Narozeninová oslava patří bezesporu, alespoň ve většině případů, mezi příjemné kratochvíle každého oslavence. Zrovna tak si užíval hlavní hrdina nové hry na GameBoye, který se se svou kamarádkou veverkou Berri připravoval na rozbalení ohromné spousty dárků. Jenže něco není v pořádku, něco tady nehraje. Uprostřed pokoje též leží velmi podezřelý balíček, jenž se od těch ostatních nápadně liší. Když tu, co se nestane! To byste opravdu neuhodli, proto vám ani nedávám tři možnosti. Tomuhle divnému balíku se z ničeho nic otevře papírový poklop, vykoukne z něj zlý žalud Acorn, skočí mezi oslavence Conkera a kamarádku Berri, vezme Berri pod rameno a utíká honem rychle pryč. Milé děti, Conker se přirozeně rozplakal, avšak tušíc, že právě někdo z vás mu pomůže, se rychle vzchopil a rozhodl se svoji kamarádku najít. Přeci si nenechá pokazit svoji oslavu, takže hurá ven z baráku, dobrodružství začíná.
Po úspěšném prokousání se úvodním odstavcem asi každému došlo, že autoři tuhle novou gamesku věnovali především malým roztomilým lidičkám (ergh), dětem. Říkal jsem si, tak tohle bude naprostá pohoda, je to pro děti, takže nějaká oddechová. A kosa narazila opět na kámen... V poslední době, ačkoli se, a to bez keců, snažím, se mi tohle stává nějak podezřele často. Po první minutce si říkám cosi o podobném zobrazení jako v Pokémonu, čili 2D. Hráč se na scénu dívá coby bůh - tak to říkám já, zažitější pojem zní "z ptačí perspektivy". Když pak mačkám akční klávesu a přesto nestřílím z praku, padají na mě první chmury. Následně přicházím o svých pět životů, začínám už potřetí znovu a mám chutě zašlapat mašinku i se hrou do země. Hořící termíny na odevzdání recenze mě nakonec přesvědčily, abych se naposledy pokusil trochu potrápit svoje prstíky. Nakonec se, při vší trpělivosti, dílo podařilo, já prolistoval 
manuálek a s chutí se, a to prosím bez jakékoli ironie - protentokrát, pustil do hry.
Conker`s Pocket Tales bych charakterizoval jako typickou hru pro GameBoye Color (samozřejmě hned po Pokémonu) - nepostrádá totiž akci, logické puzzle, hledání klíčů, strohé prokecávání postav (maximálně tři krátké věty velmi jednoduchou angličtinou) a několik malých her ve hře, neboli meziher. Jedině obtížnost mě, alespoň zezačátku, poněkud překvapila svou vysoce nesazenou laťkou, což nejprve vedlo k mému nedorozumění se hrou, abych následně pochopil, jak moc jsem za ta léta zlenivěl. Dneska se každá firma snaží vést hráče za ručičku, možná to nakonec dopadne tak, že za nás bude počítač sám hrát (přeháním). Kdepak u Conkerových dobrodružství, tady teprve musí hráč předvést, co v něm vězí. Tím chci jemně naznačit, že obtížnost není nikterak přehnaná, ani nebalancuje na hraně - je akorát. A to mi vyhovuje.
Conker toho dokáže docela dost. Pomocí padu se pohybuje do všech stran, kliknete-li dvakrát, rozběhne se. To se hodí zejména při kličkování mezi nepřáteli a rychlém zdolávání delších úseků. Skákání patří snad ke každé arkádě, v případě tohoto dobrodružství jej využijete alespoň ze začátku, kdy ještě nevlastníte zbraň. Nejste tak zcela bezbranní proti nepřátelům, kteří se rekrutují z řad hadů, ptáků, rostlin střílejících firebally a další havěti. Stačí jim pořádně skočit na kebuli a je vymalováno. Tihle tvorové mi dávali docela zabrat, ještě že se všude kolem ležérně povalovaly energetické bonusy. Pohyby uzavírá speciální kousek "podhrabávání", díky němuž, na hrou určených místech, Conker zdolává delší vzdálenosti. 
Dotěrnost nepřátel nikdy nekončí, po čase se totiž obnovují na svých pozicích. Obvykle nejsem přítelem těchto sviňárniček, nicméně v Conkerových dobrodružstvích se tato praktika stává nutností pro udržení hratelnosti. Spolu s nepřáteli se též obnovuje i munice do praku, takže není tak zle.
Hra funguje na osvědčeném, dokola omílaném principu zadávaní úkolů - myšleno globálně. Příklad? Spřátelená postava vám vykecá, že byste měli zajít do domečku lesního strážce. V chalupě lesního strážce seberete klíč, promluvíte si s ním a on vás pošle do mlýna, plus přidá dobrou radu, abyste se vrátili, až si seženete zbraň. Mlýn otevřete získaným klíčem. Prostory mlýna skýtají první logický puzzle, ve kterém přesouváte dvě bedny na stanovené místo. Tím otevřete tajné dveře, za nimiž naleznete několik nábojů, posilovač a kýžený prak. S právě nabytou zbraní se odeberete zpět k lesnímu strážci, kde na vás čeká první akční mezihra. Na obrazovce se objeví několik terčů, do kterých se musíte v časovém limitu strefovat. Zaměřovací kurzor ovládáte standardně pomocí padu, střílíte tlačítkem. A tak to pokračuje dál, levelů na vás čeká celkem šest, takže nebojte, že zkysnete pouze v lese plném stromů...
A výsledné dojmy? Jednoznačně kladné, Conkerova dobrodružství si zaslouží pozornost nejen věkové hranice čtrnáct a méně, v pohodě zabaví i o několik let starší. Hra se snaží stále překvapovat nějakými novinkami, což se daří na výbornou, čili neupadne do monotónní nudné šedi. Conker směřuje do zlatého fondu her na GBC, dokonce se mi líbí víc než Micro Machines, a to je co říct.
