanete blízko restauraci, budete bez milosti zlikvidování, protože nikdo neznámý s pistolí nemá kolem během sjezdu bossů co pohledávat. No co, restart. Nyní už si dáte větší pozor. Šéfové přijíždějí a vy se pokoušíte se skrytou zbraní projít do restaurace. A sakra, stráž u vchodu není slepá. Restart. Bossové přijíždějí a vy si všímáte pootevřeného okénka do kuchyně. Jak jsem to jen mohl předtím přehlédnout? Vlezete tedy dovnitř, ale hned následující dveře jsou zavřené. Hmm, že bych ještě na něco zapomněl? Co s tím? Náhle vás napadne, že tu zkusíte nechat zbraně a projít do restaurace jako normální host. To je ono! Teď již jen stačí projít přes stráže, nepozorovaně se dostat do kuchyně, vzít si zbraně, šéfa odkrouhnout a shrábnout tučnou odměnu. A sakra, já hlupák se netrefil. Restart. A zase od začátku.
V tuhle chvíli by vás nejspíš mohlo napadnout, proč jsme si hru vlastně neuložil. Bohužel Hitman neumožňuje ukládat hru během mise, a tak než přijdete na to správné řešení, budete si muset každou misi několikrát zopakovat. A když v některé z dalších misích musíte čekat i 
několik desítek vteřin, než se něco přihodí, tak to nepotěší. Save během mise by bodnul.
Další věcí, která si zaslouží zvláště rozebrat, je engine hry. Sice je trochu náročnější na hardware, ale jinak je vynikající. (Vlastně jedna věc mě trošku štvala. Pokud totiž váš zabiják na nějakou překážku nevyleze sám, prostě se tam nedostanete. Hra totiž nemá klávesu pro skákání.) Jinak je ale vše v naprostém pořádku. Postavičky jsou skvěle animované a pokud je trefíte do nohy, projeví se to na jejich chůzi, pokud do ruky, budou hůře střílet, a pokud do hlavy… No prostě postavičky se povedly. Kromě postaviček se ale také velmi dobře povedl fyzikální model celé hry a Hitman tak působí opravdu reálně. A tady je možná chyba. Když už nějaké hry zobrazovali násilí (např.: Carmageddon, Soldier of Fortune) nebo vám dovolili maskrovat spousty lidiček (např.: GTA, Carmageddon), činili tak většinou formou nadsázky (Carmageddon), zpitvořené grafiky (GTA) anebo vaším postavením na stranu dobra (Soldier of Fortune). Nikdy jste ale zatím nevraždili pro peníze reálně se pohybující lidi – a to bez jakékoliv nadsázky. Když navíc dodám, že AI protivníků je na docela slušné úrovni, pročež si nenechají nic líbit, budete asi vědět, kam mířím. Prostě kdyby měla být u nás někdy nějaká hra zakázána a každý by měl navrhnout jednu, moje volba by padla právě na Hitmana. Proti vkusu žádný dišputát, ale co je moc, to je moc. Můžete si říkat, co chcete, ale je to tak.
Abychom ale nesklouzli k nějakému filozofickému polemizování o násilí ve hrách a jeho vlivu na dnešní mládež, pokračujme raději dál. Abyste jednotlivé mise úspěšně dokončili, budete muset vraždit. Nemůžete ale zastřelit kohokoliv kdekoliv a hlavně vás při tom nesmí nikdo vidět, protože jinak vyhlásí poplach a vy můžete začít hrát od začátku. Mrtvá těla je tedy vhodné ukrývat do kanálů nebo odnášet do kontejnerů, aby nepřitáhla nechtěnou pozornost. Je třeba také dávat si pozor na obyčejné civilisty. Ne že by hned, jak uvidí, že někoho odráglujete, šli a nabonzovali to vašim nepřátelům, ale začnou v hysterickém záchvatu běhat kolem a řvát, což pozornost stráží stejně přitáhne.
Na závěr je ještě nutné dodat, že si IO Interactive nelicencovali žádný z dostupných enginů, a tak jim nezbývalo, než vytvořit nějaký vlastní. Jeho jméno je Glacier a o jeho výhodách jsme se zmínili již výše. I přes nesporné výhody Glacieru je ale celkově vzato je Hitman jen lehce nadprůměrnou hrou, která se nešťastným způsobem snaží zaplnit mezeru na trhu. Nepochybuji ale o tom, že si své příznivce najde.
| Hitman: Codename 47 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
