Série Grand Theft Auto už dávno překonala status běžných her. Právě díly jako jsou GTA 3, Vice City a San Andreas mají ohromný dopad na herní kulturu jako takovou. Stály totiž u zrodu moderních městských akcí s otevřeným světem a v podstatě až sandboxovou volností toho, co všechno můžete dělat. A byť je aktuálním tahounem série stále pátý díl (který už celkem přesluhuje) a jeho online složka. Ovšem když se řekne GTA, stále se spoustě hráčů, a vlastně i nehráčů, vybaví pojmy jako Vice City nebo San Andreas.
I mne provázely tyto hry v podstatě během seznamování se s hrami na základní škole. Na trojku a Vice City jsme se chodili scházet s kamarády u jednoho vyvoleného, který měl doma počítač, San Andreas jsem pak už mohl hrát v roce 2005 už i doma na rodinném PC. Ve své době byly tyto hry poměrně dost napřed: trojka byl totální přerod série, Vice City pak stylovým rozšířením snad všeho, co trojka nakousla, no a San Andreas byl na svou dobu v podstatě megalomanský projekt, kterým Rockstar korunoval celou tuto éru her pro PlayStation 2.
Od té doby uplynula už pořádná spousta času. GTA 3 slaví letos 20 let, Vice City 19 let a San Andreas 17 let. Na tyto hry dnes už my, kteří jsme s nimi vyrůstali, vzpomínáme jako na tituly, které formovaly naši vášeň pro otevřené světy s povedenými příběhy a spoustou akce. S příchodem Definitive Edition této trilogie jsem však už před vydáním začal trochu pochybovat o tom, zda bude pouhá nostalgie stačit. Obzvlášť poté, co tu byla řada celkem nepovedených pokusů přiživit se na hráčské nostalgii: vzpomeňme si třeba na trapas s Warcraft 3: Reforged.
Rockstaru se až prakticky do dne vydání navíc povedlo mlžit, jak to jen jde. Remastery za něj vyrábělo studio Grove Street Games, které stojí třeba i za jejich mobilními verzemi. Vyšel v podstatě pouze jeden trailer (a až v den vydání série další) a autoři do hry s předstihem nepustil vůbec žádná světová média ani streamery či youtubery. Pokud něco na blížícím se datu vydání hry opravdu „smrdí“, je to takovýto přístup. A ukázalo se, že obavy byly opodstatněné.
Do kolekce her jsme tedy společně s celým zbytkem světa naskočili v den vydání. Průběžně jsme vyzkoušeli všechny tituly, a hned na první pohled je jasné, že byť samotné původní verze dělí několik let, v kolekci jsou v podstatě sjednocené: mají nachlup stejná herní menu, stejně se ovládají a úroveň vizuálních vylepšení se také hry snaží sobě co nejvíce přiblížit. My jsme zvolili verze na PlayStation 5 a z ní se tedy také odvíjí naše dojmy. Hry jsou dodávány samostatně, nemusí se pro jejich volbu spouštět společný launcher, jako to například udělalo Nintendo s nedávnou kolekcí 3D her Super Mario.
Všechny tři tituly umí hned na první pohled zaujmout celkem výraznými vizuálními změnami. Světlo a odlesky byly kompletně modernizované, textury mají mnohem víc detailů a stejně tak i modely postaviček jsou nyní detailnější. Hry skutečně působí daleko moderněji, to se upřít nedá. A v herních světech se najednou dá daleko více kochat, byť se stále nezapře celkový design, kterému stále vévodí hranaté domy s plochými texturami či toporné animace chodců na ulici.
To je také první problém, který si krátce po spuštění her uvědomíte: pořád jsou to ve svém jádru hry z let 2001–2004. Auta se při kolizích od sebe odrážejí jak hopíky, chodci se procházejí na místě v kruhu, policista pronásledující lupiče se zasekne o lampu a běží na místě. Dialogy, zejména ve trojce a Vice City jsou poněkud krátké a příběh vás vlastně moc nezasytí. Hry přidaly do misí checkpointy, ale jen někam. Občas se tak musíte kvůli drobné chybce vracet na úplný začátek mise. A tak dále.
Modely herních postav moc povedené nejsou
To ovšem není ta hlavní kritika. Tak hry zkrátka vypadaly už kdysi a nám to nevadilo, i přes to nás totiž opravdu bavily. Co nám ale vadí, jsou problémy, které s sebou přinášejí právě nové Definitive verze. A že jich opravdu není málo. Navíc opravdu nejsme sami, když si třeba i přímo Rockstar uvědomil své chyby a hru dokonce stáhl z prodeje na PC platformě.
Začněme tím, co nás koplo do očí jako první: otřesná optimalizace. Konzole PlayStation 5 není opravdu žádné ořezávátko a umí rozjet spoustu moderních her v rozlišení 4K při 60 snímcích za sekundu, u jiných zase ve vysokém rozlišení zvládá i ray-tracing. Jenže zde, u vyšperkovaných verzí her z období PlayStationu 2 si z nějakého důvodu hráč musí stále vybírat mezi 4K rozlišením při 30 FPS a nebo nižším rozlišením při 60 FPS. A v obou případech se hra stále umí zaškubnout, a to celkem často a viditelně. Tak takto prosím opravdu ne.
Problémy se snímkovací frekvencí jsou pak údajně ještě horší na Nintendu Switch, kde hráči hlásí pády až někam k 15 FPS. Na špatnou optimalizaci si stěžují i PC hráči s moderními grafickými kartami typu RTX 3080 Ti. Vyřeší to nějaký brzký patch? Snad ano. Měla v takovémto stavu hra vůbec vyjít? Rozhodně ne.
Bugy jsou někdy vtipné, někdy spíš smutné
Špatná optimalizace je však jen špičkou ledovce. Zejména v GTA 3 (ale i San Andreas) je velice nepříjemně zpracovaná animace deště, která je až příliš rušivá, až z toho bolí oči. San Andreas má velký problém s tím, že je hra moc tmavá a v nastaveních musíte posunout jezdec kontrastu obrazu na minimální hodnotu, ale ani tak to není ono. Trojka a Vice City najednou působí svou obnovenou vizuální stránkou skoro až jako animák namísto původních celkem realisticky pojatých vizuálů. Modely postav jsou detailnější, ale stále ošklivé, v některých případech navíc anatomicky úplně špatně. Bugy a chyby se prostě společně s hraním kupí a kupí a kupí.
Autoři dále modernizovali jak ovládání, tak třeba prvky jako je minimapa. Zbraně nyní mají nové kruhové menu, kde jsou přehlednější a dostupnější. Kamera je volnější, navigace vás nyní žene lépe za cílem, hra se sama automaticky ukládá. To jsou všechno prvky, které takto starým hrám nepochybně prospěly.
Jenže pak si uvědomíte, že byste snad raději hráli starší verze třeba už jen proto, že v nich najdete daleko více písniček v herních rádiích. Je to sice logické, finanční oddělení Rockstaru si spočítalo, že by obnovení licencí asi nebylo moc výhodné, jenže tím se hned vytrácí jeden z hlavních nostalgických aspektů. Úplně nepochopitelný je fakt, že se lidem z kódu her povedlo staré písničky i tak vydolovat, takže tu vlastně jsou, jen je autoři prostě zakázali přehrávat.
Velkým lákadlem staré trilogie bylo pro mnoho z nás také jen obyčejné řádění v herním světě s pomocí cheatů. Bohužel v nových verzích jich celá řada zmizela (v San Andreas třeba neviditelná a létající auta, nesmrtelnost, rychlejší čas) ovšem zároveň celá řada jich tu pořád je: přivoláte si tank, hromadu zbraní, peníze a jdete se stát vládci chaosu v herním světě.
Dost lidí také zajímá, jak si novinky vedou po stránce ovládání například při létání nebo střílení. To byly aspekty, které nám moc nevyhovovaly už v původních hrách a Definitive Edition se je očividně snažila zlepšit, jen výsledek je pořád takový nejistý. Létání na gamepadu se mi zdálo subjektivně v pořádku, například mise ve Vice City s malým dálkově řízeným vrtulníkem a shazováním bomb z něj byla daleko menším utrpením, než kdysi. Když už jsme u těch, legendárně otravných misí, tak třeba ta v San Andreas, kde s parťákem Big Smokem pronásledujete vlak už je také docela zvladatelná a povedlo se mi ji zdolat hned napoprvé.
Každopádně přestřelky jsou pořád slabým místem celé trilogie. Na PlayStationu vám hra vnucuje poměrně agresivní automatické zaměřování, ovšem spousta zbraní má opravdu malý dosah a nepřátele někdy ani netrefíte kvůli podivným kolizím textur, i když třeba lehce vykukují zpoza auta a podobně. Střílení za jízdy je také často hodně o náhodě, jestli se zrovna trefíte nebo ne. To ovšem opět není kritika Definitive Edition, tak to bylo už kdysi.
Od Rockstaru, potažmo Grove Street Games, jsme toho přitom ani nechtěli tolik. Ačkoliv se po internetu už měsíce před vydáním objevovala tvrzení, jak budou novinky kompletně předělané do podoby GTA V, jak to Rockstar natře remaku první Mafie, tak spousta z nás chtěla prostě jen přesně to, co bylo skutečnou myšlenkou za Definitive Edition: staré hry vylepšené tak, aby si zachovaly svůj charakter klasik, ale v modernizované grafice přizpůsobené současnému hardwaru. Místo toho jsme ovšem dostali podivnou rychlokvašku, navíc za plnou cenu.
Přitom po loňském trapasu s uspěchaným Cyberpunkem by se dalo čekat, že si herní studia dají už s vydáním her záležet, aby se taková situace neopakovala. Místo toho tu však máme další herní „fail“, kdy jedna platforma vůbec hru nemůže hrát a na dalších si lidé sdílejí memy a videa s nesčetným množstvím bugů, ošklivých modelů a slabé optimalizace. A žádají o vrácení peněz.
Legendární scéna. Bohužel je hra v základu až přehnaně tmavá
Jaká je cesta ven? V první řadě musí přijít rychlý patch, který opraví ty nejhorší chyby: je potřeba zejména optimalizovat tituly, aby výkon na konzolích současné generace nebyl tak otřesný a zbavit se těch nejvíce ošklivých nedodělků, jako je například otravná animace deště nebo zcela zpackané modely některých herních postav. A hlavně nespokojeným hráčům vracet peníze, jelikož v tomto ohledu situaci Rockstar zvládá ještě hůř než CD Projekt s Cyberpunkem loni. Ideálně by pak mohl i do obchodů vrátit staré verze, protože jejich stažení je jen další podpásovkou své hráčské komunitě.
Abych hrám ovšem úplně nekřivdil: v performance režimu a s manuálním doladěním kontrastu se třeba San Andreas dá hrát a vlastně se místy i duševně dovedete přenést zpět do roku 2004 a chvíli se vézt na nostalgii. U Vice City a trojky mám podobné pocity, ovšem z hlediska moderního zpracování her a zejména práce s příběhem přeci jen San Andreas obstojí asi nejlépe. Spousta cheatů také stále funguje, takže ve hrách můžete prostě jen bezmyšlenkovitě řádit.
Každopádně vzhledem ke stavu Definitive Edition a blížící se „next-gen“ verzi GTA V a také zřejmě i remasteru čtvrtého dílu mám o budoucnost tvorby Rockstaru najednou daleko větší obavy. Rockstar by si současnou situaci měl opravdu vzít k srdci a zajistit, že se nebude opakovat. Klidně ať všechno připravované odloží o rok nebo déle. Další odfláknutá hra už by jej do vykopaného hrobu aktuálními remastery mohla strčit velice snadno.
