Je tomu už šedesát let, co Rayne dopomohla setkání svého otce Kagana se smrtí. Samozřejmě, že to nebylo bez důvodu, Kagan (taťka) měl na svědomí její matku. Ale hon na rodinné příslušníky nekončí, tatík byl totiž slušně sexuálně aktivní a na světě se prohání několik potomků, kterým v žilách koluje jeho krev. Kromě toho sdílejí i jeho náturu, takže svou nadlidskou sílu a reflexy rozhodně nevyužívají ve prospěch lidstva. Mají v plánu něco úplně jiného – zabránit slunečním paprskům, aby dopadaly na zemský povrch.
Bloodrayne 2 se už tedy neodehrává v období mezi dvěma světovými válkami, ale o několik desítek let později. Z čehož logicky vyplývá, že už si nebudete tupit ostří o nacistické vojáky, ale o přisluhovače nevlastních sourozenců a dokonce i svého otce, který si ještě nehodlá užívat nezaslouženého odpočinku. Nepříjemné ale je, že většinou si změříte své síly s “obyčejnými” lidskými protivníky, kteří jsou sice slušnou výzvou, ale zanedlouho začínají být okoukaní. A to i přesto, že narazíte na různé druhy Homo Sapiens Sapiens – někteří jsou beze zbraní, jiní si pro nás připravili místo uvítací květiny páčidlo, lopatu nebo baseballovou pálku (pozor, pokud si budete chtít doplnit krevní zásoby z jejich tepen, tak jim nezapomeňte vyrazit jejich nástroj z ruky, jinak vás nejen shodí, ale ještě dostanete přes svůj poloupíří kukuč) a další vás zasypou přívalem kulek. Mnohem zajímavější
střety jsou s bossy, na které čas od času narazíte. Patří mezi ně gigantičtí démoni, extrémně mrštní upíři a samozřejmě vaši příbuzní. Podle klasického schématu nebude na některé platit jen standardní násilí, ale budete muset najít nějaký trik (obvykle to nebude žádný problém, protože hra je navržená tak, že záseky se konají opravdu jen ve výjimečných případech), jak je zbavit nesmrtelnosti.
Jako poloupírka může Rayne využít i své speciální schopnosti, kterých je něco kolem devíti.
Oproti prvnímu dílu se razantně snížilo využití střelných zbraní (alespoň z vaší strany), k dispozici budete mít jen dvě pistole, a ani ty nenecháte promluvit příliš často, i přesto, že mají slušné množství módů. Tentokráte byl věnován mnohem větší prostor soubojům tělo na tělo. K tomu je Rayne vybavená více než skvěle. Kromě toho, že má v zásobě spoustu akrobatických prvků (za které by se nemusely stydět ani rumunské gymnastky), tak disponuje ještě dvěma čepelemi. Překvapivě to ale nejsou ony, které mají na nepřátele největší účinek. Jsou určeny spíše k doražení zástupců těch “zlých”. Nejdříve je budete muset poškádlit svými znalostmi bojových umění, a poté teprve dokončit své dílo zkázy lesklým ostřím. I když je v zásobě mnoho komb, tak stejně skončíte u toho, že třikrát zmáčknete kop, a poté ležícího protivníka rozseknete čepelí. Ke konci hry se sice naučíte velmi účinný (a velmi zábavný) úder, který spočívá v tom, že vyskočíte nad ubožáka, prudce
se vrhnete k zemi a rozetnete ho na dvě úhledné poloviny. Jenže než si s ním užijete dost legrace, hru dokončíte. Systém doplňování zdraví (a nyní také nábojů do pistolí) se nezměnil. Stačí se přiblížit k humanoidovi a zmáčknout trojúhelník. Rayne skočí, obepne oběť svými sexy stehny a bělostné tesáky nechá proniknout pod pokožku. Pokud nebudete chtít vycucnout jí či jeho do poslední kapky, tak stačí namačkat speciální kombinaci a dočkáte se efektivní fatality (useknutí hlavy, ruky a rozpůlení, uražení hlavy, probodnutí atd.). Existuje, ale další možnost, jak skončit životní dráhu jiné osoby – můžete vystřelit malou harpunku (využijete jí při řešení téměř všech “hádanek”) a vrhnout cíl například do ohně, na elektrické vedení, na něco ostrého nebo přes zábradlí. Co se týče zábradlí, tak má ještě jednu funkci (tedy, kromě té, abyste nespadli do nižšího patra) stačí na něj vyskočit a už se Rayne veze. Pokud u toho ještě roztáhnete ruce se svými ostřími, je logické, že ti, kteří jdou zrovna po schodech asi nedopadnou dobře (respektive dopadnou, ale ne v celku).
|
Vlastně většinou nikdo z protivníků neskončí dobře a konec jejich životní cesty je obvykle hodně, ale hodně brutální. Ne, že bychom byli nějací cimprlichové, kteří omdlí, když se říznou o papír (to neplatí pro všechny, že kolegové:)), ale někdy je té brutality v Bloodrayne 2 až dost. Například, když probodnete útočící ženu, která se začne svíjet na
zemi, zatímco jí z břicha stříkají litry krve a ona u toho křičí ve smrtelné agónii, trošku vám zatrne. Jestliže tedy nejste připravení na desítky a desítky usekaných končetin a hlav, možná byste si před hraním měli pustit Kill Bill, protože to bude ta pravá příprava na to, co vás čeká.
Jako poloupírka může Rayne využít i své speciální schopnosti, kterých je, pokud dobře počítáme, něco kolem devíti. Zbytečně mnoho, protože v žádném případě nevyužijete všechny. Takové zmrazení času je sice pěkná věc, ale příliš praktické využití nemá. Zato chvilkové zvýšení obrany a útoku, to vám nejednou zachrání život. A bez svého šestého smyslu byste se také neobešli. Právě díky němu se jen tak nějakého zdržení nedočkáte, protože kdybyste náhodou nevěděli, kde najít další čekající na rozsekání, tak stačí využít svého talentu a hned je jasné, kam skočit (na hopsání dojde často) nebo jít. Možná by, ale nějaké to menší zdržení hře prospělo (respektive hernímu času), protože dokončit ji nezabere víc než 8 – 10 hodin, a to není nic moc.
|
Chválit nemůžeme ani design levelů a vlastně ani grafiku. Oproti jedničce je tu určité zlepšení, ale stále to ještě není ono. Animace řadových protivníků sice vypadá dobře, ale jejich samotné ztvárnění je už o poznání horší. Rozhodně by jim prospělo více detailů.
K prostředí lze říct jen to, že i když přejdete z jedné lokace do druhé, skoro si toho nevšimnete, protože všechny působí podobně. Interiéry se od sebe (samozřejmě až na světlé výjimky) liší jen v minimálních detailech. A do exteriérů se často nedostanete. Vizuální dojem částečně zachraňují rendrované animace, kterých ale není mnoho.
Co titulu hodně pomáhá je scénář. Ne, že by byl přehlídkou originality, ale rozhovory jsou výtečné. I když jsou místy lehce vulgárnější, opravdu se nad nimi občas nasmějete. A i když je to trošku morbidní, tak se zazubíte i v případě, že Rayne někomu usekne ruku nebo nohu, protože svůj čin ihned okoření vtipnou hláškou. Nebylo zapomenuto na bonusy – po
úspěšném dokončení (mimochodem, finální souboj s Kaganem nepatří zrovna k těm nejtěžším) se otevře možnost navštívit jakýkoliv level, zhlédnout herní videa, obrázky a obléci Rayne do několika nových kostýmů.
Z Bloodrayne 2 máme trošku rozpačitý pocit. Jde o zábavnou akci, která určitě na těch několik málo hodin, které zabere její dohrání, zabaví, ale jistě by jí prospělo kvalitnější vizuální pojetí a trošku vyladěnější systém komb. Současně je však také o poznání lepší než díl první, takže pokud budou autoři v tomto stylu pokračovat, třeba se u čtvrtého pokračování dočkáme špičkové zábavy. Zatím se budete muset spojit jen s lepším nadprůměrem.
| BloodRayne 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
