Half-Life 2 Episode Two

Fanoušci jedné z nejlepších 3D akcí se konečně dočkali a po roce a půl vychází druhá epizoda. Dostane se Gordon Freeman s Alyx Vance ze City 17 do základny rebelů v bezpečí?

Rok a půl se s rokem a půl sešel a máme tu dáreček v podobě druhé epizody k Half-Life 2. Kdo jste nehráli první epizodu, mazejte do obchodu a od druhé dejte prozatím ruce pryč a kdo jste nehráli Half-Life 2, nemazejte do obchodu ale do kouta, klekněte si tam na připínáčky a proste Velkého Pařana o odpuštění, protože tohle je do nebe volající drzost. Pokud už tedy dál čtou jen ti, kdo mají dvojku i s první epizodou propařenou, můžu pokračovat. Stejně jako E1 končila pár minut po konci původního HL2, tak i E2 končí okamžitě po E1. Po havárii vlaku, kterým naši hrdinové odjížděli ze City 17 se Gordon probouzí, jako správný drsoň beze slova vstává a s pomocí Alyx leze z trosek vagónu. Hlavní úkol pro následujících několik hodin je bezpečně dopravit důležitá data do základny rebelů a přestože ta je jen několik kilometrů vzdálená, přihodí se toho cestou moc a moc, ale popořadě.

Když se daří, tak se daří
Náplň E2 je poněkud odlišná od E1. City 17 uvidíte maximálně z dálky a většina hry se odehrává kus od něj. První část hry strávíte většinou v podzemí při hledání speciální látky pro Alyx (kvůli čemu raději neprozradím, pokud jste pozorně sledovali všechny trailery, už to stejně víte a vám ostatním nechci zkazit příběh). Tato část je bohužel to nejnudnější, co E2 nabízí (dokonce bych si troufl říct, že je to nejnudnější z celé ságy HL). Procházení velice úzkých chodeb a střílení Antlionů a jejich nové tužší odnože, plivající dávky nepříjemného jedu, mi opravdu nepřišlo jako kdoví jaká zábava, ale až přes tohle přejdete, čeká vás další úžasné dobrodružství, od kterého se neodtrhnete. Druhá a nejdelší část je jízda v bugině do základny rebelů. Samozřejmě to nebude žádná pohodová projížďka se zastávkou u Gift Shopu, ale Combine na vás pošlou ozbrojený vrtulník, nalíčí nějakou tu past, no prostě nuda nehrozí. Poslední a nejkratší část je finální obrana základny před invazí Striderů a Hunterů (jeden ze dvou nových nepřátel), která je naprosto strhující a svou nervy drásající atmosférou se řadí mezi ty nejintenzivnější zážitky, jaké Half-Life vůbec nabízí. Odměnou za její úspěšné odražení vám bude úžasný a emotivní konec, u kterého ukápne slza nejednomu pařanovi.

Hra je rozdělena do sedmi kapitol a dohrát se dá v průměru za nějakých šest, maximálně sedm hodin. Je to sice o něco víc, než u E1, ale ne o moc. Slibovaný dvojnásobek oproti E1 se tedy rozhodně nekoná, ale na epizodu to není tak strašné jako minule. Bodíky k dobru si však E2 připisuje za znovuhratelnost. Po prvním dohrání doporučuji okamžitě začít novou hru a povolit mód vývojářských komentářů. Nad těmi jsem se sice už rozplýval v recenzi na E1, ale nemohu jinak, než to zopakovat. Komentáře od samotných vývojářů jsou něco, co dává hře úplně jiný nádech, dozvíte se v nich, jak byla řešená následující scéna, jaké s ní byly původní plány a problémy apod. Občas je až s podivem, s čím vším mohou být při tvorbě hry potíže. Druhý důvod ke opětovnému rozehrání jsou odměny neboli Achievements. Během hry tak dostáváte úkoly (porazit DOGa v závodu, přejet buginou určitý počet zombieků apod. a za jejich splnění jste ohodnoceny body. Dle mého názoru se tento systém velice osvědčí a rád bych ho viděl i u jiných her. Snad časem.

Valve = bohové skriptů. Platí to stále?
Rozhodně ano. Prakticky celou dobu jste bombardováni nejrůznějšími úkazy, efekty a scénami „za sklem“, které vypadají přirozeně a přestože víte, že je nezpůsobuje dokonalá umělá inteligence a ultramoderní engine, dobře se na ně kouká a atmosféra je hustá jak beton. Sice budete vědět, že se při druhém hraní stane přesně totéž, ale na to už jsme u série Half-Life přece zvyklí. Občas sice budete mít pocit, že už se Valve opakují, ale v zápalu bojů na to rychle zapomenete. Díky tomu také hra neskutečně rychle odsýpá a než se nadějete, máte druhou epizodu dohranou na jeden zátah a brejlíte na závěrečné titulky, tomu se říká atmosféra.

Stejně jako v případě první epizody, i zde strávíte většinu hry v něčí společnosti. Nejprve s Alyx, poté s přátelským Vortigauntem a poté zase s Alyx. Jejich umělá inteligence je na špičkové úrovni, nikde se nezasekávají, nelezou vám před hlaveň a sami se o sebe umějí postarat. Většinu vašeho snažení komentují nejrůznějšími hláškami a když už si myslíte, že vás nemůžou překvapit, okomentují něco, co považujete za úplnou samozřejmost. Uvedu příklad – v podzemí za doprovodu Vortigaunta jsem viděl díru v zemi, na jejímž dně nebylo evidentně vůbec nic zajímavého, ale přesto do ní vedl žebřík. Slezl jsem tedy dovnitř, abych měl jistotu, že tu nenechám něco užitečného a když jsem vyšplhal zpátky nahoru, prohlásil Vortigaunt: “A proč jsi tam dolů jako lezl? No skutečně neexistuje díra, kterou by Freeman neprozkoumal.“ Podobné hlášky budete slýchat prakticky celou dobu a kromě skvělé mimiky obličeje a výše zmíněné umělé inteligence dávají pocit, že opravdu cestujete s někým živým.

Epizodu dvě pohání opět starý osvědčený engine Source, na kterém lidičkové z Valve neustále pracují a vylepšují ho k dokonalosti. V některých

Klady a zápory

Parádní vtahující hratelnost
Skvělé skriptování
Alyx

Slabší první třetina
Skončí to moc rychle

1 299 Kč (Celý Orange Box)
Anglicky

místech je jeho letitost znát sice trochu více, ale není to nic hrozného. Navíc byly přidány nejrůznější světelné efekty jako odrazy a odlesky a pokud nečekáte Crysis, budete spokojeni. Prostředí lesa, se kterým máme tu čest v Halfovi poprvé, se povedlo vizuálně na jedničku a je vidět, že to pro vývojáře byla jedna z hlavních priorit. Naproti tomu hardwarová náročnost je opravdu nízká a E2 si tak bez větších problémů zahraje každý, kdo hrál v pohodě původní HL2 a E1. Stejně dobře je na tom hra i po stránce zvuku. Namluvení je profesionální a i vše ostatní zvučí, jak by mělo. Zde by ještě rád vypíchl hudbu, která je sice vzácnější než šafrán, ale pokud už zazní, stojí to za to. Hudba hraje jen u několika akčnějších momentů, ale o to víc si ty elektronické nervy drásající melodie vychutnáte. To má velice kladný vliv na celkovou atmosféru a hned víte, že vás čeká nějaký větší souboj.

Verdikt: Half-Life 2: Episode Two je další povedené pokračování skvělého příběhu Half-Life 2 a pokud jste jeho fanoušky, rozhodně si E2 užijete. Oproti E1 nabízí krapet delší herní dobu a i celková atmosféra mi přišla o ždibíček lepší. Hře se dá vytknout kromě té délky (která je ale na epizodu celkem dostatečná, jen škoda, že ten vývoj trvá tak dlouho) maximálně trošku slabší první třetinu v podzemí, ale to je tak všechno. Pokud si třetí epizoda udrží stejnou atmosféru, máme se na co těšit. Už aby to bylo.