Battlefield: Bad Company 2 je důstojnou konkurencí pro Modern Warfare 2

Tahle hra je především pro milovníky online bitev, nabízí však i překvapivě kvalitní vyžití pro jednoho hráče.

Fotogalerie1

Battlefield: Bad Company 2 (PC) | foto: pro iDNES.cz

Oblíbená multiplayerová (hra více hráčů) série Battlefield se po delší odmlce vrací na počítače. Od minula, tedy Battlefieldu 2, se mnohé změnilo. Hra je nově vybavena povedenou kampaní pro jednoho hráče, která si nezadá s Modern Warfare 2 a oplývá zničitelným prostředím.

Právě to se zdá být oproti konkurenčním počinům jedním z největších taháků Battlefield: Bad Company 2. Představte si, že zničit můžete opravdu všechno, co zbraněmi, které máte zrovna k dispozici, zničit lze. Třeba i několikapatrové budovy. Ty samozřejmě nepoložíte střelbou z automatické pušky, budete potřebovat například tank.

Kromě toho, že je všudypřítomná destrukce graficky efektní a vděčná, hraje významnou roli i v taktice. Tým lačnící po úspěchu ji musí vzít v potaz. To že zničit můžete úplně všechno, znamená, že spolehlivě se neskryjete vůbec nikde.

Tam, kde zeď mezi vámi a nepřítelem znamenala v Battlefieldu 2 jistotu přežití, se nově můžete ocitnout v nedbalkách. Nepřítel si k vám může cestu kdykoliv probourat, nebo ještě hůře, nechá vám na hlavu spadnout celý barák, případně vám ustřelí patro pod nohama. Nebo třeba takový les: po pár minutách akce vypadá jako fotbalové hřiště.

Zatímco v singleplayeru (hra pro jednoho hráče) je zničitelné prostředí příjemným a dobře vypadajícím bonusem, který lze ale jen omezeně zapojit do promyšleného postupu, v multiplayeru se stává naprosto esenciální složkou, jíž je třeba mít neustále na zřeteli. Hra je díky tomu napínavější.

Hráči Battlefieldu 2 v multiplayeru postřehnou určité osekání komplexní struktury hry. Výsledkem je stále velmi taktický a variabilní zážitek, už však není tak rozvětven, což někomu bude vyhovovat více, někomu méně. Změny by se daly popsat jako úkrok směrem k multiplayeru Modern Warfare 2, od nějž však Bad Company 2 stále dělí několik koňských délek. Nikoliv snad v kvalitě, nýbrž v komplexnosti.

Ideálním způsobem, jak v Bad Company 2 přežít, je vytvořit spolu s dalšími třemi hráči čtyřčlenný tým (squad). Výhodou je, že při respawnu (znovuoživení) můžete do hry naskočit u libovolného hráče z týmu, nikoliv jen u jeho vůdce, jako tomu bylo v Battlefield 2.

Na rozdíl od něj ze hry také kompletně vypadla role hlavního velitele (commander). V praxi to ale není ústup od týmového hraní, spíše naopak. Hráči mezi sebou musí komunikovat, pomáhat si a jistit se. Jinak je jejich šance na úspěch odkázána přinejlepším na náhodu.

Naštěstí mají k rychlé interakci také prostředky. Klávesa Q funguje standardně jako komunikační všeuměl. Můžete s ní označit spatřené nepřátele, a když tuto klávesu zmáčknete spolu se zamířením na spojeneckého medika, zakřičí vaše postava, že potřebuje ošetřit.

Ze sedmi týmových roli, nebo tříd, chcete-li, mezi nimiž bylo možné vybírat v Battlefieldu 2, zbyly v Bad Company 2 čtyři. Zmíněný medik plní stejnou funkci jako minule, to znamená, že rozdává ozdravné balíčky a oživuje kolegy.

Pak jsou tu víceméně tradiční vojáci, kteří vystupují v kategorii "Assault". Kromě toho, že mají automatickou pušku vybavenou poměrně slabým, ale šikovným granátometem, rozdělují ještě munici spolubojovníkům.

Oblíbené ostřelování padá na bedra třídě "Recon", která mimo to nosí zařízení, jímž lze objednat údery artilerie. Navíc má k dispozici ještě pohybový senzor a výbušniny C4. Tato netradiční kombinace má hráče této třídy nutit k tomu, aby chodili více do boje a neseděli někde na zadku a nehráli si jen se svou sniperkou.

Ostatně, to je nyní těžší už kvůli zničitelnému prostředí, ale také díky takzvané "Kill Cam", tedy záběru, který vám prozradí, kdo vás zrovna zabil. A ještě jedna překážka všem camperům: v Bad Company 2 nemůžete zalehnout, jenom pokleknout. To přispívá k dynamice a rychlosti hry, která je aspoň o řád vyšší než u Battlefield 2.

Poslední hratelnou třídou je inženýr, který dokáže opravovat stroje a disponuje pancéřovou pěstí či minami. Tedy po nějaké době, abychom byli přesnější. Všechny čtyři třídy totiž začínají jen se základním vybavením, jako je pistole, puška, nůž nebo obyčejný granát.

Vše ostatní, tedy medipaky, bedny s municí atd., je potřeba nejprve zpřístupnit. Děje se tak získáváním zkušenostních bodů, které naštěstí přibývají velmi rychle. Stačí zabíjet, dobývat vlajky, snažit se o headshoty apod. – všechno se počítá a otevírá nové možnosti. V týmu se pak zkušenosti získávají lépe díky týmovému bonusu.

Pokud jde o strojový park, také ten doznal určitého zeštíhlení. Naštěstí ale ne příliš radikálního, protože bez všech těch džípů, lodí, vrtulníků a tanků už by to přece nebyl Battlefield. Naštěstí zůstal, akorát stíhačky a s nimi související protiletecké baterie schází.

Proč? Především proto, že Bad Company 2 se citelněji orientuje na boje pěchoty a i ostatní stroje jsou odpovídajícím způsobem oslabené (oproti Battlefieldu 2). Celkem desítka map je také zřetelně menších, než jak tomu bylo minule. Stíhačky by tu pomalu ani nevzlétly.

Ve hře nechybí, pro sérii typický, multiplayerový mód Conquest postavený na získávání vlajek. Přesto se zdá, že autoři vložili větší snahu do nového módu, kterým je Rush. V něm se jeden tým snaží zničit dvě komunikační zařízení, zatímco ten druhý tomu chce zabránit. Útočníci mohou takzvané "M-Comy" odpálit bombami nebo prostě rozstřílet hrubou silou, jak se na Bad Company 2 sluší a patří.

Rush ale není tak jednoduchý, jak se zdá. Má svá pravidla. Tak například "tickety", tedy jakési bodíky známé i z Conquestu, ztrácí pouze útočníci. Pakliže spadnou na nulu, vítězí obránci. Teprve se zničením prvních dvou "M-Comů" dostanou útočníci nový příděl "ticketů". Pak se ale bojiště rozšiřuje a další dvě zařízení čekají na svou likvidaci, případně ubránění. Teprve s osmou bednou či předčasnou porážkou útočníků to vše končí.

Poměrně syrovou, ale o to intenzivnější zábavu nabízí "Squad Deathmatch", ve kterém se proti sobě staví až čtyři týmy, které mezi sebou bojují o bodové vítězství, a to bez vlajek i "M-Comů", jen pouhou řečí zbraní.

Singleplayer

Battlefield býval vždy ryze multiplayerovým titulem, teprve s prvním dílem Bad Company, který ale vyšel jen na konzolích, se objevila i kampaň pro jednoho hráče. A Bad Company 2 ji konečně přináší i na počítače.

Mohlo by se zdát, že singleplayer je v Battlefieldu zbytečností. Jenže Electronic Arts se snaží soupeřit s těžkou vahou jménem Modern Warfare 2, a ta nabízí obojí. A přes určité počáteční pochybnosti musím říct, že singleplayerová kampaň, tak jak ji předvádí Bad Company 2, není vůbec špatná. Naopak. Je to třeskutá akční jízda, která se Modern Warfare 2 takřka vyrovná.

Chopíte se role jednoho z členů čtyřčlenného týmu týpků, kteří nejdou pro hlášku daleko. A dostanete se s nimi do tak trochu bizarního a nepříliš přesvědčivě prezentovaného konfliktu Rusů a Američanů, v němž hraje důležitou úlohu jakási neskutečně mocná zbraň.

Příběh a jeho prezentace je asi největší slabinou kampaně, protože staví na hodně otřepané zápletce, které zoufale chybí zajímavé momenty. Na druhou stranu, s týmem je sranda a v nejrůznějších cut-scénách se občas i zasmějete.

Naštěstí, pro někoho možná naneštěstí se to ale s humorem nepřehání, takže hře můžete i docela věřit, že bojujete za vážnou věc.

Čeká vás zhruba osm hodin poměrně střemhlavého střílení, které ale nabízí přeci jen větší variabilitu než Modern Warfare 2, což ale zároveň znamená, že nemá takovou intenzitu.

Nepřátel je hodně, ale nejsou úplně všude a nenabíhají na vás v neskutečných množstvích jako právě v MW 2. Pohybujete se také v otevřenějším prostoru, i když zase ne tak otevřeném jako v Crysis a protivníky tak leckdy můžete překvapit zezadu, případně k jejich likvidaci využít destrukce budov.

Je škoda, že autoři víc nezapracovali na umělé inteligenci, která sice není úplně tupá a nenechává se zabíjet jako na běžícím pásu, chybí jí ale vlastní iniciativa, kterou by mohla překvapit. Je tak hodně předvídatelná a občas má výpadky.

Zážitek ze singleplayeru ve měl tak střídavě evokoval vzpomínky na Modern Warfare 2 a Crysis. Označení Bad Company 2 jako průsečík těchto dvou skvělých akcí je asi nejpřesnější a pro hru to znamená velké vyznamenání.

Za zmínku rozhodně stojí nádherné úrovně, s nimiž si autoři zjevně vyhráli. Podíváte se na zasněžené pláně i do místy suché, místy krásně barevné Jižní Ameriky. Pěkné, byť možná až příliš výrazné a viditelnost hodně omezující jsou pak efekty písečných bouří či zamrzání helmy.

Technicky je Battlefield: Bad Company 2 výjimečně podařeným kouskem. Jeho grafika je vskutku pohledná a sytá, ale to, co hru skutečně vyznamenává, je její zvuk. Tak autentické výstřely a výbuchy jste zřejmě ještě neslyšeli.

Ortel

Hodnotit Battlefield: Bad Company 2 lze hned na několika úrovních. Jako multiplayerový titul patří k nejlepším možným volbám, a to přesto, že ho autoři oproti Battlefieldu 2 dost zeštíhlili a omezili ve prospěch intenzivnější akce. Stále je to ale nejen intenzivní akce, ale i takticky vyzrálá záležitost.

Samotný singleplayer se také povedl a osobně jsem si ho náramně užil. Srovnání s Modern Warfare 2 je na místě a troufnul bych si říct, že Bad Company 2 je herně zajímavější, i když ve výsledku ne tak intenzivní, což ale pro někoho může být spíše výhoda.

Třetí rovinou je pak Battlefield: Bad Company 2 jako celek. Silnému kombu singleplayeru a multiplayeru je těžké odolat, a v případě, že se chystáte na oba party, rozhodně s nákupem neváhejte. Kdo se chystá jen na multiplayer, určitě se mu ty desítky až stovky hodin zábavy vyplatí. S výhodností nákupu Bad Company 2 coby čistě singleplayerové hry už je to jako obvykle složitější. Ale pokud jste si koupili Modern Warfare 2 a peněz jste nelitovali, neměli byste být zklamáni ani v tomto případě.

Celkově udělujeme známku 88%, za čistý singleplayer pak 83%.