RECENZE: Film, nebo hra? Unikátní Beyond je i přes chyby strhující zážitek
Beyond: Two Souls
Sony Czech 08.10.2013 PS3

Stejně jako u jakéhokoli jiného zábavního produktu i u videoher platí, že se mnohem lépe prodávají, pokud se v nich alespoň mihne nějaká známá celebrita. Ať už jde o hlavní roli nebo jen krátkou scénu, celebrit se ve hrách v jejich dlouhé historii objevila celá řada. Pojďme se podívat na ty nezajímavější.
Byl to Heavy Rain (recenze), předchozí titul studia Quantic Dreams, který spoustu lidí definitivně přesvědčil, že i na konzolích existují chytré a v dobrém slova smyslu dospělé hry. Beyond je podobně jako nedávný Last of Us (recenze) od Naughty Dog velikým rozloučením s konzolí PlayStation 3, z níž hra ždímá naprosté maximum.
Virtuální Hollywood
Pro Davida Cage, nebál bych se říct spíše režiséra než herního vývojáře, jsou hry především novou a neprozkoumanou formou vyprávění příběhů, čemuž neváhá podřídit vše ostatní.
Namísto vylepšené grafiky, revolučního klání ve více lidech či hromady miniher, které nám tvůrci obvykle při vývoji nových her velkohubě slibují, lákal Cage spíše na scénář o dvou tisících stránek, účast hollywoodských hvězd a zjednodušený mód pro nehráče.
Cílovou skupinou totiž nejsou hardcore pařani, ale spíše fanoušci příběhů obecně. Místo hry jsme proto dostali interaktivní film, jenž sází především na totální pohlcení hráče/diváka na úkor toho, čemu jsme si zvykli říkat hratelnost. Aby se to povedlo, je nutné zcela přistoupit na její pravidla, což není bohužel tak snadné, jak se čekalo.
Rozhodně to však usnadní dokonalé zpracování. Není zvykem rozebírat technologickou stránku hned ze začátku, nicméně pro výsledný dojem je tentokrát vzhled zcela zásadní.
Na rozdíl od třeba žánrově podobné Walking Dead (recenze) má Beyond bohatou výpravu a klade větší důraz na vnitřní rozpoložení hrdinů, které by bez dokonalé grafiky a animace dostatečně nevyznělo.
Beyond nabízí nejhezčí grafiku, jakou je možné v současné době spatřit, a vypadá lépe než většina dosud oznámených titulů nové generace.
Ať žijí duchové
Scénář je nezvykle rozmáchlý a popisuje život hlavní hrdinky od útlého dětství až do plné dospělosti. Jodie je vlastně obyčejná dívka se stejnými zájmy a přáními jako každá její vrstevnice, jenže se narodila se speciálním darem. Anebo prokletím, záleží jen na úhlu pohledu.
Od narození je svázána s nehmotnou entitou jménem Aiden, která dívce zaručuje mimořádné schopnosti. Kromě klasického strašení, spočívajícím v pohybování věcmi či ovládání některých osob, umí číst vzpomínky zemřelých nebo zázračně léčit. Aiden má však svoji vlastní, na Jodie nezávislou vůli a právě složitě se vyvíjející vzájemný vztah těchto dvou je hnacím motorem celé zápletky.
Jodiino dětství probíhá v izolaci vědecké laboratoře, kde se stává pokusným králíkem při výzkumu infrasvěta. To je paralelní dimenze, kde kromě duší zemřelých přebývají i jiné nebezpečné entity.
Odmala je také trénována jako speciální agent pro paranormální operace. To vše se dozvídáme prakticky hned od začátku, jelikož děj není vyprávěn postupně, ale jednotlivé výjevy z života Jodie jsou poskládány na přeskáčku. Žádný složitý klíč pro seřazení jednotlivých výjevů ovšem nehledejte.
Pasáže z dětství a vyrůstání jsou totiž spíše komornější a citově vypjatější, zatímco ty z dospělosti pak mnohem víc akční. Správným namícháním by tak měl vzniknout vyvážený koktejl, který by zajišťoval dostatečnou variabilitu.
Z použitého podmiňovacího způsobu jste asi poznali, že se tak úplně nezadařilo. Nebudeme chodit kolem horké kaše a rovnou ukážeme největší slabinu, kterou je nekonzistentnost a roztříštěnost celého díla.
Beyond nahodile střídá naprosto geniální pasáže, přinášející nevídaný a nepopsatelný emoční zážitek, s vyloženě stupidními částmi, které ždímají ty nejprovařenější scenáristická klišé.
Hluboké intimní momenty se náhle střídají s neuvěřitelně nenápaditými sci-fi scénami, co veškerou pečlivě budovanou atmosféru bezmyšlenkovitě zahodí. Příběh je to, na čem hra stojí a zároveň se jí místy snaží podtrhnout nohy. Jestli se jí to povede, záleží ze všeho nejvíce na vaší ochotě odpouštět. Ve výsledku není příběh hodně připomínající Žhářku od Stephena Kinga vůbec špatný, jen je nutné přivírat oči nad scenáristickými kiksy.
Film, nebo hra? A není to jedno?
I když to v příběhu místy skřípe, jsme pořád zásobeni novými vjemy. Dramatická kamera, perfektní dialogy, napínavé akční scény a spolupráce s Aidenem působí natolik přitažlivě, že je těžké odložit ovladač a od hry odejít. A to i přesto, že není příliš způsobů, jak dění na obrazovce ovlivnit.
Většinu času si vystačíte pouze s dvěma analogovými páčkami: levou se pohybujete po lokacích a pomocí pravé provádíte interakci s okolím. To platí jak pro Jodie, tak pro Aidena, do něhož se můžete téměř kdykoli přepnout.
Akční scény poté probíhají pouze pomocí tzv. "quick time events", tedy mačkání příslušných tlačítek ve správný čas. I zde se kupodivu našel prostor pro drobné vylepšení a to v tom, že zde nemáte přímo nápovědu, které tlačítko zmáčknout, avšak musíte bedlivě pozorovat dění na obrazovce a předvídat optimální pohyb. Zní to možná složitě, ale opak je pravdou, a akční scény si tak vychutnáte naplno.
Geniálním nápadem je pak režim kooperace dvou hráčů. Jeden se chopí role Jodie, druhý Aidena, a přestože se nikdy nedostanou ke slovu oba najednou, pocit sdíleného dobrodružství kvalitu zážitku ještě násobí. Díky již zmíněnému začátečnickému módu, který ještě zjednodušuje už tak primitivní ovládaní, je to ideální způsob, jak ukázat krásu hraní i lidem videohrami zcela nepolíbeným.
Zdánlivá svoboda
Pohyb v lokacích je silně omezen, často až absurdním způsobem, jako když jdete po široké silnici a neviditelná bariéra vám neumožní překročit postranní čáru. Přesto není zážitek úplně lineární a na mnoha místech se různě větví.
Zásadní body příběhu jsou samozřejmě pevně dané, ale cest, jak se k nim dostat je mnoho. Stačí jen v důležitém rozhovoru odpovědět jinak, pokazit akční sekvenci, nebo jen něco opomenout udělat a děj se vyvíjí trochu jinak. Nabízí se tak možnost opakovaně zkoušet různé přístupy a zkoumat, jak se hra zachová. Jenže tím, že ji rozebereme na jednotlivé prvky, rozbijeme křehké kouzlo neopakovatelnosti a Beyond se stane jen košatým rozhodovacím stromem.
Ten nejlepší dojem si odnesete hned z prvního průchodu, ať už se dařilo více, či méně. Neexistuje tu "Game Over" ani zásek, není to výzva. Jelikož nejde prohrát, není to v pravém slova smyslu vlastně ani hra. Je to především zážitek!
Rozuzlení
Jestli na konci této recenze čekáte obligátní doporučení, zda koupit, či nekoupit, nedočkáte se ho. Beyond je hra plná rozporů. Nabízí takové propojení s hlavní postavou, jaké nemá v populární zábavě konkurenci, jen aby se za pár minut zvrhla v tu nejprimitivnější šablonovitou estrádu. Umožňuje několik možných řešení téměř každé situace, ale nenechá vás přejít silnici na druhou stranu.
Dojme k slzám prvním nesmělým polibkem a zůstane lhostejná, když kolem umírají lidé. Záleží jen na vás, jestli si dokážete užít všechny nesporné kvality, které Beyond nabízí, anebo se nedokážete přenést přes zklamání z toho, o kolik mohl být lepší. A stačilo tak málo. Buď jak buď, je to osobité a vzácné dílo, ke kterému nelze být lhostejný.
KVÍZ: Vzpomenete si na hry, u kterých jsme si v devadesátkách málem zavařili mozek?
Dnes už je všeobecná povědomost o videohrách lepší, dříve v nich ale mnoho lidí spatřovalo jen hloupou zábavu pro hloupé lidi. Ano, akčních titulů, ve kterých nešlo o nic jiného než pobít co nejvíc...
{NADPIS}

{POPISEK}
Jeden z nejstarších internetových memů slaví 20 let. Je zábavný i po letech
Pamatujete se na jeden z nejstarších internetových memů, který se týkal postavy Leeroy Jenkins z World of Warcraftu? Pokud ano, nerad vám to připomínám, ale od této události už uběhlo dvacet let....
Není to jenom Zaklínač. Tyto hry slaví letos desáté výročí
Už celých deset let uplynulo od vydání těchto známých videoherních titulů. U spousty z nich vám však možná přijde, že vyšly teprve nedávno, tak vás jdeme vyvést z omylu.
Toto jsou prodejní trháky dubna na PC. Hráli jste některý?
Steam zveřejnil dvanáct nejprodávanějších her, které vyšly během dubna. Ačkoliv pořadí je náhodné, dává nám to celkem dobrou představu, o co mají hráči zájem. Pojďme se na to podívat.
Videoherní šeredové. Jsou oškliví jako noc, ale stejně jsme si je zamilovali
Ne každá postava musí být sexy. V poslední době se poměrně intenzivně vede diskuse o tom, zda mají být ústřední videoherní postavy vizuálně krásné nebo jestli to nehraje vysloveně důležitou roli....
Nesmlouvavý Elden Ring míří na filmové plátno
O tom, že se chystá hraný film Elden Ring, existovalo několik náznaků, nyní ovšem přichází oficiální oznámení přímo od Bandai Namco Entertainment.
Stahujte zdarma vynikající kung-fu akci Sifu a právě vydanou novou hru
Digitální obchod Epic Store rozdává tento týden zdarma rovnou tři hry. Za pozornost stojí zejména výborná kung-fu akce Sifu. Hrát ji je jako sledovat kung-fu film z osmdesátých let. Potěší ovšem i...
{NADPIS}

{POPISEK}
„Pravého fanouška drahá hra neodradí,“ provokuje šéf herní firmy
Ředitel herního studia Gearbox, Randy Pitchford, vyvolal poprask svým odvážným tvrzením ohledně možné vyšší ceny u chystané hry Borderlands 4. Podle něj ani vyšší cena pravého fanouška této herní...
Další exkluzivita Xboxu zamíří v létě na PlayStation 5
Senua’s Saga: Hellblade II je psychologický horor zasazený do prostředí severské mytologie. Zhruba rok po vydání na PC a Xbox Series X/S zamíří na PlayStation 5.
Hráli jsme jej snad všichni. Legendární Solitaire slaví narozeniny
Karetní hra Microsoft Solitaire dnes slaví 35 let od svého vzniku. Ačkoliv už dlouhou dobu není základní součástí systémů Windows, stále je snadno přístupná a v mnohých z nás tato legendární karetní...
Není to jenom Zaklínač. Tyto hry slaví letos desáté výročí
Už celých deset let uplynulo od vydání těchto známých videoherních titulů. U spousty z nich vám však možná přijde, že vyšly teprve nedávno, tak vás jdeme vyvést z omylu.

Palačinky, popcorn nebo zmrzka? Otestujte si parádní retro pomocníky
Chystáte narozeninovou oslavu, dětskou party nebo si třeba jen chcete ozvláštnit víkend? Ve spolupráci se značkou Ariete jsme si pro vás připravili...
Jak často myslíte na slávu Římské říše? Ano. Tedy vlastně Anno
Jeden z internetových memů, který před pár měsíci trendoval na sociálních sítích, říká, že muži myslí častěji na slávu Římské říše než na sex. A na sex myslí aspoň jednou denně. Připravovaná...