Modern Warfare 2 je zážitek jako ze tří třeskutých akčních filmů

Podívali jsme se na kampaň akce, kterou si chce zahrát asi každý. Ano, je opět krátká, ale jinak skvělá.

Fotogalerie1

Modern Warfare 2 | foto: pro iDNES.cz

Po rychlém tréninku v pouštním táboře v Afghánistánu se na korbě jednoho z Humvee rozjedete do ulic města. Příkaz je jasný: střílet, až budete napadeni. Vyústí to ve zhruba minutové nervózní svírání virtuální zbraně. V tu chvíli se to spustí. Naposledy se pořádně nadechněte, jízda vstříc tak intenzivním zážitkům, jaké žádná jiná akce v takové formě nabídnout nedokáže, právě začíná.

Největší vydavatelská společnost Activision Blizzard mohla být snadno o pár miliard dolarů chudší. Stačilo, aby její zástupci trvali na negativním stanovisku vůči projektu, který před pár lety položili na stůl hoši ze studia Infinity Ward. Desky projektu byly nadepsány asi takto: "Přenesení Call of Duty z druhé světové do současnosti".

Rigidní moloch na to nejprve nechtěl přistoupit, ale dnes jistě děkuje všem zúčastněným, že ho přemluvili. Vzniklo totiž Modern Warfare, jedna z nejúspěšnějších her a pravděpodobně vývojářsky nejméně náročných her v historii. A veleočekávaná dvojka má šanci stát se nejúspěšnější hrou vůbec, a to jen s pozměněnými kulisami a příběhem.

Popravdě, je to právě příběh, co v Modern Warfare 2 hapruje ze všeho nejvíc. Nejde ani tak o jeho béčkovost a účelovou velkolepost, ale spíše o jeho podávání hráči, jež se děje výhradně během loadingových sekvencí. Sice to příjemně krátí čekání, na druhou stranu to ale nestačí, aby si hráč o ději udělal komplexní obrázek.

Navíc jsem se po celou dobu hraní nemohl ubránit pocitu, že autoři používají recyklované příběhové (a samozřejmě i herní) elementy. Napovídá tomu už nepříliš uvěřitelné navázání na první díl. Po pěti letech se v Rusku z arcipadoucha Imrana Zhakaeva stal národní hrdina se sochou na Rudém náměstí. Proč, zůstává utajeno.

Dozvíte se jen tolik, že Zhakaev má zdatného následovníka v podobě Vladimira Makarova, kterému se podaří to, co ustavenému mučedníkovi Imranovi chybělo: drtivý útok na Spojené státy americké.

Přitom se tomu podle jednoduché logiky věci dalo zabránit. Makarov použije jako záminku vlastní útok na ruském (Zhakaevově) letišti, který, i díky účasti jednoho z hlavních hrdinů, nafinguje tak, aby to vypadalo, že za tím stojí Američané. A tak začne válka. Otázkou je, proč místo střílení nevinných civilistů, což je vážně brutální zážitek (můžete ho ale přeskočit), nezabít Makarova rovnou zde na letišti. Tím by se ale celý "pracně" vytvářený děj zhroutil.

Nechci vypadat jako hnidopich, ale řada logických chyb příběhu bije do očí a spousta otázek zůstává nezodpovězena. Na druhou stranu se tak při obligátním zvratu, který postaví na hlavu vše dosud vykonané a obrátí svět vzhůru nohama, můžete cítit vskutku překvapeni, byť v duchu něco takového neustále očekáváte.

Je škoda, že autoři nešli s příběhem víc do hloubky. Přitom je vidět, že nápady mají, jen je podávají příliš ledabyle, snad proto, aby neuškodili tempu, které od Modern Warfare 2 každý čeká.

A to si pište, že ho také dostane. Akce je už od počátku drsná, frenetická, brutální a především naprosto masivní. Každému musí být jasné, že se v Infinity Ward snažili přeskočit laťku předchůdce. Nakonec, je to i nutnost. Žádné novinky tu totiž ve své podstatě nejsou, a tak jediným způsobem, jak se posunout vpřed, bylo udělat Modern Warfare 2 ještě třeskutější.

Podařilo se. Podle subjektivního pocitu tentokrát zastřelíte víc padouchů za kratší dobu (bohužel). Co do inscenace jednotlivých misí, už je spornější, který z dílů z ní vychází lépe.

Například na úroveň v Pripjati z prvního dílu jen tak nezapomeneme. Modern Warfare 2 sice její princip velmi nápadně recykluje a spolu s kapitánem Pricem tak zažijete opět velmi napínavou procházku, už ale ne tak jedinečnou.

Podobně je to i s dalšími misemi respektive úkoly, které v nich plníte. Od minula se příliš nezměnily. Ne že by to nějak zásadně vadilo, ale v hráčově fantazii se jistě budou rodit ještě zajímavější úkolové momenty, jaké by se s takovou inscenací daly připravit.

Bylo by to ale posunování takřka dokonalého ještě blíže k vrcholu. V každé misi, ať už se bude odehrávat na půdě Severní Ameriky, nebo ve favelách Rio de Janeira, nebo v sibiřském gulagu, nebo v Afghánistánu, dostanete zábavu přímo naordinovanou. Že byste se nudili, nepřichází zkrátka v úvahu. Tedy za předpokladu, že nezačnete filozofovat nad primitivními herními mechanismy.

Čert je vem. Úspěch Modern Warfare 2 ukazuje, že čím je hra banálnější, tím větší má šanci na úspěch. Jen je potřeba banálnost zabalit do atraktivního hávu a hrát s ní na všechny smysly.

To Modern Warfare 2 zvládá dokonale. Jeho nejúčinnějším instrumentem přitom je dokonale zvládnutý a přesto maximalistický přechod od klidové fáze po naprosto frenetickou akci. V jednu chvíli na ropném vrtu potichu likvidujete pár stráží hlídajících přístup z vodní hladiny, a o pár chvil později už výbušninou otevíráte dveře k mohutně chráněným rukojmím, která v několika vteřinách osvobodíte ze spárů teroristů.

Má cenu se vůbec bavit o designu úrovní? Má. Kdo čeká opět striktně lineární levely, má do značné míry pravdu, ale v Modern Warfare je přeci jen znát jistý pokrok. Některé pasáže jsou tak překvapivě volnější. Například na rozsáhlém parkovišti na americkém předměstí, kde se bráníte mohutnému útoku Rusů, přebíháte mezi jednotlivými budovami a je jen na vás, jakou cestu, případně nejúčinnější způsob zabíjení zvolíte.

Spolu s MacTavishem se pak ve sněhové vánici kdesi na Kamčatce budete snažit ukrást satelit. Viditelnost je mizerná, takže budete muset využít senzor srdečního tepu, který vám pomůže s rozeznáním nepřátel. Jinak je vidíte jen na vzdálenost několika metrů. Sami se pak můžete rozhodnout, zda je potichu a rychle zlikvidujete nebo jen obejdete (což je jednodušší).

Příjemnou zprávou pro všechny fandy předchůdce je to, že opět potkají staré známé. Ostříleného veterána Price už jsme zmínili a nechybí ani hlavní hrdina jedničky MacTavish alias Soap. Toho po většinu hry ale nebudete ovládat, zhostíte se rolí několika nových vojáků. Moc si na ně ale nezvykejte, Infinity Ward se totiž rozhodně neštítí drastických konsekvencí.

Co se obtížnosti týče, pokud se odhodláte si hru vychutnat, doporučujeme zvolit jednu ze dvou nejvyšších. Pak už se budete muset v přestřelkách opravdu ohánět a hra vás vpřed nepustí zadarmo. Naštěstí už tu nefungují pro Call of Duty typické skripty, kdy sám hráč musí překročit určitou linii, aby se nepřátelé přestali generovat.

Občas to tak sice vypadá, ale je to spíše enormní počet protivníků, které je třeba vystřílet. Následně postupují kupředu i sami parťáci a hráč se tak nemusí násilně chopit iniciativy.

Jak už bylo řečeno, některé pasáže dají opravdu zabrat. Obzvlášť pekelné je to paradoxně hned krátce po startu v brazilských favelách, odkud na vás teroristé střílejí z oken, střech i zezadu, jelikož je tento – mimochodem graficky krásně provedený – chudinský komplex propojen přehlédnutelnými pidiuličkami.

Zabrat dají ale i jiné momenty, třeba ochrana dat ukládajícího počítače, který proti desítkám protivníků hájíte takřka sami. První dvě obtížnosti jsou určené hlavně příležitostným hráčům a zapotíte se u nich zcela výjimečně.

Kdo by čekal, že se čistá herní doba prodloužila, bude zákonitě zklamán. I těm nejpomalejším hráčům bude k dokončení stačit sedm hodin. Jsou to chvíle naplněné neuvěřitelnou dynamikou, intenzitou a napětím, ale stále je to jen pár hodin. Modern Warfare 2 je tak typickou hrou, kterou lze dokončit za odpoledne s lehkým přesahem do večera.

Jistě, je tu opravdu poctivý multiplayer i nový Spec Ops mód (dá se hrát i sólově), ovšem většina hráčů si Modern Warfare 2 pořizuje kvůli singleplayerovému zážitku. A to je prostě problém.

Activision Blizzard navíc neváhal navýšit cenu, a pokud v takovém případě kladete důraz na poměr cena-výkon a hledíte jen na singleplayer, vyjdou vám nepříjemné hodnoty. Jedna hodina zábavy vás vyjde v nejlepším případě na 170 Kč.

Recenzentovi ale nepřísluší soudit výhodnost koupě. Obrovské množství lidí si to po zahájení prodejů našlo argumenty ve prospěch Modern Warfare 2. A nezbývá než dodat, že z financemi nezastřeného úhlu pohledu za to hra bez debat stojí. Pokud navíc využijete i multiplayerový komponent, nemáte co řešit.