Probouzí se na vlhké, studené podlaze. Nahý a unavený. Pokouší se vzpomenout, ale marně, na nic se nepamatuje. Vstává, aby protáhl rozlámané tělo, a zjišťuje, že je ve vězení. Smysly pomalu přivykají husté tmě a zápachu, z něhož mu mrazí v zádech. Vedle se povalující lebka a hromádka kostí rozhodně nevěstí nic dobrého. Ticho, občas rušené pištěním krys, protíná pronikavý výkřik - bolest, beznaděj a touha zemřít. Musí se odsud za každou cenu dostat! Krátká rozmluva s vězněm ve vedlejší cele přináší malou naději. Mříže jsou poškozené, proklouznutí je hračka. Útok hlídkujícího skřeta na sebe nenechá dlouho čekat. Po ruce je pouze velká stehenní kost. Uchopí ji a vymlátí ze zapáchajícího stvoření duši - Am Shaegar, bezejmenný...
V poslední době se fanouškům 1st person RPG blýská na lepší časy. Před několika měsíci se na trhu objevil očekávaný The Elder Scrolls III: Morrowind, nyní doplněný o datadisk Tribunal. Toto bezpochyby skvělé RPG ale nabízí obrovskou dávku svobody, která může být mnohým na obtíž. Pro takové hráče nyní tým Arkane Studios vydává prostřednictvím německé společnosti JoWooD anglickou verzi nového titulu s názvem Arx Fatalis. Ponořte se tedy s námi hluboko pod 
zem království Arx a nechte si vyprávět o tom, co se může stát, když slunce navždy zapadne.
Mladý král se ujal svého žezla, když mu bylo pouhých 16 let, a v té době již musel řešit nelehký úkol. Slunce náhle přestalo svítit, nastala věčná tma a mráz, většina zvířat a rostlin uhynula. Lidé byli společně s dalšími rasami nuceni spolupracovat a co nejrychleji se přestěhovat pod zem, kde si vytvořili nový domov. Goblini a trollové pomohli s těžkou prací, hadí ženy z řádu Sisters of Edurneum stvořily pomocí magie nový druh rostlin, které k životu nepotřebovaly světlo, a podivní krysí lidé na chvíli přestali s útoky. Jakmile však bylo největší nebezpečí zažehnáno, vrátilo se vše do starých kolejí a obyvatelé nově vzniklého podzemního Arxu si opět začali dělat naschvály. Kdyby šlo jen o občasné potyčky, král by se s tím jistě smířil, ale ve stínu nižších pater se probouzely síly, které nemohly být přehlíženy. Nejvíce všechny znepokojovaly rituální vraždy a útoky tajemných Ylsides. I hlavní hrdina se do víru událostí zapletl již na začátku. S pomocí hráčů uteče z vězení podlých goblinů a své schopnosti dá k dispozici samotnému králi - kdo ví, možná právě v jeho rukách leží osud celého království. Do nebezpečného pátrání se však nepouští jen z dobré vůle, musí též zjistit, kým vlastně doopravdy je.
Arx Fatalis začíná stejně jako všechna pořádná RPG - výběrem postavy. Oproti již zmiňovanému Morrowindu zde není k dispozici několik povolání, což však rozhodně není na škodu. Hráč si vybere ze čtyř různých mužských obličejů, rozdělí 16 bodů do čtyř hlavních vlastností (strength, mental, dexterity, constitution) a 18 bodů do devíti dovedností (stealth, technical skill, intuition, ethereal link, object knowledge, casting, close combat, projectile, defense). Nutno podotknout, že vlastnosti dále ovlivňují dovednosti a ty umožňují provádět některé akce ve hře. Například stealth primárně slouží k tichému pohybu a skrývání se ve stínech. Pokud se postava cvičí v této dovednosti, může procházet kolem nepřátel, aniž by si jí kdokoliv všimnul. Jakmile však dosáhne 50 bodů, zpřístupní se jí vybírání kapes. Technical skill ovlivňuje páčení zámků a odstraňování pastí, s vysokým object knowledge hlavní hrdina bez problémů identifikuje předměty a namíchá i ten nejsložitější lektvar. Pomocí intuition je schopný vypátrat skryté objekty a casting zpřístupní mágům kouzla vyšších levelů. Zkušenosti je možné získat jak klasickým zabíjením nepřátel, tak i splněním některých úkolů. Postup na vyšší úrovně pak provází distribuce bodů jak do vlastností, tak i do dovedností. Systém vývoje postavy je 
zkrátka mnohem propracovanější, než se na počátku hry zdá, jen si na něj hráči musí zvyknout.
A tak tomu je v této hře téměř se vším. Než jsem si zvyknul na interface a ovládání, chvilku mi to trvalo, a s radostí jsem uvítal počáteční tipy, které provázely každičkou novou akci, jež jsem prováděl. Po pár hodinách jsem se však se hrou dokonale sžil a začal její atmosféru hltat plnými doušky. Arx Fatalis je zatraceně temný, hororový, místy až brutální. Tím, co je v mnohých hrách považováno za vrchol projevu temných sil a černé magie, toto RPG začíná. Je těžké přesně definovat, co v hráčích tyto pocity navozuje. Může za to skvělý mix zvláštní architektury všech pater podzemního světa, atmosférické hudby a zvuků prostředí a postupně gradujícího příběhu, spojeného s hledáním vlastní identity hlavního hrdiny a plného skryté hrozby? Ve společnosti této hry jsem se po dlouhé době opravdu bál. Nebyl to však strach z krvelačných nepřátel, ale ze všeho, co se kolem hlavního hrdiny dělo, z toho, co ho mohlo kdykoliv pohltit. Když jsem se vydal vyšetřovat vraždu člena královského dvora, v jedné z postranních chodeb jsem našel podříznutou slepici a na zdi krví nakreslený symbol. Kdo mohl proniknout přes všechny stráže až sem, do blízkosti samotného krále? Tmavé chodby ještě více 
potemněly, a to byl teprve začátek!
Arx Fatalis však nevyniká pouze zmiňovanými prvky, ale též systémem magie, který spočívá v kreslení kouzelných run. Jakmile hlavní hrdina nějaké najde a do magické knihy se mu zapíší jejich kombinace, může pomocí myši ve stylu Black & White kreslit zakázané znaky a spojovat je do jednotlivých kouzel. K dosažení kýženého efektu však musí mít potřebné množství many a dostatek bodů v dovednosti casting. Poté je schopný na vyšších úrovních rozpoutat učiněné peklo. Nutno však podotknout, že to samé dokáží i někteří nepřátelé, a tak jsou mnohé souboje od začátku až do konce hry doslova infarktovou záležitostí. K tomu nemalou měrou přispívá i možnost vyvolání pouhých třech kouzel, které si postava zapamatuje. Jak jsem však uvedl, nepřátelé nejsou žádná ořezávátka, a tak je zde na denním pořádku zběsilé kreslení run, spojené s uhýbáním před útoky. Má to však své opodstatnění, neboť některé magické formule jsou natolik silné, že by triviální systém udělal z mágů stroje na zabíjení. Podstatně jednodušší, ale současně nudnější jsou souboje pro bojovníky. Útok lze provést pouze jedním způsobem - čím déle hráči drží levé tlačítko myši, s tím větší silou pak postava zaútočí. Když už se autoři rozhodli 
šokovat systémem kouzlení, mohli boj povýšit například na úroveň akčních Severance: Blade of Darkness nebo Die by the Sword. Již v Morrowindu jsme mohli útočit mnoha způsoby a automaticky se krýt štítem, což v Arkane Studios nejspíše vůbec nebrali v úvahu. Co naplat, že v bojích umožnili kombinaci kouzel a sekání mečem, když se při tom hráčům na obyčejné klávesnici a myši div nezamotají ruce.
Jejich nové dítko však naštěstí není jen o bojích - nepřátel dokonce postupem času ubývá, jejich schopnosti rostou a životnost hlavního hrdiny se v takových chvílích počítá na několik sekund. Autoři však na herní scénu prostřednictvím Arx Fatalis vrací lahůdku pro hardcore "kobkaře", kteří si od dob klasických dungeonů jako Ultima Underworld a Stonekeep neustále rvou vlasy. Nejenže se toto nové RPG odehrává pouze pod povrchem zemským, ale je k prasknutí naplněno spoustou tajných spínačů, dveří a mechanismů, jejichž důmyslné kombinace nechají hráče po několika letech opět zakusit, jakou příchuť má opravdu tuhý zákys v šíleném labyrintu prohnilých chodeb. Spousta úkolů se navíc dá řešit mnoha způsoby, čímž je zaručena zábavnost opakovaného hraní i přesto, že je Arx Fatalis jinak dosti lineární, jen s malým 
množstvím postranních questů. Nejenže bude některé problémy jinak řešit bojovník, kouzelník a zloděj, ale záleží i na přesvědčení hráčů. Chce-li někdo neurvalým trollům při vstupu do jejich tábora předkládat žádost o audienci, má možnost. Není však problém trochu jim sežehnout fasádu a vyříkat si to s nimi tváří v tvář. Rozdílné způsoby řešení problémů mají zkrátka něco do sebe, dostanou hráče do jiných situací a posouvají úroveň hry o další stupínek výše.
Se slzou v oku však musím přiznat, že Arx Fatalis má i své nedostatky, a to zatraceně velké množství. Pominu-li nevydařený deník, rozhovory bez zásahu hráčů a nepřehledné mapy, do nichž nelze zapisovat, musím konstatovat, že se autorům podařilo nechat ve hře takové množství bugů (z nichž mnohé jsou fatální), až z toho jde hlava kolem. Navíc mě ani trochu nepotěšila nutnost krmení hlavního hrdiny. Co naplat, že si může péct chleba, žebírka a provádět podobné vylomeniny - množství jídla zkrátka překáží v batohu. Když se autoři na jednu stranu chtěli zaobírat takovými detaily, mohlo je například trknout, že Am Shaegar nespí a nosnost neovlivňuje hodnota síly, ale počet políček v inventáři.
Jak jsem se již zmínil, audiovizuální zpracování 
dopadlo velice dobře. Jednotlivá patra podzemního království mají vlastní architekturu a ponurou atmosféru podporují tesklivé tóny flétny jednoho z autorů hry. Trochu horší je to již se vzhledem postav, které mohly být vytvořeny více realisticky. Když porovnám bezchybné náčelníky goblinů a některé lidi procházející se po hlavním městě Arx, je to jako nebe a dudy. Úplně mě odrovnalo, když se znuděný goblin chvíli rýpal v nose, vytáhnul holuba, se zaujetím si ho prohlížel a nakonec ho s chutí sežral. Bravo!
Podtrženo a sečteno, Arx Fatalis mohl být bombou, která by se navždy zapsala do srdcí většiny hráčů, stejně jako kdysi Ultima Underworld. Avšak díky uvedeným nedostatkům a spoustě nepochopitelných bugů se z této hry stává "pouze" silně nadprůměrná záležitost, která potěší a zklame zároveň, pokud se prokoušete až na její konec a uvědomíte si, jaká esa měli autoři v rukávu a nechali je nadobro shnít, stejně jako hlavní postavu v jednom ze zatraceně tuhých labyrintů chodeb.
| Arx Fatalis | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
