Battles of Prince of Persia

Novodobá sága tohoto šermíře-akrobata se na PC a konzolích prozatím uzavřela dílem Two Thrones, který se stal hitem posledních měsíců. Pro NDS se ovšem nechystala akční hra nýbrž strategie.

První dva díly Prince of Persia uchvacovaly majitele Apple II (a teprve po nich i pécéčkáře, amigisty a další herní maniaky – kdo tehdy hrál počítačové hry, MUSEL být maniak, pamatujete?) hlavně jemnou animací a pohybovou škálou. Možná to bude dnes znít úsměvně, ale chytání se za hrany plošinek, přitahování se a další skopičiny nebyly začátkem 90. let v počítačových hrách samozřejmostí. Originálním prvkem byl i hodinový limit na dokončení hry, který z Prince of Persia vlastně dělal real-time akci. Současná trilogie točící se kolem Písků času dotáhla žánr plošinovek k dokonalosti a zároveň vytvořila z Prince of Persia žádanou obchodní značku, na jejíž popularitě stojí i zde recenzovaná hra.

Velkou vadou na kráse hry, a to doslova, je grafické zpracování.

S Osudem v patách
Princ (jak se vlastně jmenuje?) je opět pronásledován ztělesněným osudem, démonem Dahakou, neboť jej ošálil manipulací s Písky času a oddálil svou smrt. Vydává se tak na velké vojenské tažení za tajemným artefaktem, schopným uvěznění Dahaky. Jak se příběh rozplétá, opět dojde na úvahy nad sobeckostí hlavního hrdiny, za jehož hříchy zaplatili mnozí životem, a toto jádro novodobé perské trilogie ani zde nedělá ostudu. Princovy osudy jsou vykreslovány v obsáhlých konverzacích mezi bitvami, a hra tak svým rytmem prakticky kopíruje sérii Fire Emblem.

To by nebylo tak na škodu, kdyby to vyvážila samotná bojová část hry. Její popis je asi nejlépe provést formou přirovnání. Sbírání karet, tvorba jednotlivých herních balíků a vyřazování nepoužitých (či nepoužitelných) kusů po odehrání tahu, to vše může hráči připomínat Magic: The Gathering, byť zde je vše v podobě o poznání mělčí. Jednotlivé bojové akce pak probíhají systémem ne nepodobným těm v hrách jako Advance Wars nebo Fire Emblem, neboť každý střet je doprovázen animací, ze které se dá vytušit i přibližný výsledek šarvátky, a jednotky se pohybují po bojišti rozděleném na čtvercová pole. Bitva potom vypadá zhruba takhle: z vašeho balíčku 30 karet (celkově hra nabízí kolem dvou stovek karet) si každý tah „líznete“ sedm, se kterými si musíte poradit. Po konci tahu můžete nepoužité vrátit, nebo si je ponechat. A vše se opakuje. Jak se rozšiřuje váš balíček, roste i množství taktických variant, bohužel ve chvíli, kdy nevíte, jaké možnosti budete mít v dalším tahu (neb ty se odvíjí od náhodně vybraných karet), ruce generálovy jsou dost svázané a obvykle hrají na jistotu.

Kdo se prokouše počátečním tápáním a přimhouří oči nad podprůměrnou grafikou, bude potěšen slušným ovládáním.

Základní karty pouze určují, s kolika jednotkami můžete v jednom tahu bojovat, jiné přidávají různé bonusy, poškozují nepřátele, atd. Také u všech jednotek si můžete před každým útokem zjistit míru předpokládaného zranění cíle a také výhodnost nebo nevýhodnost jednotlivých položek definujících celkový výsledek útoku (směr útoku, terén, morálka, početní stav jednotky, typ jednotky). Nad tímto vším asi stratégové zaplesají, bohužel hra tento velký potenciál marní něčím naprosto zbytečným.

Oči a srdce zabolí
Velkou vadou na kráse hry, a to doslova, je grafické zpracování. Ptačí pohled na bojiště je skutečně utrpením, protože jednotky jsou znázorněny pouhými čtvercovými symboly, o terénu ani nemluvě, takže každý manévr tak může vyvolat vzpomínku na hru Škatulata, hejbejte se! Bojové prostřihy zase svou úrovní dávají vzpomenout na RPG hry pro GameBoye (pro kterého byly původně Battles určeny). Zde už se autoři nemohou vymlouvat na svou neznalost technologických možností NDS - grafika je jednoduše odfláknutá a vypadala by průměrně i na zmiňovaném GBA. Tento nedostatek zamrzí o to víc, že Prince byl vždy synonymem pro velmi poutavé vizuální zpracování.

Cože to vlastně byla ta Persie?

Evropané tak označovali státní útvary na území dnešního Íránu. Jeden z prvních historiků hodných toho označení, Hérodotos z Halikárnassu, odvozuje toto jméno od mytologického hrdiny Persea. Ve starověku se na území Persie vystřídalo ve vládnoucím postavení několik mocných dynastií místního původu, ty však vždy sváděly neúprosné boje s Řeky a následně s Římany. Později s příchodem islámu ovládli Persii Arabové a učinili ji součástí obrovské říše, která se roztahovala od řeky Indus na východě k Pyrenejskému poloostrovu na západě a od Aralského moře na severu k Arabskému poloostrovu na jihu. S Araby začali bojovat o nadvládu nad Persií Turci, je vystřídali Mongolové a na chvíli Turkmeni. Od roku 1500 vládla Persii takřka „domácí“ dynastie, která o dvě století později musela čelit invazi Rusů. Od roku 1779 až do začátku první světové války vládl v Persii relativní klid, ovšem kdysi mocná říše byla nyní sevřena mezi Otomany, Rusy a Brity a ztratila velká pohraniční území, z nichž se staly samostatné státy. Současný Írán se díky snaze získat atomové zbraně a „vyvážet islámskou revoluci“ může opět stát místem, kde se budou psát důležité kapitoly historie. V případě že se tak stane, budeme o jejich povaze vědět my všichni.

Kdo se ovšem prokouše počátečním tápáním ohledně herních mechanismů a přimhouří oči nad podprůměrnou grafikou, bude nejspíše potěšen slušným ovládáním. Až na bojové animace probíhá hra celá na dotykovém displeji a vyžaduje ovládání stylusem. A to je pohodlné, přesné a efektivní. U tahové strategické hry ale něco takového může vyvolat pocit oprávněnosti – aby taky ne.

Na to, že si Battles of Prince of Persia berou plnými hrstmi inspiraci od několika velmi dobrých her, nedokázaly z tohoto vstupního materiálu vystavět skoro nic, navíc působí poněkud překombinovaně. Vzhledem ke špičkové kvalitě klasických her s perským princem v hlavní roli není od věci ani poznámka, že u Battles si mohli vývojáři dát poněkud více práce, laťka je totiž sakra vysoko.

Klady a zápory

Ovládání stylusem

Grafika
Nepřehlednost bojiště

Battles nepřekonávají ani Advanced Wars: Dual Strike, ani Fire Emblem: Path of Radiance. Grafický kabát hry byl šit hodně horkou jehlou, ale ta se alespoň slušně ovládá a poskytuje nadprůměrnou porci taktických manévrů.

Battles of Prince of Persia

Výrobce/Distributor	Ubisoft / Ubisoft
Platforma	Nintendo DS

Ukládání pozic:	ano
Multiplayer:	ano

Verdikt:

Vcelku rozumná strategie s nepovedenou grafikou.

Hodnocení:

65% (info)