Gothic II - nářezové RPG

Druhé pokračování RPG Gothic přineslo mnohé změny k lepšímu - mimo vylepšeného multimediálního zpracování se nabízí tajemný příběh a hromada zábavy. V neposlední řadě zmiňme i znovuhratelnost hry.

Otázka nejlepšího RPG hry posledních zhruba dvou roků je pro většinu hráčů naprosto jasná. Jedna skupina bez váhání odpoví The Elder Scrolls IIII: Morrowind, druhá pak navrhne skvělé RPG ze světa Forgotten Realms - Neverwinter Nights. Jistě se však najde několik RPG pozitivních jedinců, kteří za nejlepší RPG posledních let označí skvělé dílko od německého týmu Piranha Bytes – Gothic. Pravdou je, že kvality třech výše jmenovaných her se dají jen obtížně porovnávat. Každá z nich je totiž určena jiné skupině hráčů, každá má něco unikátního. Jeden společný znak by se však našel - jsou bez rozdílu skvělé hratelné.

Gothic byl a je nejčastěji srovnáván s Morrowindem. Hlavně kvůli stejnému vidění a rozsáhlosti herního světa. V obou hrách bylo možné dle potřeby měnit pohled z fisrt-person do third person perspektivy. Pravdou je, že hrát Morrowind v third person pohledu nebylo díky úděsnému pohybu hlavního hrdiny nic extra. Chvilku to bylo k smíchu, později k pláči. Je to však pouze zanedbatelná chybka, která se ztrácí v porovnání s tím co Morrowind nabízel - obrovské množství questů, zbraní, brnění, předmětů a možností vývoje hlavní postavy. Morrowind zkrátka byl a je hlavně o svobodném hraní. Ne nadarmo je považován za ukázkový případ off-line MMORPG.

Gothic I byl a Gothic II je co do počtu questů, předmětů zbraní a brnění poněkud konzervativnější a herní svět není zdaleka tak rozlehlý jako v Morrowindu. Tento zdánlivý nedostatek však tvůrci dokázali mistrně využít ve svůj prospěch. Menší herní plocha jim umožnila vdechnout každé lokaci nezaměnitelný ráz. Menší počet questů je pak kompenzován daleko silnější a více konzistentní dějovou linií, kterou je možné vychutnávat z několika různých perspektiv. Tolik srovnání TESIII: Morrowind a Gothic I. a II.

Gothic II přímo navazuje na první díl a více než revoluci představuje evoluci. Spousta prvků je tedy totožná s prvním dílem. Příběh to však naštěstí není - ten začíná tam kde skončil první díl, tedy Hlavní hrdina porazil Sleepera. V okamžiku svého pádu s sebou tato strašlivá příšera strhla i magickou bariéru klenoucí se nad vězeňskou kolonií a z posledních zbytků své bývalé síly stačila dát hordám svých nohsledů najevo, že teď je na nich, aby dokončili dílo zkázy. Náš hrdina odnesl zničení bariéry uvězněním pod sutinami, kde po čtyři týdny pomalu ztrácel síly a nebýt zásahu mága Xardase, dočista by zemřel.

Xardas jej však pomocí svých magických schopností vyprostil a po zotavení mu nastínil situaci na celém ostrově. Největší problém tentokrát představují draci, které během své smrti Sleeper přivolal. A další potíže nejsou o nic méně palčivější. Obyvatelstvo ostrova je rozděleno do několika navzájem se nesnášejících frakcí. Jednu z nich tvoří revoltující farmář Onar, který odmítá zásobovat královské město Khorinis potravinami a jako ochranku si najímá uprchlé vězně z bývalé kolonie.

Proti farmáři stojí, jako ochránci Khorinisu a jeho obyvatel, paladinové a zdánlivě stranou se alespoň zpočátku drží gilda mágů. Poměrně záhy (rozuměj po několika hodinách hraní) je tak hlavní hrdina, respektive hráč nucen učinit podstatné rozhodnutí. Musí se k některé z frakcí přidat, aby se dostal k veliteli Paladinů a získal amulet. Počáteční výběr je velmi důležitý, jelikož se od něj bude se odvíjet další sled událostí a vyprávění příběhu. Rovněž mu bude nutné přizpůsobit vývoj postavy a získávání nových dovedností.

Ať už se hráč stane nájemným žoldákem, urozeným rytířem, nebo vstoupí mezi mágy, bude k získání nových dovedností potřebovat zkušenostní body, osobu, která je schopna novou dovednost naučit, a peníze, které si většina učitelů za splněnou službu vyžádá. Kromě specifických osob se hlavní hrdina může nové dovednosti naučit i z knihy či svitku. Mezi základní vlastnosti patří, stejně jako v každém druhém RPG, síla, obratnost, inteligence, k nimž si hráč může přibrat spoustu dalších dovedností: odemykání zámků, alchymie, stahování kůže ze zvířat a další. Možností je opravdu dost a každý si díky tomu může v rámci zvoleného povolání vytvořit unikátního hrdinu.

Největší pozornost je ovšem třeba věnovat – kvůli možnosti používat co nejširší spektrum zbraní - síle i obratnosti v případě rytíře, či žoldáka a inteligenci v případě mága. Každá zbraň (jednoruční, obouruční zbraně pro souboj na blízko, luky a kuše na dálku) totiž vyžaduje specifickou minimální úroveň některé ze základních vlastností. Zatímco použití zbraní pro souboj na blízko vyžaduje nejvíce síly, pro boj s lukem a kuší je zase nutná co největší míra obratnosti. Při každém postupu na další úroveň je tak žádoucí dobře rozmýšlet jakým směrem by se vývoj postavy měl ubírat v následujících fázích hry. Nejjednodušší je (pokud jde o co nejrychlejší projití celé hry) je tvorba jednostranně zaměřené postavy – například čistého bojovníka, či mága. Pokud se hráč rozhodne (stejně jako já) pro tvorbu univerzální postavy, bude jej hraní, zejména souboje, stát mnohem větší úsilí, pozornost i opatrnost a zabere to více času. V posledních fázích hry (5. a 6. kapitola) se však vynaložené úsilí mnohonásobně vrátí.

I když si se získáváním zkušenostních bodů, nových dovedností a postupným vypracováváním postavy hráč užije dost zábavy, rozhodně se to nevyrovná době strávené stejnou činností v Morrowindu a jeho mnohem velkorysejším možnostem rozvoje charakteru. Na obranu tvůrců z Piranha Bytes je však třeba poznamenat, že se o to více zaměřili na to, aby si hráč užíval příběhu a plnění spousty povinných i nepovinných questů. Odpadá tak nepopulární pobíhání po krajině a vybíjení příšer jen kvůli získání zkušenostních bodu. Počet nepovinných questů se rovněž s Morrowindem nedá srovnávat. Na druhou stranu jsou všechny zábavné a jen málokdy je jejich náplň na úrovni – dones mi tohle, a já ti dám/řeknu co potřebuješ. Řada questů vyžaduje vlastní investigativní činnost a diplomatické jednání s důležitými osobami. Ostatně právě na volbě otázek a odpovědí často závisí úspěch, či neúspěch, nebo alespoň více či méně komplikovaný průběh celé akce.

I přes nepoměr ve srovnání s dílkem od Bethesdy nabízí Gothic II dost questů na to, aby pozornost hráče udržel na více než 50 hodin. Řeč je samozřejmě pouze o jedné hře. Každá volba má v Gothic II svůj dopad. Pokud hráč zvolí cestu vznešeného rytíře, uzavře se mu tak cesta ke komunitě kolem farmáře Onara a naopak. To samé v bledě modrém se stane pokud zvolí cestu magie. Jedinou možností jak si vychutnat Gothic II v celé jeho kráse je opakované hraní s tím, ž při nové hře hráč zvolí jinou frakci a bude svoji postavu učit jiným dovednostem. Potom jej čeká zcela odlišný herní zážitek.

Jedním z důvodů proč se Gothic (kromě německy mluvících zemí) nedočkal výraznějšího ocenění bylo údajně příliš komplikované ovládání. Pravdou je, že tvůrci nastavené ovládání nebylo zrovna uživatelsky přátelské, respektive chtělo to několik hodin cviku než přešlo plně do krve. Většina kritiků se ovšem zapomněla zmínit o možnosti kompletní rekonfigurace ovládacích prvků. Spousta hráčů, která právě v tomto směru očekávala razantní změnu k lepšímu asi nyní nebude spokojená. Ovládání je až na pár drobností totožné s prvním dílem. Tvůrci se sice tentokrát nabízejí dvě základní nastavení, ovšem ani jedno není ideální a okamžitá změna některých ovládacích prvků je více než nutná. Zejména pro nováčky, kteří původní Gothic nešťastnou náhodou nehráli.

Ti co mají zažité ovládání z prvního dílu téměř nic měnit ani přenastavovat nemusí a rovnou zvolí možnost, kdy se bude Gothic II ovládat stejně jako Gothic I. Mimo jiné to znamená, že při soubojích bude nutné soupeře zaměřovat manuálně. Pro nováčky bude ovšem vhodnější zvolit způsob ovládání, který při boji umožňuje zaměření na nejbližšího soupeře. I tento způsob vedení boje, který se zdá zpočátku mnohem výhodnější a přehlednější, však v záběru hry ztrácí na svém lesku. Zejména v situacích, kdy na hrdinu útočí několik potvor najednou a je nutné neustále přepínat na nejbližšího útočícího soupeře. V těchto chvílích často dochází k tomu, že hráč nechtěně zaútočí na doprovodnou NPC postavu. Ta naštěstí útok neopětuje. Zdraví potřebné pro další boj jí to však ubere. I kvůli pozdějším zmatkům je tedy lepší překonat počáteční nepříjemnosti a zvolit klasický způsob vedení boje.

Dlouho před vydáním hry tvůrci oznamovali, že Gothic II bude znatelně lepší i po technické stránce. Ve výsledku se sice nejedná o změny revoluční, ale pokrok oproti předešlému dílu je tu rozhodně. Jak po stránce grafické, tak i zvukové. Gothic II používá vylepšenou verzi původního enginu, který je nyní schopný zobrazit více objektů, nabízí mnohem detailnější textury a nově také speciální efekty jako mlha, déšť a efekty kouzel (těch si užijí zejména mágové a jejich oběti – kouzelné efekty totiž vypadají naprosto úchvatně). Procházka lesem zahaleným do mlžného oparu se tak stává nezapomenutelným zážitkem stejně jako ranní svítání. I díky těmto prvkům je atmosféra v Gothic II naprosto dokonalá.

V souvislosti s detailním zpracováním herního světa je důležité zmínit relativní HW nenáročnost celé hry. Na systému Athlon XP 1700, Radeon 8500, 512 MB RAM hra šlapala na nejvyšší detaily s maximální viditelnosti (300) bez jakýchkoli potíží, či snížení framerate a to i v potenciálně problémových oblastech s hustou populací. Z ohlasů v německých diskusních forech navíc vyplývá, že je Gothic II bez problémů hratelný na střední detaily a viditelnost i na více než průměrných strojích s taktem procesoru okolo 800 MHZ, 256 MBRAM a 32 MB grafickou kartou. Velké plus oproti konkurenci (tím je myšlen Morrowind) je pak téměř úplná absence otravného nahrávání jednotlivých částí herního světa. Vše se bez sebemenších problému nahrává dopředu v průběhu hraní a je potěšující, že to nijak neovlivňuje rychlost hry ani na slabších strojích.

Prakticky jenom v superlativech se dá hovořit o zvukové stránce hry. Zásluhu na tom má především skvělý dabing více než 400 NPC postav. Dohromady více než 10 hodin mluveného slova. Je zřejmé, že si tvůrci nemohli najmout 400 profesionálů. I díky tomu je poznat, že spoustu postav namlouval jeden a ten samý člověk. Všechny hlavní postavy však naštěstí mají svého unikátního a dobře vybraného dabéra. Poněkud stranou se na úkor mluveného slova drží hudební doprovod, který jistě není tak monumentální jako v Morrowindu, ale svůj účel plní na výbornou. Dokonale podkresluje dění ve hře a nepůsobí rušivě ani svojí dokonalostí a už vůbec ne nedokonalostí.

S ohledem na předchozí, výhradně pozitivně laděný text recenze nebude problém odhadnout, jaké hodnocení si Gothic II vyslouží. Jednoznačně kladné. Jinak tomu ani být nemůže. Prakticky všechno co tvůrci slibovali Gothic II nakonec nabízí - znatelně vylepšenou grafiku, skvělý dabing, rozlehlejší a detailněji zpracovaný herní svět, dokonalou atmosféru, vylepšené ovládání (i když pouze mírně) atd. Pro fanouška původní hry je Gothic II zkrátka nutnost. Srovnání s Morrowindem by možná nebylo pro Gothic II až tak lichotivé, ale vzhledem k tomu, že je každý titul určený pro jinou skupinu hráčů ani není konfrontace těchto dvou titulů na místě. Gothic II je skvěle zpracovaný nástupce prvního dílu. Je to evoluce, která se autorům nevymkla z rukou a je dobře, že si nové a revoluční prvky schovávají až pro Gothic III, která je dle vyjádření tvůrců již na cestě. Nasvědčuje tomu ostatně i závěr hry.

Gothic II

Minimum:	CPU 800, 128 MB RAM
Optimum:	CPU 1700, 512 MB RAM
Multiplayer:	ne
Další informace:	screeny / trailer / německé demo / wallpapery / trainer
Výrobce/distributor:	Piranha Bytes / Atari
Distributor v ČR:	n/a
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Skvělá grafika, nadprůměrná délka, znovuhratelnost, výborný příběh a doslova koňská dávka hratelnosti.
Hodnocení:	91%