FUEL: megalomanství někdy nestačí

Závodní titul Fuel jsme očekávali s velkými nadějemi, zejména stran rozsáhlého postapokalyptického světa. Ten však zůstal nevyužit.

FUEL (PC)

Zácpy už jsou známy jen díky učebnicím dějepisu, benzín je levnější než voda a při zmínce o preventivní silniční prohlídce lidé myslí ze všeho nejdříve na antikoncepci. Není to zase tak nerealistická předpověď, se kterou si dlouhých osm let vyvíjený titul Fuel, z nějž se až v posledních rocích stal velmi očekávaný počin, pohrává.

Představuje se tu svět, který je rájem pro každého milovníka rychlých kol a nekonečného prostoru. A katastrofou pro všechny ostatní. Globální oteplování navzdory předpovědím strýčka Klause dosáhlo svého vrcholu. Zácpy, hurikány a lesní požáry zničily obrovské části amerického západu a udělaly ho neobyvatelným.

Neobyvatelným, ale nikoliv nesjížditelným! Na 160.000 kilometrech prostoru budete s ostatními závodníky bojovat o slávu, čest a benzín. Zní to neskutečně napínavě. A prvních pár desítek minut to skutečně napínavé je. Jenže pak se ukáže, že zápis v Guinessově knize rekordů v kolonce nejrozsáhlejší hra zkrátka na pořádnou zábavu nestačí.

Autorům byl dopřán ten luxus, že se prakticky v ničem nemuseli držet skutečnosti. Apokalyptický scénář přímo volá po napínavém příběhu ve stylu Šíleného Maxe, po divokých honičkách, akci a zajímavých misích. Vývojáři z francouzského studia ale nic z toho nevyslyšeli.

Dějový potenciál tak zůstává zcela nevyužit a je třeba se smířit se závodním standardem v podobě start-cíl mítinků a sem tam nějakého toho zpestření. Jediným kontinuálním pojítkem je sbírání speciálních bodů, které investujete do nových vozidel.

Závodů a nejrůznějších výzev je tu spousta. Problém je nicméně v tom, že nejsou příliš variabilní. Masa zkrátka vystřídala důraz na detail a opravdu zajímavé prvky. Ani ty nejvíce „exotické“ módy, jako pronásledování helikoptéry nebo destruování konkurenčních aut, nejsou kdovíjak odvazové.

Autoři se ve Fuel vůbec drží překvapivě při zemi. Nenajdete tu žádné zbraně, což by se ještě dalo pochopit, pokud to má být primárně závodní záležitost. Jenže je to záležitost arkádová, a v tomto světle už je nepochopitelné, proč tu nejsou žádné specialitky třeba v podobě power-upů nebo aspoň turba.

Ve srovnání s konkurenčními arkádami typu Burnout Paradise nebo Pure tak ve Fuel povážlivě schází nejrůznější finesy, když dojde třeba na závodění v těsné blízkosti soupeře. Hra vám sice dá vychutnat rychlé pocity vítězství a zpočátku zábavného fyzikálního modelu, který až povážlivě svádí k draftování, avšak nejpozději za několik hodin zjistíte, že už nemáte co objevovat a že se jezdí v podstatě stále stejně.

Vrchol hry potom tvoří asi nejzábavnější závody, ve kterých se proti sobě postaví vozidla různých tříd. Toho se však ve větší míře dočkáte teprve v pozdějších fázích kariéry. Tedy tam, kam se spousta hráčů znuděných stereotypem možná ani nedostane.

Tehdy okusíte možnost volby rozdílné taktiky v otevřeném světě tehdy, když sedíte na motorce či v autě. Motorkou to můžete vzít jednoduše přes les a k cíli se dostat po kratší trase. Autem v lese brzy narazíte do stromu, a tak to musíte brát po silnici – ta je sice delší, ale rychlejší. Také bugyny, čtyřkolky nebo monstertrucky mají svá specifika a jasně dané výhody a nevýhody. Podle nich se budete rozhodovat, jakou cestu zvolit.

Všechny zápory hry, které už jsme zmínili, zamrzí dvojnásob, když si uvědomíte, jaký potenciál Fuel mělo. Tento potenciál je ukryt zejména v obřím a atmosférickém světě, který nicméně sám o sobě nestačí.

Tedy, v prvních závodech si budete libovat nad krásnými panoramaty z hustých lesů, lesknoucích se jezer a majestátných pohoří. Vše, co vidíte, navíc ve hře fyzicky existuje a můžete se k tomu vypravit. Navíc dohlédnete do dálky zhruba čtyřiceti kilometrů!

Fuel je v tomto směru skutečně jedinečným počinem, který dává přinejmenším pocit absolutní volnosti. Navíc zcela vyvrací představy o tom, že rozlohou velká, v tomto případě obrovská hra nemůže vypadat graficky dobře. Fuel totiž nešetří ani na detailech: střídá se tu den a noc, narazíte na celou řadu „pamětihodností“ jako na pevnině stojící tanker nebo Grand kaňon.

V některých kariérních závodech vás čekají i přírodní katastrofy, jako sněhová bouře ztěžující výhled nebo tornádo vrhající autovraky proti vám. Ani fyzika na tom není špatně a při divokých průjezdech se dá leccos zničit.

Přes tyto silné momenty si Fuel jako hra ze svého světa bere příliš málo. Sice se můžete bavit prozkoumáváním každičkého kilometru prostředí a bude vám trvat hodně dlouho, než takovou práci dokončíte, bohužel k tomu ale nebudete mít pořádný důvod. Tedy až na pár skrytých výzev, aut či laků, jež vás stejně nevytrhnou.

Zní to velmi krutě, ale devětadevadesát procent světa slouží pouze jako opticky velkorysá, ale herně zbytečná kulisa pro závody. Touha po objevování je zpočátku silná, ale maximálně po hodině této činnosti u většiny hráčů zase opadne. Nakonec tak budete rádi, že si u závodů kariéry můžete odpustit zdolávání dlouhých kilometrů a vrhnout se na ně rovnou.

Ale ještě než Fuel odepíšeme jako zajímavý, ale neúspěšný pokus, musíme zmínit přinejmenším teoretickou možnost, že se hra chytne v online multiplayeru (síťový chybí). Prostřednictvím služby Games for Windows Live mohou být ve světě stovky a tisíce hráčů současně. Bohužel, v navigaci vidíte jen šestnáct nejbližších hráčů a také příslušníky vašeho seznamu přátel.

Až s patnácti dalšími hráči se můžete účastnit závodů ze singleplayeru, ale tím to nekončí. Díky jednoduchému editoru si lze vytvořit závody vlastní a pustit je na server. Vzhledem k současnému stavu na serverech jsme ale skeptičtí k tomu, že by Fuel mohlo udělat velkou multiplayerovou kariéru.

Nemůžu si pomoct, ale při pohledu na osmiletou práci technicky zjevně schopných autorů cítím lítost. Lítost z toho, že svůj technologický talent nedokázali opatřit i zábavnou herní složkou.

Fuel je megalomanská hra. To samo o sobě je silný prvotní tahák, avšak takřka každý, kdo se na něj nechá utáhnout, bude dříve či později zklamán, jelikož si jistě představoval podstatně zajímavější a zábavnější využití obřího světa.

Málokoho bude bavit jezdit desítky minut jen proto, aby si otevřel novou barvu laku. Chtělo to větší motivaci. Tvůrci však nezvládli naplnit nekončené lány herním životem. Ve výsledku jsou to jen ucházející závody, které nám zůstanou v paměti jako promarněná šance.