Dvoudílná série akčních her, v nichž si to rozdávají lidé proti vetřelcům a predátorům patří k tomu nejlepšímu, co z těchto licenčních univerz kdy vzniklo. Ačkoliv šlo v podstatě o mlení pátého přes deváté a spojování nespojitelného, hry se vydařily. A basta.
Od té doby prošlo vývojářské studio Rebellion křivkou sestupné kvality, když na trh vrhlo příšerný Shellshock 2 a rovněž nedobrý Rogue Warrior, jehož recenzi vám brzy přineseme.
Od japonského herního gigantu SEGA dostalo jedinečnou šanci navázat na své dosud nejlepší produkty. Aliens vs. Predator se vrací s předem plánovaným důrazem na hru více hráčů, jenž se v původní sérii ukázala jako největší lákadlo.
Nedávno proběhla v londýnském sklípku prezentace právě multiplayerového partu. Novináři byli lační po hratelné verzi, ale ještě než se mohli chopit ovladačů, vzal si slovo producent Eric Miller. Všichni se ošívali, vždyť co nám, starým pardálům, bude kdo vysvětlovat jak se hraje nějaký multiplayer?
Jenže…O deset minut později už Eric ve stručnosti popsal, jak se v Aliens vs. Predator blokují útoky nablízko. U těžkých to nelze. Ty se dají jen přerušit lehkým útokem, zatímco na lehký soupeřův útok jde nasadit protiútok. Popsal, jak predátor dokáže jen po těžkých útocích navázat smrtícím kombem, na rozdíl od mariňáků, kteří těžkými útoky nedisponují. Zato mají po dvou palebných módech pro každou zbraň, které musí zásobovat municí. Opět na rozdíl od predátora, jemuž se nabíjí energie.
Popsal také, jak predátor v tepelném módu vidění vidí pouze mariňáky a ve vetřelčím módu jen vetřelce, jak se maskuje a jak pokládá miny, jak vetřelec naskakuje na zdi a jak na nich běhá a orientuje se vůči podlaze, jak mariňáci vypínají své příruční lampy a jak predátor ovládá v letu svůj bumerang.
Následně dostali notně zpražení žurnalisté ovládací schéma, na něž někteří hleděli dosti zoufale. Už se po ovladačích tolik nesápali. Stručným výčtem na předchozích řádcích totiž funkcionalita jednotlivých ras zdaleka nekončí. Liší se v mnohém dalším, i v tom, jak se ovládají.
"Chceme pro Aliens vs. Predator taktický, intelekt stimulující multiplayerový mód," formuloval Eric Miller cíl Rebellionu. Jedno je jisté: vzejde z toho mnohem komplexnější záležitost než obvyklé zamíření a stisknutí tlačítka pro střelbu.
Přitom herní variace jsou vcelku klasické, což dokládá skutečnost, že variability se dá dosáhnout také jinak než jen vymýšlením podivných pravidel.
Vedle obyčejného deathmatche, kterého se smí účastnit osmnáct hráčů, tu jsou tři více či méně kooperativní alternativy ve stylu Last Man Standing či Survival. Neoriginálním módům tvůrci propůjčují přidanou hodnotu třemi silně se lišícími stranami konfliktu, za něž můžete naskočit do boje.
Mariňáci jsou mašiny na zabíjení, ti nejtvrdší z nejtvrdších vojáků. Vedle mimozemských monster ale vypadají zranitelně. Svět je nepřátelský, z každého stínu se může vyplížit či vyskočit vetřelec, maskovaní predátoři jsou pak pro lidi zcela neviditelní.
Jen stále sílící pípání pohybového senzoru indikuje, že poblíž není takový klid, jak se na první pohled zdá. Lidé jsou slabí, a tuhle zkušenost na vás Aliens vs. Predator hodlá jasně převést.
Mariňáci jsou proto pomalí, vydrží málo zásahů, neprohlédnou žádné maskování, musí hledat munici a zdravotní balíčky. Do stinných koutů svítí baterkami, což z nich dělá ideální cíl. Jsou to bezmocná, takřka politováníhodná stvoření.
Ale mají zbraně, které jim dávají jednu docela dost významnou výhodu. Mohou bojovat na dálku. A jsou flexibilní. Ke standardní výbavě patří útočné pušky a pistole, k tomu přijdou zbraně jako brokovnice nebo plamenomety, které časem najdete.
V praxi se mariňáci ovládají ze všech ras nejjednodušeji, lépe řečeno víte, co od nich čekat. To ale neznamená nějakou faktickou výhodu vůči protivníkům. Nezkušení hráči zemřou i jako mariňáci do několika sekund.
Kdo hraje za mariňáky, musí mít především chladnou hlavu a dát na indikátory, jako je pohybový senzor, nasazovat správné zbraně a především rychle reagovat. Kdo dobře míří, sestřelí vetřelce ze zdi několika ranami.
Vetřelec je chodící biologická zbraň, extrémně efektivní zabiják. Pro vetřelce ztrácejí výrazy jako "dole" či "nahoře" význam. Mohou běhat kdekoliv, na zdech, na stropech, obtáčet se kolem sloupů, mocně skákat apod.
Vetřelci jsou ze všech nejrychlejší. Jakmile začnou sprintovat, je poměrně těžké je jen ovládat, aby do něčeho nenarazili. Používají své vlastní tělo coby zbraň. To znamená, že se musíte přiblížit k nepříteli a začít s ním bojovat nablízko.
Kvalitně ovládaný vetřelec útočí neviděn a neslyšen z pozadí, padá ze stropů či ze zdí. Svými čelistmi se zakousnou hluboko do těla nepřítele, případně ho rovnou prorazí svým ocasem. Jakéhokoliv protivníka zlikvidují několika pohyby. Sami ale příliš nevydrží. Jsou-li zasaženi, mohou se stáhnout. Zranění se jim za chvíli vyléčí.
Zahrát si na zkušenou za vetřelce je impresivní zkušenost, především podaří-li se vám sem tam někoho odpravit. Pak si připadáte nepřemožitelně. Jenže ovládat vetřelce skutečně efektivně je poměrně těžké. Především zvládnutí orientace ve chvílích, kdy lezete po stěnách či stropech dá zabrat. Troufáme si tvrdit, že úspěšní vetřelci budou muset znát úrovně takřka nazpaměť.
Predátor má pouze jeden cíl: lovit lidi a vetřelce. Za tímto účelem disponuje mimozemskou high technologií. Například maskování, které ho pro mariňáky učiní neviditelným do chvíle, než zaútočí.
Na jeho rameni je namontován takzvaný Plasma Caster, střelná zbraň, která každého protivníka zničí jedním výstřelem. Sama si vyhledá cíl, ovšem musí se nabíjet, což trvá tři sekundy. V dynamické hře taková malá věčnost.
Predátor také pokládá miny a hází bumerangovou hvězdicí, kterou může v letu ovládat. V boji na blízko rozdává svými drápy drtivé údery. Aby toho nebylo málo, umí vyskočit na jakékoliv místo v okolí, třeba do koruny stromu.
Z toho všeho jasně vyplývá, 
že je to právě predátor, kdo je nejsilnějším charakterem ve hře. Samozřejmě je tu ale nějaké to ALE. Predátor potřebuje takřka ke všem svým akcím energii. Jakmile ji vyčerpá, musí si ji dobít ze speciálních uzlů, což opět trvá několik sekund. Ostatně jako takřka vše u predátora. Pakliže se mu podaří protivníka zničit prvním nebo druhým úderem (výstřelem), má vyhráno. Pokud se to ale nepovede, stává se predátor snadným cílem.
V Aliens vs. Predator si užijete skutečný boj na život a na smrt. Bude-li se vám dařit, můžete se těšit na skutečně efektní "finishing moves", jež připravují tvůrci pro predátory a vetřelce. Bude jich celá řada a probíhat by měly na základě předchozího
boje, případně připlížení se a okolního prostředí. Mariňáci si pak užijí vlastních úmrtí ze své perspektivy, například jak se jimi provrtá vetřelčí ocas apod.
Multiplayerový mód Aliens vs. Predator vypadá jednoznačně zajímavě. Teď jen, aby se ho podařilo opravdu precizně vyladit a vymyslet nějakou motivaci pro hráče, kteří si libují v přímočarých a okamžitě pochopitelných hrách. Tento titul totiž evidentně necílí na prvoplánový zážitek, ale dokonale se odmění teprve poté, co si osvojíte jeho specifika.
