Není tomu vůbec dávno, co světlo světa spatřila Castlevania: Dawn of Sorrow a o slovo se opět hlásí další díl série s upírobijci v hlavních rolích. Za dvacet let existence si celá sága získala spoustu příznivců i odpůrců, přičemž nejnovější díl potěší především první jmenovanou skupinu, ale není vyloučeno, že pokud jste celou sérii dosud míjeli s tím, že vás žádný díl nezaujal, tak nyní změníte názor. Celá série se odehrává v rozmezí let 1094 – 2036 našeho letopočtu, takže to, že se děj Portrait of Ruin odehrává v roce 1944, kdy celým světem hýbe druhá světová válka, nejspíš nikoho nepřekvapí. Zmučenost všech zemřelých duší padlých ve válce se donesla opět až na baštu největšího zla vůbec – Drákulův hrad.
Bez nutného střídání nevyřešíte většinu hádanek, a postup hrou je tak věc nereálná.

Potrait of Ruin má tedy dvě hratelné postavy. To opravdu není nic výjimečného, již stařičká Castlevania: The New Generation obsahovala dva hratelné hrdiny, ale v Potrait of Ruin hrají dvě odlišné hratelné postavy úplně jinou roli. Nevybíráte si mezi nimi na počátku hry, ani se v rámci příběhu nevymění role.. Hrajete za ně totiž naráz. Ano, byť je hra založena na několik let stejném
schématu, tak tvůrci popustili uzdu a výsledkem toho je nový systém hry za dvě postavy v jednom čase. Ne že byste přímo ovládali obě postavy v jeden okamžik, ale kdykoliv během hry si můžete právě ovládaného lovce upírů prohodit za druhého nebo ho zavolat na pomoc. Tento systém funguje na jedničku, bez jakýchkoliv problémů.
Hra je samozřejmě koncipována tak, že jste často vyzýváni ke střídání Jonathana a Charlotte, a využíváte tak jejich specifické schopnosti. Bez nutného střídání nevyřešíte většinu hádanek, a postup hrou je tak věc nereálná. Naštěstí je prohození obou postav věc doslova primitivní. Stačí totiž jednoduše zmáčknout tlačítko X a vaše postavy se prohodí. Tlačítko A přitom slouží k přivolání druhé postavy na pomoc. Té se nedočkáte pouze v boji, ale právě při řešení mnoha nápaditých hlavolamů, kde budete potřebovat svého společníka k odtlačení těžkého předmětu, či zmáčknutí a držení spínače. Pomocí R můžete navíc použít i speciální schopnosti svého kolegy, i když za něj právě nehrajete. Společně se dvěma hratelnými postavami tak dokážete vytvořit neuvěřitelné bojové kreace, při kterých se doslova tají dech.
Jedním z největších taháků každé Castlevanie byla vždycky její naprosto úchvatně zpracovaná monstra.
Po seznámení s novým konceptem hry, které opravdu netrvá dlouho, jste ale následně postaveni před klasické dobrodružství ve stylu Castlevania. Hlavní herní plochou v celé sérii byl vždy Drákulův hrad, který samozřejmě nechybí ani v Portrait of Ruin. Jeho rozsáhlost je jako ostatně vždy adekvátní. Hrad obsahuje mnoho místností, temných zákoutí i skrytých lokací. Díky příběhu, ve kterém hrají nemalou roli mýtické obrazy, se však podíváte i do mnoha zajímavějších lokalit. Zmiňované obrazy slouží k přenosu na jiná místa na planetě, která jsou temnými silami spojena právě s Drákulovým útočištěm. Podíváte se tak do města s architekturou nápadně připomínající Prahu nebo naopak do písečného Egypta. Právě návštěva Egypta je jedním z vrcholů celé hry. Narazíte v něm na řadu nových monster, včetně bombasticky ztvárněných mumií, faraónů, či písečných červů, kteří jako by
Jedním z největších taháků každé Castlevanie byla vždycky její naprosto úchvatně zpracovaná monstra. V tomto směru není naštěstí Portrait of Ruin žádná výjimka. Opět narazíte na nejrůznější variace na téma obludný kostlivec, levitující obří oko (nyní ve 3D podobě), uklízečka s vysavačem ve tvaru lebky, oživlé brnění a mnoha dalších perfektně děsivě vypadajících protivníků. Někteří nepřátelé navíc reagují jinak na setkání s odlišnou postavou. Takový falešný herec na Jonathana okamžitě zaútočí, zatímco při pohledu na Charlotte se mu podlomí kolena. Egyptská královna zas dokáže Jonathana očarovat kouzlem lásky, zatímco Charlotte nikoliv.
|


Stejně jako Dawn of Sorrow, tak i Portrait of Ruin obsahuje hru pro více hráčů. Nově dokonce i v online podobě. Režimů, které však můžete hrát v multiplayeru mnoho není (pouze co-op a boss battle) a tak přijde vhod i možnost měnit či prodávat předměty ostatním hráčům. Již předchozí díl jsme prohlašovali za vrchol 2D grafiky. Z vizuálního hlediska je na tom tedy Portrait of Ruin stejně jako předchozí díl, čili výborně. Prostředí bohaté na detaily, působivá animace postav a separátní scrolling popředí i pozadí, který vyvolává dojem dálky a hloubky. Na NDS se opravdu jedná o vrchol. Skvěle je na tom i hudební doprovod, který patří též ke kvalitativnímu vrcholu na dané platformě. Několik rozdílných melodií, kterým zdárně sekundují neméně kvalitní zvuky. Postavy jsou navíc z části dabovány, takže od nich občas uslyšíte i nějakou tu hlášku.
|
Castlevania: Portrait of Ruin | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|