RECENZE: Deadly Premonition 2 je geniální propadák

Pokračování nevšední survival hororové adventury Deadly Premonition pracuje se stejnými ingrediencemi jako první díl. Tedy skvělou hlavní postavou, mysteriózním příběhem, příšerným technickým zpracováním a kolísavou úrovní hratelnosti.

Deadly Premonition je kult. Ne ovšem v tom jednoznačně kladném slova smyslu jako například Mafia u českých hráčů. Stojí za ním japonský vývojář a scenárista Hidetaka Suehiro, kterého možná znáte pod přezdívkou Swery. Miluje kávu, staré americké filmy a to vše je na obou dílech Deadly Premonition hodně znát. Jenže co je v tomto případě pro jednoho kult, vnímá druhý jako naprostý propadák. A stejně na tom je i druhý díl.

Deadly Premonition 2 je opět horor, survival i adventura. Děj se odehrává v současnosti i minulosti, plní tedy vtipně roli prequelu i sequelu. Znovu se setkáváme s agentem FBI Francisem Yorkem Morganem, respektive jeho druhou osobností Zachem, s nímž ve vzpomínkách objasňujeme mysteriózní vraždu v městečku Le Carré roku 2005.

V souvislosti se hrou je často zmiňován kultovní seriál Twin Peaks, což sedí i na dvojku. Přidal bych trochu z Alana Waka, špetku Resident Evila, něco z interaktivních seriálů od Telltale… a pravděpodobně asi vůbec nemáte představu, co od hry očekávat.

Zkusím to jinak: Deadly Premonition 2 si představte jako hru od někoho, kdo má ohromné ambice, dobrý scénář, umí vyprávět příběh, chce hru v otevřeném světě, v němž se musíte starat o všechno možné, včetně jídla, spánku a čistoty oděvu, ale k tomu má malý rozpočet. A tím myslím hodně malý, vzhledem k tomu, co tam všechno má být.

Deadly Premonition 2 se může znovu opřít o skvělého hlavního hrdinu, který si vás okamžitě získá. Agent York (v linii ze současnosti už Zach) je podivín, jenž neskrývaně mluví se svým druhým já, ale i sympaťák, který umí zajímavě argumentovat. Promlouvají k němu obrazy, chválí jídlo, které ani neochutnal, vtipně komentuje dění v dalším světě, do nějž zavítáte…

Hra je také opravdu hodně ukecaná. Čekají vás pasáže, kdy i deset minut odklikáváte texty. A i když ráda sklouzne k různým klišé a nebojí se ani vyloženě béčkových scén, v tomto ohledu nenudí. A na tom vše stojí. Na přetřes přijdou staré filmy, v nichž York vidí cenné lekce pro život, citací se ovšem dočká i Nietzsche a další.

Deadly Premonition 2

Funguje i způsob, jakým je příběh vyprávěn, to znamená dobrá kamera a střihy, které si nezadají s dobrými filmy. Špatné není ani vyšetřování a třídění stop, nicméně v tomto okamžiku má chvála končí.

Otevřený svět je příšerný. Zatímco vnitřní prostory ještě mají detaily a tolerovatelné snímkování, venku hra vypadá jako špatný HD remaster nějaké hry z PlayStationu 2, který k tomu běží tak v deseti FPS. Možná i méně. A protože vám ukradnou auto, po městě se pohybujete na skateboardu. Budiž. 

Spousta detailů a základních pilířů hratelnosti je ve hře naprosto základní – například nepřirozené nárazy. Nebo souboje. Střílení po všem možném nepřináší prakticky žádné uspokojení, navíc něco jako AI nepřátel tady neexistuje. Protivníci se zkrátka snaží jít nejkratší možnou cestou k vám, různě se zasekávají a podobně. Souboje s bossy jsou pak vyloženě úsměvné.

Pohyb po městě naštěstí usnadní pohyb přes taxi. Jenže i nadále zůstanou dlouhé nahrávací obrazovky, a to i na místech, kde byste je nečekali. Když pak musíte na určité místo dojet v přesný čas, je to porod. Stavíte se do hotelu, nastavíte si budíček a posléze se vydáte na místo určení. Během toho absolvujete spoustu zbytečného nahrávání. Minihry typu házení žabek či bowling samozřejmě také za moc nestojí. Ale jsou tu a potěší vás.

Ačkoliv je technická stránka hrozná, dohromady to nějakým záhadným způsobem funguje. Dnes existuje spousta her, které vypadají krásně, ale nemají duši. Deadly Premonition 2 duši má, ale z onoho pozlátka nemá prakticky nic. Právě proto by byla škoda hodit Deadly Premonition 2 do koše. Přináší totiž něco, co dnes ve hrách běžně nenajdete. Nesoulad mezi formou a obsahem je ovšem značný. Záleží na tom, co je pro vás důležitější.