Cold War - Za železnou oponou

Jak dopadla česká stealth akce, která sází na povedený příběh amerického novináře ve spárech KGB? A byl výbuch Černobylu skutečně nehoda?

Můj informátor tvrdí, že se v Moskvě schyluje k něčemu velkému. Perestrojka a Glasnost jsou hesla dne, vše vypadá krásně. Jenže co když je to jinak? A co bolševici doopravdy chystají? Vidím to na malý výlet do Ruska. Za tenhle článek tu Pulitzerovu cenu určitě dostanu.

Na českou hru Cold War jsme čekali poměrně dlouho. Prvotina pražských vývojářů Mindware se na svět pod vedením Karla Papíka tlačila dlouho. Vyplatilo se čekání a jak dopadla konkurence světového Sprinter Cellu?

Cold War měl být první českou stealth akcí. Prvenství mu ovšem vyfoukl československý projekt Chameleon. Přestože obě hry vznikaly v jiném státě, mají mnoho společného.
Přestože jsou obě hry porovnávány s žánrově podobným Splinter Cellem, příběh je mnohem lépe vymyšlený a hráč se do něj lépe vžije. Zatímco Sam Fisher je profesionální zabiják vyškolený americkou vládou, Matthew Carter z Cold War je profesionální novinář vyškolený tiskovkami a datlováním článků. Jeho velkým snem je Pulitzerova cena za žurnalistiku a tak dělá co může, aby ji získal. A tak dá na svého informátora a vydá se do Sovětského svazu, kde se má dít něco velkého.

V budovách na nás dýchá temná komunistická architektura, obzvláště vězení Lubjanka je zpracováno opravdu „odporně“ – nechtěl bych se tam příliš potulovat.

Tak a je to tady. Setkání prezidenta Gorbačova a velitele jeho ochranky Gruškova s nějakou Soňou v Mauzoleu. To chce fotku. Co to? Vždyť to není můj foťák. Co se to děje? Co tady chce Specnaz a proč jsem měl spáchat atentát na prezidenta a jsem podle KGB z CIA?

Hned v první misi vás hra seznámí s ovládání, které je velmi jednoduché a intuitivní. Vše se ovládá pravým tlačítkem myši, nechybí ukazatel viditelnosti zdraví a baterií ve speciálním X-Ray foťáku.
Nejdůležitější je ovšem menu pod klávesou F2, kde se nachází speciální inventář. V něm můžete kombinovat nalezené předměty a tvořit tak účinné zbraně, které vám umožní postupovat dál hrou.
Matthew je tak trošku MacGyver. Z minima poskládá maximum. Prázdná plastová flaška? Ve spojení s náboji účinná zbraň pro omráčení civilistů. Autoři se chtěli vyhnout zabíjení nevinných a tak pokud sejmete například pracovníka archivu, hra končí a můžete hledat poslední save. Trošku zarazí hláška „Zabil jsi prezidenta“, která se objeví ať odděláte archiváře nebo pracovníka elektrárny.
Budík – vhodné pro přilákání stráží. Ether a plechovka? Dobré pro omámení na dálku. Budík a etherová mina? Časovaný uspávač. Možností je celá řada a při jejich používání se budete bavit.
Aby jste ovšem mohli nějaký důmyslný strojek vyrobit, potřebujete součástky, které najdete různě po levelu – stačí se pořádně dívat. Druhou potřebnou věcí jsou technické body. Ty získáváte za nalezení složek s technickými plány. Poté se jen rozhodnete, do jakého zařízení chcete body investovat.

Kde to sakra jsem? V cele? Proč? Tohle se musí vysvětlit. Musím si zavolat na ambasádu. Naproti poznávám toho člověka z Mauzolea – Gruškov. Prý jsem agent CIA. Když jsem mu to vyvrátil, tak mne uklidnil sdělením, že jsem v Lubjance, nejtvrdším lágru KGB. Za vše může tvrdý Stalinista Barinský, kterému se nelíbí spolupráce se západem.
Pane Bože. Gruškov odrovnal strážného a chce prchnout. Co se dá dělat, musím s ním…

Za co lze Cold War pochválit je do nejmenších detailů vypilovaný příběh. Základy vychází z reálné předlohy 80 let minulého století. Prezident Sovětského svazu Gorbačov otvírá spolupráci se Západem, aby udržel SSSR po hromadě. Jenže ne každému se Perestrojka a Glasnost zamlouvají. Jedním z odpůrců je i šéf KGB Barinský. Ten navíc nějak nemůže zapomenout co jste mu provedli v Německu a tak na vás hodí atentát na prezidenta.
Celý příběh se vlastně točí kolem snahy zabránit Barinskému uskutečnit šílený plán na ovládnutí SSSR a nastolit zpět tvrdý stalinismus. A tak nezbývá nic jiného, než se mu nenápadně pověsit na paty a zachránit prezidenta, dostal Pulitzerovku a stát se novým hrdinou americké mládeže.
Výborným oživením hry jsou také komentáře hlavního hrdiny. Ten pro dobrou hlášku nejde daleko a svým popsáním situace strčí do kapsy i hláskaře z VV. Hlášky vždy odpovídají situaci a v žádném případě nejsou nijak křečovité nebo nevhodně umístěné.

Je poznat, že Gruškov je vážně velitelem. Matthew pojď sem, udělej tohle, počkám tady. Už mě s tím pěkně štve. Kdyby vše nebylo tak rozlehlé a já měl delší nohy a lepší fyzičku. Takhle mne to ovšem místy pěkně nudí…

Lokace ve kterých se hra odehrává jsou vymodelovány realisticky a všude na vás dýchá komunistická architektura. Hlavně první polovina hry trpí syndromem velké rozlehlosti. Přestože lze Matthevovi nastavit rychlost pohybu, ani při parodii na běh nedosahuje nijak velké rychlosti a tak je projití úrovně občas spojené s držením [W] jednou rukou a tou druhou smolením SMS na mobilu. Nicméně je to pouze počáteční syndrom, poté dostane hra spád a nadměrná rozlehlost zmizí za železnou oponou :o).

Nebo mám před dveře umístit éterovou minu, udělat trošku hluku a počkat až Specnaz přiběhnout, mina je omámí a poté bez problémů odejdu?

A je to tady. Barinského sejf. Proč jsou tady ale plány Černobylu a další radioaktivní věcičky? A co to tady pípá? Pane Bože. Sejf co vypadá jak předpotopní lednička a spálí všechny věci co v něm byly. Za tohle mne Gruškov nepochválí….

Čím hra vybočuje z průměru stealth akcí je již výše naznačený způsob kombinování předmětů. Hlavně díky tomu můžete většinou mise plnit mnoha různými způsoby. Bude lepší omámit toho strážného co stojí u dveří a proplížit se kolem Specnazů co stojí venku? Nebo mám před dveře umístit éterovou minu, udělat trošku hluku a počkat až Specnaz přiběhnout, mina je omámí a poté bez problémů odejdu?
Díky tomu je hra zábavná a návyková. Právě díky možnosti mnoha kombinací nástrojů a postupů vám nebude příliš vadit, pokud váš plán nevyjde a protivník si udělá zářez na pažbě. Možnost zkusit danou situaci jinak vás přesvědčí, že na 20 pokus to určitě vyjde.

Tak a jsem z Lubjanky venku. I když závěrečné projití kolem Specnazů bylo kruté. Sice to nebylo tak potichu jak jsem si představoval, ale průrazné náboje dělají divy a zachrání krk.
No jistě. Já se bojím o krk a Gruškov si tady klidně vykecává s prezidentem. Už abych byl pryč. Ale na druhou stranu, pokud půjdu po Barunském, Pulitzerovka mne nemine.

Pokud se ovšem stane, že váš plán na tichou a rychlou smrt nezabírá, není nic jednoduššího, než vytáhnou pistoli, vystoupit ze stínu a prostřílet si cestu ven. Nicméně tak jednoduché to není. Na hard obtížnost je nábojů velmi málo a tak zabijete maximálně čtyři strážné najednou. Pokud si navíc nevyrobíte tlumič, můžete se spolehnout, že protivníci z blízkého okolí se velmi brzo objeví.

Páni, to byla cesta. Nato, jaký má Barinský auto nemá moc pohodlný kufr. Nicméně lepší možnost jak se dostat rychle a nepozorovaně z Ruska na Ukrajinu do Černobylu jsem nenašel.

Nepřátele ovšem můžete pěkně „doběhnout“ a paralyzovat i přes zeď. Hned v prvních levelech se vám do ruky dostane X-Ray foťák. Jediná profesionální věcička mezi vašimi skládankami z Lega a Merkuru. Díky němu se můžete dívat přes zdi a vidět nepřátele. Vychytanější funkcí tohoto foťáku je možnost přehřát nepříteli na dálku mozek a on se na pár minut složí k zemi.
Nicméně není všechno zlato co se třpytí – při pohledu přes zeď se vám docela rychle vybíjejí baterie. Sice se automaticky dobíjí, ale trvá to mnohem delší dobu. Na nějaké dlouhé plánování přes zeď můžete zapomenout. Inu, soudruzi tenkrát neznali alkalické baterie :o). Pokud chcete někomu na chvíli odvařit foťákem mozek, potřebujete speciální náboje, které se dají vyrobit z baterií, které naleznete po levelech. Ovšem samotné baterie jsou silně podpultové zboží (na hard úroveň) a tak budete tuto možnost šetřit na chvíle nejnutnější. A do třetice všeho zlého. Není radno „odpalovat“ protivníky, kteří stojí ve skupince. Jakmile se jeden sesune k zemi, ostatní začnou ihned prohledávat okolí a to velmi důkladně.

Vychytanější funkcí tohoto foťáku je možnost přehřát nepříteli na dálku mozek a on se na pár minut složí k zemi.

Tak to je terno. Ten Barinský je normálně blázen. Co on je schopen udělat pro Stalinismus to je šílenství. Ale víc tady básnit nebudu. Je to přece můj článek a moje Pulitzerovka. Pokud se teda odsud dostanu živý..

Nicméně stráže nereagují pouze na mrtvoly válející se po zemi. Pokud zahlédnou nějaký stín, jdou se ihned podívat, jestli tam náhodou nejste schovaní. Mohou být ovšem otočeny jiným směrem než se pohybujete, stačí ovšem shodit nějaký předmět nebo vyvolat jinak nějaký zvuk a opět zkoumají, zda v těch místech nikdo není.
Úhly a vzdálenosti na kterou NPC vidí a slyší je nastavena velmi dobře. Pohyb postav se navíc nepohybuje po přesně stanovených trasách – pokusem F5-F9 zjistíte, že pokaždé k vám zvolí jinou cestu, bude jim trvat různě dlouho než vás najdou a v případě střelby se budou krýt různě.

Grafika lokací je výborná. V budovách na nás dýchá temná komunistická architektura, obzvláště vězení Lubjanka je zpracováno opravdu „odporně“ – nechtěl bych se tam příliš potulovat. Důležité zlomové části děje se odehrávají v kreslených artworcích ala Max Payne. Oproti Max Painovi ovšem mají svůj vlastní, comicsocý styl. Někdo jej zatracuje, podle jiných zase přidává hře osobitou atmosféru.

Klady a zápory

Zajímavý a originální příběh
Audiovizuální zpracování
Skládání pastí a pastiček :o)

Ze začátku příliš rozlehlé lokace

Hudební doprovod se hodí ke zvolené době, v které se hra odehrává. Hudba se navíc odráží i na vašem aktuálním počínání – pokud vám rupnou nervy a začnete nepřátele střílet, bude vám k tomu znít rychlý a temný motiv. Podobný zazní i když jste někde schovaní a nepřátelé vás hledají.
Naopak při plížení a používání tichých zbraní je znějící motiv klidný.

Verdikt
Dlouhé čekání se vyplatilo. Hra, po které sáhnou všichni milovníci Lega, Merkuru, pájky a cínu. Kombinace všemožných předmětů a následná aplikace na nepřítele je jedním z hlavních taháků hry. Výborné grafické zpracování, komentáře hlavní postavy, dobrá umělá inteligence…
Tuhle hru musí mít ve sbírce každý hračička nebo člověk, který se chce stát investigativním novinářem. Normální a příležitostné hráče také nezklame. A to ani tehdy, pokud stealth stylu příliš neholdují.
Tak mne napadá, že by mi redakce mohla proplatit výlet do Ruska – kdo ví, co se tam děje a Pulitzerovka by mne hřála u srdce :-).