Češi vymysleli unikátní logickou hru. Recenze Dark Train

Dark Train
25.10.2016 PC
Na začátku není nic. A to doslova. Jen černočerná tma. Vůbec nevíte, co máte dělat. Natož jak to máte dělat. Na všechno si musíte přijít sami. A právě nevědomost je paradoxně jednou z nejsilnějších deviz této hry.
Pokud patříte mezi hráče, kteří mají rádi logické hry, rádi objevujete nové světy a jejich zákonitosti a chcete si skutečně vychutnat tuto logickou hru se vším všudy, už dál ve čtení nepokračujte a běžte si hru rovnou koupit. Jakékoliv další informace totiž mohou zážitek ze hry zkazit. Opravdu si to nerozmyslíte a chcete pokračovat ve čtení? Dobrá, ale varoval jsem vás.
Psát recenzi Dark Train je hodně ošemetné. Neznalost prostředí a přicházení na veškeré mechanismy celého světa je jejím základním hnacím kamenem. Proto jakákoliv prozrazená informace zákonitě sníží ten správný pocit z následného zkoumání. Najít tu správnou tenkou linii mezi tím, co je možné ještě prozradit a co raději ne, není vůbec jednoduché.
Ale vraťme se zpět na samotný začátek, do černočerné tmy. Právě zde ožívá mechanická krakatice nesoucí podivné jméno Ann 2.35f, která se na několik hodin promění na hlavního protagonistu ovládaného hráčem. K tomuto ovládání je zapotřebí buď klasická myš, nebo gamepad, klávesnice má tentokrát smůlu.
Ovládání krakatice je totiž hodně specifické, proměňuje se de facto v kurzor myši, ale má svou vlastní fyziku a zvláštní zákonitosti. Hlavně zpočátku je potřeba si na ovládání zvyknout, protože krakatice je všeobecně rozvláčnější a její reakce jsou záměrně zpomalenější. Součástí řešení tak není jen přijít na to, jak jednotlivý úkol vyřešit, ale také jak to správně provést. Tak jako má celý svět svou vlastní logiku, tak má svou logiku i ovládání krakatice. A když do ní hráč dokáže proniknout, radost z úspěchu je o to větší.
Také je potřeba si zvyknout na omezenost. Krakatice je připoutána řetězem k jedoucímu vlaku a dostane se pouze tam, kam dosáhne. Tím pádem se každý logický puzzle vměstnává do minimálního prostoru jedné obrazovky (až na pár výjimek), a nechává tak prostor pro genialitu tvůrců při designu jednotlivých úkolů. Ty se všechny odehrávají na jedoucím vlaku v papírovém fantasy světě.
Ale není to vlak ledajaký. Má řídicí kabinu, čtyři různé vagony a také různé zdroje energií – elektřinu, vodu a oheň. Ty je potřeba průběžně doplňovat, aby všechny části vlaku fungovaly, jak mají. S postupem hry je totiž možné zmíněné čtyři vagony různým způsobem řadit, čímž se vytváří prostor pro různé variace jednotlivých obrazovek a úkolů. Řazení vagonů ovlivňuje, jak vypadá jejich vnitřní prostor a s tím související hlavolamy.
Kromě toho se některé puzzly odehrávají i mimo vlak, ten totiž občas zastaví a je nutná interakce s okolním prostředím. Na začátku je však potřeba vlak vůbec rozpohybovat. A právě tady se ukáže hráčova trpělivost a odhodlanost objevovat zákonitosti celého světa. Zde se odděluje zrno od plev a méně zdatní/vytrvalí jedinci zde mohou skončit.
Jakmile se ovšem krakatici podaří pochopit základní zákonitosti a rozpohybovat vlak, začíná neuvěřitelně zběsilá jízda modelem lidského světa vynálezce Tagrezbunga. A zatímco v úvodu vypadá hra hodně zmatená a náhodně seskládaná, postupně začnou střípky příběhu zapadat do sebe a dotvářet unikátní svět celé hry.
Puzzly jsou hodně zajímavé a nápadité. Je pravdou, že s pokračujícím časem se některé prvky opakují a hráč znalejší prostředí z předchozích úkolů si s řešením poradí mnohem snadněji. Hlavně zpočátku je však prvotním úkolem po započetí logického úkolu vůbec zjistit, co lze v daném prostředí dělat a čeho je potřeba dosáhnout.
Tyto úkoly jsou hodně variabilní a oscilují mezi hodně jednoduchými, kdy stačí jen párkrát projet po obrazovce, až po náročné šifry, které dají zabrat i zkušeným hráčům. Celkově lze obtížnost ohodnotit spíše jako vyšší, ale v tomto případě to není vůbec na škodu, spíše naopak.
Druhá strana minceHonza Srp Mám rád indie hry, které lze brát vážně, mají vlastní osobitý grafický styl a přitom nevypadají jako nechtěná parodie na pozdní 80. léta. Na Dark Train jsem se proto těšil od samotného oznámení, jednak kvůli výtvarnici Kateřině Kynčlové, jednak pro sympaticky ujeté prostředí. Mechanická krakatice, papírový vlak, mikrosvěty, šílení vynálezci... co víc si přát? Dvě a půl hodiny po spuštění prosím Petra, zda by nakonec hru nezrecenzoval místo mě, což je věc, kterou jsem za více než deset let psaní pro BW udělal poprvé. Říct, že Dark Train není pro každého, je značný eufemismus, pro mnohé totiž bude jen zdrojem frustrace. Postup ve hře není podmíněn řešením hádanek, ale spíše trpělivostí a zkoušením různých metod přístupu. Jenže tam, kde jsou třeba hry od Amanity po okraj nabité hromadami detailů, které odměňují i pouhou snahu si hrát, je Dark Train chladný a studený. Vyřešení problémů tak není následováno plácnutím do hlavy, se slovy „že mě to nenapadlo dřív“, jako spíše hledáním papírků a drtičky v marné snaze dostat se s autory na stejnou vlnu. Dark Train je prostě divný, což je moc fajn, pokud se kocháte krásnými z papíru vymodelovanými scenériemi, ale méně už v případech, kdy se hodinu nemůžete hnout z místa, protože nevíte, co se po vás vůbec chce. Na Dark Train je vidět ohromné množství práce a v jistých kruzích se zřejmě stane kultovním dílem. Nejde ovšem o univerzálně zábavnou hru, na níž by si každý našel to svoje. Možná je opravdu na samém konci velké odhalení, po němž do sebe všechno zapadne, ale já nějak nemůžu najít motivaci, proč se u hry trápit třeba jen další minutu. Ale je mi to moc líto. |
Všechno pak probíhá za specifického, ale nádherného audiovizuálního zpracování. Celá jízda vlakem má od začátku až na konečnou stanici velmi osobitou temnou atmosféru, která hráče neuvěřitelně pohltí. A pokud se nezasekne na některém logickém úkolu, vydrží v tomto zběsile rozjetém tempu až do konce, který však přichází krapet dříve, než by si hráč přál.
Konec to však naštěstí nemusí být úplný. Jak hráč může na konci hry poznat, neexistuje jediný ideální průjezd hrou. Díky variabilitě vagonů i možnostem proměnlivého vnějšího okolí je možné docílit různých kombinací. Tvůrci navíc pracují na dalších puzzlech, v minulých dnech přidali některé nové prvky a v budoucnu se plánuje i rozšíření, přičemž to první by mělo být k již zakoupené hře ke stažení zdarma.
Tvůrcům z českého týmu Paperash je potřeba pogratulovat. Podařilo se jim vytvořit unikátní logickou hru s neotřelým konceptem a úchvatným audiovizuálním zpracováním, která je určena hlavně hráčům, kteří rádi s trpělivostí a zarputilostí objevují nové světy a mechaniky. A to všechno dohromady bezvadně ladí, žádná složka se nepovyšuje nad jinou, všechny si udržují nadstandardní úroveň. Už teď se těším na jejich další herní počin.
Nejvíc sexy hra loňského roku vyšla na PC. A není jen pro chlípníky
Loňská hra Stellar Blade, která původně vyšla pouze na PlayStation 5, se nyní dočkala i PC verze. Hra nás mile překvapila tím, že funguje hezky plynule i na pár let staré PC sestavě, a již vyhlížíme,...
O akci se sexy Evou je zájem, Stellar Blade odstartoval na Steamu fantasticky
Více než rok po vydání se povedená postapokalyptická akce Stellar Blade podívala z PlayStationu 5 také na PC. A první výsledky naznačují velmi slušný komerční úspěch.
Kdysi jsme je milovali. Jak si vedou kultovní hry dnes?
Pojďme se vypravit hluboko do herní minulosti a připomenout si začátky některých slavných herních sérií. V kontrastu s tím se následně podíváme, jak si vedou dnes.
{NADPIS}

{POPISEK}
Plýtvání časem a nafoukaní tvůrci. Vybíráme propadáky herního svátku
Minulý týden se odehrál významný videoherní svátek se spoustou konferencí herních společností a nášupem novinek. Zdaleka ne vše se ovšem povedlo a my vybíráme pět věcí, které hráče i nás v redakci...
Nabitá show Xboxu vyvrcholila novým Call of Duty
Aktuální videoherní svátek zakončila velká prezentace Xboxu a ten nás přesvědčil, že umí udělat kvalitní show nabitou zajímavými novinkami. Vedle řady čerstvě oznámených titulů jsme se dočkali první...
Populární hra končí s pořádáním „oslav hrdosti“. Jsou prý cestou ke krachu
Na rozdíl od mnoha předchozích roků se letos hráči populární onlinovky RuneScape nedočkali oficiálních oslav měsíce hrdosti. Podle ředitele vývojářského studia Jagex Jona Bellamyho se totiž změnila...
Kdysi jsme je milovali. Jak si vedou kultovní hry dnes?
Pojďme se vypravit hluboko do herní minulosti a připomenout si začátky některých slavných herních sérií. V kontrastu s tím se následně podíváme, jak si vedou dnes.
ANKETA: Jak se vám líbila druhá řada seriálu The Last of Us?
Druhá řada postapokalyptického seriálu The Last of Us je za námi, na třetí, v níž hlavní roli převezme jiná postava, si ještě nějakou chvíli počkáme. Spekuluje se o začátku roku 2027. My se ovšem...
Rande s košem na prádlo. Festival demoverzí ukázal zajímavé i bizarní hry
Festival demoverzí Next Fest na Steamu přinesl ukázky celé řady zajímavých titulů. My jsme hned několik z nich vyzkoušeli a přinášíme tipy na ty, které nás zaujaly: Baby Steps, Date Everything, Ball...
{NADPIS}

{POPISEK}
O akci se sexy Evou je zájem, Stellar Blade odstartoval na Steamu fantasticky
Více než rok po vydání se povedená postapokalyptická akce Stellar Blade podívala z PlayStationu 5 také na PC. A první výsledky naznačují velmi slušný komerční úspěch.
Milovali jste Theme Hospital? Stáhněte si nástupce Two Point Hospital zdarma
Digitální obchod Epic tentokrát rozdává špičkovou strategii Two Point Hospital. Pokud jste kdysi milovali Theme Hospital a duchovní nástupce Two Point Hospital vám prozatím unikl, neváhejte....
Těchto osm her si v červnu zahrají předplatitelé PS Plus Extra
Herní katalog PlayStation Plus Extra se za necelý týden rozroste například o kooperativní střílečku FBC: Firebreak od studia Remedy či zábavný žánrový mix Endless Dungeon.
Nejvíc sexy hra loňského roku vyšla na PC. A není jen pro chlípníky
Loňská hra Stellar Blade, která původně vyšla pouze na PlayStation 5, se nyní dočkala i PC verze. Hra nás mile překvapila tím, že funguje hezky plynule i na pár let staré PC sestavě, a již vyhlížíme,...
Bend Studio, které stvořilo Days Gone, přišlo o třicet procent zaměstnanců
Bend Studio známe díky povedenému postapokalyptickému dobrodružství Days Gone. Dnes jsme už mohli hrát dvojku, vedení Sony to ovšem vidělo jinak. Kvůli špatným manažerským rozhodnutím se navíc...

Prodej polovičního podílu na pozemku 10.874 m2, Odolena Voda, Praha - východ
Odolena Voda - Dolínek, okres Praha-východ
2 718 500 Kč
RECENZE: Film Predátor: Zabiják zabijáků ukazuje masakry lidí napříč dějinami
Mimozemští lovci zvaní Yautja se vrátili na Zemi, aby se utkali s těmi nejsilnějšími lidskými bojovníky napříč časem. Tentokrát ne v hraném filmu ani ve videohře, ale v antologickém animovaném snímku.