RECENZE: Starověký Egypt v Assassin's Creed Origins vás pohltí

Mimořádně rozlehlý a krásný, takový je starověký Egypt v podání nejnovějšího dílu slavné série Assassin's Creed. Hra klade větší důraz na prvky z her na hrdiny a nabízí hráčům větší svobodu.

Nejnovější díl asasínské série je již desátý v pořadí, nicméně zároveň také první, pro jehož vývoj si Ubisoft dopřál „rok navíc“ a odhodlal se k doposud nejvýraznějším změnám zaběhnuté šablony. Zlí jazykové sice tvrdí, že jde o prostou kombinaci šablony Far Cry Primal s nápady ze Zaklínače 3, ale přestože vliv obou her je bezesporu patrný, má Assassins Creed Origins dostatečnou osobitost, aby stál na vlastních nohách. Samozřejmě za to může z velké části unikátní prostředí starověkého Egypta, které jsem naposledy v pořádné hře zažil snad... v Exhumed z roku 1996?

Hlavní hrdina je mumie

Starověký Egypt je prostředí jako stvořené pro hru o zabijácích. Všichni tam byli nějakým způsobem fascinovaní až posedlí tématem smrti, což je s ohledem na tehdejší náboženství a monumentální hrobky Faraónů pochopitelné. 

Assassin's Creed Origins

Assassin's Creed Origins

Každopádně atmosféra mysticismu hře mimořádně sluší a projevuje se kromě jiného i zajímavějšími sekvencemi při likvidaci vašich cílů. Stejně dobře ale funguje při průzkumu prastarých hrobek - Lara Croft by mohla závidět. Průzkum je ve hře obecně zajímavější než kdy předtím díky mnohem rozlehlejšímu světu a vyšší hodnotě nalezeného lootu.

Vaším hrdinou je Medjay (něco jako „hraničář“) jménem Bayek, jehož rodinu semelou politické intriky. Na pozadí vzestupu Kleopatry a hrozící invaze Julia Caesara se ovšem odehrává také další kapitola fiktivního příběhu o tajném spolku, usilujícím o využití záhadné technologie k ovládnutí společnosti a osudu lidstva. 

Assassin's Creed Origins

Jak název hry slibuje, dozvíme se tak „utajenou historii vzniku bratrstva“ a přestože jde o záležitost především pro fanoušky série, i pro nováčky je zde dostatek tajemna a zajímavých zvratů na to, aby si ambiciózní příběh užili. Bayek a jeho osud nicméně nedosahují kvalit Ezia nebo Edwarda, na to je hra snad až příliš sveřepá a ponurá. Obligátní pasáže v „současnosti/realitě“ jsou naštěstí omezené zhruba na půl hodiny.

Jako písku v poušti

Obávám se, že taktická akce Ghost Recon Wildlands tak trochu ukradla nejnovějšímu Assassínovi moment překvapení. Právě tam jsme totiž poprvé viděli takhle obrovskou a přitom nádhernou krajinu, kterou je zážitek se i jenom bezcílně projíždět (obě hry disponují stejnou technologií AnvilNext 2.0). 

Ať už jde o nekonečné písečné duny, jeskyně ve skalách, pouštní oázy plné palem, vesnice, zalidněná velkoměsta nebo majestátní pyramidy - za rozbřesku, v poledne nebo v noci - hra je nádherná a obrovská. Pokud se vám jako mně stane, že si zapomenete odemknout fast-travel bod a budete muset na svém velbloudovi ujet několik kilometrů, určitě naplno pochopíte rozlehlost tohoto světa.

Assassin's Creed Origins

Assassin's Creed Origins

Jelikož vás hlavní příběh několikrát nemile zastaví zvýšením minimální úrovně pro následující misi, budete muset rozlehlou krajinu zkoumat tak jako tak, abyste našli vedlejší úkoly, z nichž se mnohé inspirovaly Zaklínačem a nabízejí zajímavé zápletky i zvraty (nechybí ani dobývání pevností nebo námořní bitvy!). 

Budete samozřejmě lovit různě velká a nebezpečná zvířata, abyste z jejich kůží mohli vyrábět lepší brnění a vybavení. Budete se potápět na dno řeky pro potopené poklady, budete sestupovat s loučí do hlubokých jeskyní i prastarých hrobek. Naštěstí vám všechny aktivity přidávají zkušenosti, takže máte neustále pocit, že každý váš krok a aktivita vám pomáhají ve vylepšování vaší postavy. Nutnost prozkoumávat herní svět vám připomene, o kolik méně lineární tenhle díl série je proti svým předchůdcům.

Čerstvá krev

Kromě rozlehlého světa a fascinující atmosféry hra zaujme především dvojicí klíčových změn v hratelnosti. Souboje a výzbroj prošly výraznou proměnou. Spíše než „poloautomatický“ systém z minulosti nyní boje připomínají Dark Souls, kdy vysoce dynamická akce staví především na postřehu a inteligentním používání úskoků či protiúderů. 

Assassin's Creed Origins

Nepřátelé se navíc nestřídají v útočení na vás jeden po druhém jako doposud. Kdepak, jdou po vás rovnou všichni zároveň, takže si musíte dobře rozmyslet, kde a jak se jim postavíte. Většina bitev je tak mnohem zábavnější, ale také se o to více projeví občasné konflikty s herní geometrií, kamerou a tak dále.

Zato nový systém lootu, kdy vám neustále padají nové zbraně odlišené barevnými ikonami podle jejich kvality a vzácnosti (podobně jako v Destiny nebo Diablu), je vyloženě návykový a ke prospěchu věci. Donutí vás neustále zkoušet nové věci (protože vám padlo kopí s vyšším útokem, než má váš doposud oblíbený meč). 

Assassin's Creed Origins

Assassin's Creed Origins

Jednotlivé zbraně jsou dostatečně odlišené vlastnostmi, ovládáním i vzhledem na to, aby byla radost je zkoušet. Pěkně v duchu moderních her na hrdiny máte zároveň možnost zbraně dále vylepšovat a aktualizovat jejich sílu, takže snadno utopíte hodiny jen v optimalizaci vašeho arzenálu. Hra sice schovala spoustu pěkných kousků za předobjednávkami a mikrotransakcemi, ale naštěstí se dá bez problému hrát i bez těchto bonusů (plus mnohé si odemknete tradičním sbíráním in-game bodů přes Ubi Club).

Stojí to za to

Hra je nejenom obrovská (po projití příběhu vám pravděpodobně zůstane dobrá polovina mapy k objevení), ale také opravdu nádherná. Ubisoft jako by opět cílil na HW několik let dopředu, protože množství grafických detailů je skutečně ohromující. Bohužel, na PlayStation 4 Pro za to zaplatíte místy nižším framerate, což mi přišlo obzvlášť patrné během úvodu, zanechávajíce tak nedobrý první dojem. Pak se naštěstí věci o dost zlepší a rozhodně doceníte nejen míru detailů, ale také vysokou dohlednost, nepřítomný loading (kromě příběhu nebo fast-travel) a zřejmě nejhezčí herní vodu od dob Grand Theft Auto 5.

Assassin's Creed Origins

Jak už jsme si u téhle série zvykli, dostaví se i nějaké ty technické chybky, což je zřejmě nevyhnutelná cena za obrovský a interaktivní svět. Nejde o zásadní věci, spíše kosmetické a občas i legrační kiksy. Nemohl jsem se třeba ubránit smíchu, když jsem svému koni zadal pokyn automaticky jet k bodu na mapě a on to vzal nejprve přes zboží na tržišti (které díky přítomné fyzice rozšlapal) a pak pro změnu přímo do hořícího ohniště. Jindy vám zase skočí NPC (non-player character) pod kopyta nebo vleze nečekaně do realtime filmečku.

Méně legrační chybky mohou zahrnovat nepřítele vidícího skrz stěnu nebo stále poněkud matoucí ovládání parkuru, kvůli kterému skočíte jinam, než jste zamýšleli. Když už jsme u toho oře, musím zmínit také vaši orlici jménem Senu, se kterou je zážitek létat a zkoumat prostředí z ptačího pohledu. Zkrátka a dobře, hra je to pěkná, velká a dostatečně zábavná na to, abyste jí dali šanci. Opravdu během ní budete mít pocit, že „jste tam“. A to je s ohledem na její historickou věrnost a zajímavě zvolenou epochu to nejdůležitější.