C&C: Generals - Zero Hour

K poslednímu dílu C&C s přídomkem Generals se nedávno vyloupnul expansion pack. Stojí vůbec za to, nebo byl dle osobité marketingové strategie Electronic Arts stvořen jen k vyždímání peněženek fanoušků?

Vy jste si snad mysleli, že válka opravdu skončila? Pokud ano, mýlili jste se. A to vskutku šeredně (recenze C&C: Generals). Westwood Studios totiž nemohli porušit již zažitou tradici, a to přestože již de facto neexistují a zvučné jméno jejich týmu nahradilo nic neříkající logo EA (jak jistě víte, Electronic Arts před nedávnem všechny anektované týmy zrušilo a jejich vývojáři nyní existují jen jako zaměstnanci EA). A tak tu dnes, po pouhých osmi měsících, máme další přírůstek do již velmi početné rodiny Command&Conquer. A přestože se necelého tři čtvrtě roku zdá k vytvoření smysluplného pokračování, byť třeba datadisku, poněkud málo, není pravda, že by Zero Hour neměl co nabídnout.

Začněme hned a bez otálení singleplayerovými kampaněmi, v nichž za každou ze tří stran na hráče čeká pět misí. A ač na sebe navazují opravdu jen velmi volně, stejně tak jako se celé kampaně jen velmi zlehka dotýkají původních Generals (či spíše vůbec - teroristé prostě znovu vyrazili záškodničit a vy jim to opět musíte zatrhnout, případně je podpořit v boji proti utlačovatelům z USA nebo rudé Číny), jejich design se opravdu povedl. Barvitá náplň, různorodé úkoly a častá překvapení, kdy místo očekávaného ukončení mise dostanete seshora další pokyny, odhalí se další část mapy a vám nezbývá, než bojovat dále - to jsou atributy, které všechny milovníky Command&Conqueru přilepí k monitoru určitě alespoň na deset hodin naplněných skvělou zábavou. Rozšíření pochopitelně nepřináší žádné zásahy do systému hry, takže těm, kterým nevoněla svižná a akční hratelnost, rychlé získávání financí, báze, které byly v mžiku postaveny z ničeho, bleskové budování armád a gigantické řeže z původních Generals, nepřiroste k srdci ani Zero Hour. Navíc hra trochu získala na obtížnosti, a přestože nedosahuje krutosti datadisků od Blizzardu, v nichž se zapotili i protřelí mazáci, na vyšší obtížnost to již není taková pohodička jako v původní hře, při níž se daly vcelku pohodlně číst noviny, psát seminární práce a vykonávat většina tělesných potřeb.

Co by to bylo za datadisk, kdyby nepřinesl nějaké to vylepšení a novou jednotku, či budovu, i když v tomto ohledu byli Electronic Arts docela šetřiví. Na straně Spojených Států se můžeme těšit na mikrovlnný tank, jehož schopnost upražit v domech kempující vojáky z něj činí alternativu k čínskému plamenometnému tanku, nebo teroristickému toxi traktoru, navíc s možností pomocí mikrovln vyřazovat z činnosti nepřátelské budovy. Čínané získali gigantickou bojovu helikoptéru Helix, která přestavuje létající verzi tanku Emperor a do vozového parku GLA přibyla ultrarychlá ale také velmi zranitelná terénní motorka. Z budov jmenujme například nový obranný bunkr USA, Čínské internetové centrum, s jehož pomocí je možné odkrývat nepřátelská území nebo Potěmkinovy vesnice GLA, falešné budovy/návnady, které je ovšem možné kdykoliv přestavět na plně funkční struktury. Spolu s dalšími novými vylepšeními a generálskými bonusy získává Zero Hour na pestrosti, aniž by vybočoval z hratelnosti původních Generals. Bohužel ladem zase zůstaly ležet námořní síly, které jsou zde jen na okrasu, což konkrétně znamená, že si (při hře za USA) můžete čas od času přivolat jednotku stíhaček z letadlové lodi, nebo ostřelováním z křižníku zlikvidovat pozemní cíle. Je škoda, že hráči opět přišli o manévry s flotilou gigantických bitevních lodí, na druhou stranu je vynechání námořnictva vcelku logické, protože by tím posílily zejména USA, které již mají drtivou převahu ve vzduchu.

Úplnou novinkou je mód nazvaný Challenge, pro nějž autoři vytvořili za každou ze tří soupeřících stran tři generály, individuality, zběhlé v rozdílných způsobech boje. Generálové tak získávají bonusy a unikátní upgrady ke svým specializacím, na druhou stranu jednotky, na něž nejsou specializováni, jsou pro ně dražší, nebo rovnou úplně nedostupné. Například čínský generál Shin Fai sázející na tvrdou disciplínu je specializovaný na pěchotu, jeho vojáci jej poslouchají na slovo, díky speciálnímu výcviku získávají od začátku úroveň veterán, na druhou stranu ale například nemůže produkovat těžké tanky. To generál Ta Hun Kwai, velitel tankových divizí vyrábí tanky levněji, ovšem více jej stojí letecké jednotky a má omezené využití zbraní hromadného ničení. Nakonec generál Tsing Shi Tao, odborník na nukleární zbraně, se může od počátku hry ohánět jaderným kanónem, vylepšenými elektrárnami a jaderným kobercovými bombardováním. Přestože se zdá, že je na tom nejlépe, různá vylepšení jej stojí o poznání více, než jeho kolegy, a například uranem obohacené střelivo může poškodit i vlastní jednotky. Alexis Alexandrová na americké straně disponuje nejnovější technikou zejména obranného charakteru, její kolega, generál Malcolm Granger, vládne leteckým silám, takže jsou pro něj letouny i vrtulníky levnější, jsou vybaveny laserovým obraným systémem a neviditelností, ani jeden z nich ale nemůže stavět tanky a houfnice Paladin a pozemní jednotky jsou pro ně dražší. Tanky nemůže stavět ani laserový specialista generál Townes, jehož hlavním trumfem jsou laserové obranné systémy a laserové tanky. Oboje velmi citlivé na přísun energie. Hádejte, co bude třeba zničit jako první, abyste jej porazili. Stejně jako ostatní generálové i velitelé GLA mají svá pro a proti. Princ Kassad je specialita na kamufláž, Rodall Juhiz je expertem na demolice, což mu umožňuje hromadně produkovat sebevražedné atentátníky i skryté výbušné pasti a Dr.Thrax překvapivě vládne chemickým zbraním, což jej činí smrtelným v boji proti pěchotě, ovšem relativně zranitelným proti specialistům na těžké zbraně, jako je například generál Kwai. Challenge ale nezískává na významu jen ve hře více hráčů, kde tak nyní vlastně máte možnost výběru z dvanácti stran (tří základních frakcí a devíti generálů), ale je zábavná i při hře na jednom počítači, kdy si vyberete svého oblíbence, s nímž poté vyzýváte na souboj zbylých osm generálů.

Po technické stránce není co řešit. Skvělou grafiku Generals s hezounkými modely, spoustou spektakulárních výbuchů, světelných efektů i detailním stínováním si pochopitelně ponechává i Zero Hour. Pokud došlo k nějakým grafickým úpravám, tak jen po stránce optimalizace, přesto byste ale o grafice řekli všechno, jen ne, že za těch devět měsíců zastarala. Dlouhé nahrávací časy před misemi i datadisk zpestřuje videosekvencemi, ovšem místo původního glóbu s taktickou mapkou dostaly v datadisku šanci podle mého nepříliš atraktivní šoty reportérů z prvních linií. Ani po hudební stránce autoři v Zero Hour nepolevili, hudba je po vzoru Generals opravdu výborná. Ne, spíše je skvělá. Klidné orientální motivy střídají impozantní pochody a pompézní chorály, rytmy se zrychlují při akci a hudba vůbec celou hru výtečně doplňuje. Ačkoliv se původně Zero Hour tvářil jako další tuctová dojička peněz ze zaslepených fanoušků a zvlášť podezřele působilo jeho brzké datum vydání, vyklubal se z něj nakonec výborný datadisk, za nějž se autoři rozhodně nemusí stydět. Pro milovníky Generals a zvláště jejich multiplayerové podoby jde prakticky o nezbytnost.

C&C Generals: Zero Hour

Minimum:	CPU 800 MHz, 128 MB RAM, 32MB 3D karta (GF2, Radeon 7500)
Optimum:	CPU 1,8 GHz, 256 MB RAM, 64 MB 3D karta (GF3)
Multiplayer:	ano
Další informace:	trailer /trailer GLA, Čína / trailer USA /screeshoty /mapa /trainer / čeština
Výrobce/distributor:	Electronic Arts / Electronic Arts
Distributor v ČR:	není znám
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Datadisk jak má být. Hratelný a zábavný, prostě důstojné pokračování Generals.
Hodnocení:	80%