Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Army of Two – chlapi sobě, bro!

Málo platné, diplomati sice mohou mít sebedražší obleky, ale pokud je potřeba zachránit svět, nakonec vždy někdo povolá hromadu masa. nebo dvě.
83

Army of Two

Platforma: Xbox360
Výrobce: EA

  • Chlapácké téma
  • Akční hratelnost a spád
  • Možnost různých variant postupu
  • Rozumně inteligentní kolega
  • Funkční systém povelů
  • Nnevýrazný rozjezd
  • Ztvárnění exteriérů
  • Do taktizování vás hra příliš nenutí

Velmi slušná akce, v níž si bohatě zastřílíte a navíc je zde i místo pro zajímavé taktizování. Pro kooperativní mulťáček ve dvou navíc téměř ideál.

Herní karta

Army of Two

Army of TwoPořádná chlapácká akce tady už docela dlouho nebyla a jelikož byla dnes recenzovaná hra navíc ještě o nějaký ten měsíc odložena, bylo čekání ještě o něco delší. Rios a Salem, dva hlavní hrdinové této hry, nakonec ale všechny mise i s menšími průtahy zvládli úspěšně, a tak se můžeme nyní již konečně pokochat jejich výsledky.

Kdybychom měli Army of Two nějak v krátkosti charakterizovat, asi by bylo nejvhodnější přirovnání ke Gears of War. Stejně jako v GoW zde totiž vystupují chlapi drsnější než šmirgl třicítka a svalnatější než leckterý veterán z Vietnamu. Stejně jako v GoW je základní a neoddělitelnou součástí hratelnosti poctivé krytí za nejrůznějšími překážkami a stejně jako v GoW se levou spouští míří a pravou pálí. A v okamžiku, kdy je daná lokace již dokonale vyčištěná, zazní zvuk zvonu, což je pro změnu, pokud nás tedy paměť neklame, opět prakticky shodné s GoW. Má tedy cenu si Army of Two vůbec pořizovat?

Umělá inteligence parťáka je na tom o dost lépe, než jsme z různých jiných her zvyklí.

Army of TwoMyslíme si, že má, a to hned z několika důvodů. Zaprvé to není zase až tak úplně prvoplánovitá akce, protože přítomnost dvou postav sama o sobě dává možnost kooperace a taktizování. Na druhou stranu je ale pravda, že pokud by ve hře nebyly místy poněkud náslilně zakomponované momenty, kdy se bez spolupráce obou postav neobejdete, vcelku v klidu byste se na konec prostříleli i sami. Na mysli máme například místa, kde je potřeba obou protagonistů, aby třeba rozrazili dveře, což se ale stejně odehrává prostřednictvím krátké animace.

Příběh se zaměřuje na již zmíněnou dvojici Rios, Salem, kterou poprvé potkáme na misi v Somálsku. A vzhledem k tomu, že si tam počínají velmi dobře, rozhodnou se z nich „ti nahoře“ udělat „dvoučlennou armádu“, která je následně vysílána do akcí všude možně po světě, aby uhasila to, co tam právě hoří. Podíváme se tak s nimi třeba i do Afghánistánu, Iráku nebo do Číny. Po celou dobu se hrou táhne i nádech jakési konspirace, zrady a vyzrazování citlivých informací, ale upřímně řečeno si Army of Twonemyslíme, že byste zdejší příběh sledovali kdovíjak pozorně, protože se na pozadí poctivě vytvořené akce zdá býti jaksi podružným. Ve skutečnosti se tak budete zabývat asi spíše pouze tím, jaké úkoly máte splnit.

Hlavními úkoly je povětšinou někoho zabít či něco zničit, případně něco zasabotovat. Opět je ale prakticky jedno, co zrovna máte za úkol, protože cesta ke splnění vede téměř bez výjimek přes postřílení značného počtu nepřátel. A většinou teprve až toto budete mít „splněno“, začnete se zaobírat tím, co že to vlastně máte vyhodit do luftu, a kam tedy umístit výbušniny a podobně. Vedle hlavních úkolů jsou zde ale pochopitelně i ty vedlejší, které se ale rozhodně nevyplácí ignorovat. Za každý úspěšně provedený úkol se totiž na vašem účtu objeví nezanedbatelná sumička, která se pak dá použít na nákup nové, lepší výzbroje a výstroje. No, spíš asi jen té výzbroje, protože z výstroje tu máme vlastně akorát bojové overaly, které se postupně odemykají samy, a masky, které se neliší vlastnostmi, ale jen povrchovou úpravou. A ruku na srdce, než dát deset tisíc za Army of Twopřiblblou masku, to to člověk přinejmenším při prvním hraní raději investuje do nových hlavní nebo větších zásobníků pro své oblíbené zbraně.

Hra vás až na některé momenty do ničeho nenutí, takže pokud budete mít chuť, můžete si vyzkoušet nejrůznější varianty postupu.

A propós, zbraně. Jejich nabídka není kdovíjak velká, ale přesto potěší. Kvéry jsou rozděleny na primární a sekundární, kdy primární začínají u standardních útočných pušek a končí u Opravdu Velkých a Těžkých Mašin, zatímco mezi sekundárními najdeme pistole a lehké rychlopalné zbraně, mezi nimiž jsme si oblíbili hlavně známého Škorpióna. Sekundární zbraně ovšem přicházejí ke slovu jen zřídka kdy – buď když vám dojde střelivo do zbraně primární nebo když potřebujete odstřelit něco, na co nechcete plýtvat primární municí, typicky například nastražené miny. Poměrně fajn působí již naznačená možnost úpravy zbraní, kdy si za uspořené peníze můžete Army of Twokoupit novou hlaveň, zásobník nebo úchop zbraně, čímž zlepšíte její statistiky. Každá bouchačka je charakterizována mírou poškození, které způsobuje, přesností, velikostí zásobníku a položkou Aggro, k níž se dostaneme za pách řádků. Nejvíce se asi vyplatí investovat do míry poškození a přesnosti, ale jak se praví, každému, co jeho jest. A nebyli by to EA, kdyby si toho nebyli vědomi, takže se nedivte, že si zde můžete pořídit i tzv. Pimped verzi zbraně, což je sice pořád ta samá štříkačka, ale je vykládaná zlatem a drahým kamením. Člověku pak ale aspoň dojde, proč se Salem s Riosem s takovou oblibou častují výrazem „bro“.

A co že je ono zmíněné Aggro? Dalo by se to nazvat jakýmsi systémem zaujatosti či zuřivosti nepřátel. Jde vlastně o to, na koho z vás dvou mají nepřátelé větší pifku, a po tom tím pádem více půjdou. Na první pohled by se mohlo zdát, že čím větší Aggro máte, tím hůře, ale ve skutečnosti je to spíše naopak. V okamžiku, kdy Aggro dosáhne určité úrovně, je zde totiž možno vstoupit do takzvaného Overkill režimu, Army of Twocož v praxi znamená, že jeden borec má Aggro na maximu a všichni jdou po něm, zatímco druhý se pro ně tím pádem stává vlastně i doslova neviditelným, takže jich pěkně pohodlně stihne pár postřílet, aniž by si toho nějak výrazněji všimli. Je tedy vhodné upgradovat zbraně i za účelem co nejvyššího Aggro efektu, protože pak můžete stáhnout veškerou pozornost na sebe a pak dopředu vyslat parťáka, který nepřátelům se slovy „Řítí se přímo na nás“ poněkud sníží stavy, takže hlady už ty chudinky nepomřou, zatímco vy si vcelku v klídku chvíli odpočinete někde za bukem.

Aggro ale pochopitelně není jedinou možností spolupráce hlavních protagonistů. I během „klasické“ akce mu totiž můžete dávat nějaké ty povely, které na první pohled působí značně fádně (jdi dopředu, drž pozici a podobně), ale ve skutečnosti jsou až překvapivě funkční. Jistě, při bližším průzkumu se tu najde nejedna „bota“, ale přesto funguje umělá inteligence parťáka o dost lépe, než jsme z různých jiných her zvyklí. Už jenom proto, že dokáže skutečně mířit a střílet a není tam jenom do počtu. Když Army of Twotedy narazíte na nějaký vhodný štít jako například dveře od auta, tak se za ním oba ukryjete a zatímco vy určujete trasu, tak váš počítačem řízený parťák střílí. A přestože tedy střílí spíše naslepo, čímž pádem řada kulek jde mimo, dokáže ve výsledku nakonec trefit prakticky každého. Stejně tak i při boji každý zvlášť. Zejména v počátcích se i vám jistě nejednou stane, že vás bude nepřítel z blízka kropit olovem pod tlakem a vy budete uvažovat jestli má ještě cenu hledat úkryt nebo se připravovat na smrt, a pak najednou odněkud přilétne osvobozující dávka do nepřítelovy palice z hlavně vašeho kolegy. Zní to jako nějaká šablona z béčkového akčního filmu, ale věřte, že vás v tu chvíli zalije taková dávka radosti, že vám to bude úplně jedno.

Ponorka

Před vydáním hry se docela dost zdůrazňovala skutečnost, že na základě toho, jak si počínáte, vás kolega bude či nebude poslouchat. Pokud tedy udělá něco špatně, můžete ho zpucovat, pokud naopak něco uděláte špatně vy, převezme otěže parťák a nebude třeba chtít vystřelit při simultánním ostřelování na váš pokyn, ale bude dávat povel ke střelbě sám. Inu, po pravdě řečeno, nějak jsme to tady nezaznamenali. Jelikož se kolega chová vcelku rozumně a mnohdy si počíná i lépe a statečněji než vy, když se vydá vstříc hordě nepřátel (za celou hru zemřel pouze třikrát), zatímco vy se ustřašeně krčíte za bednou, tak není moc důvodů mu nadávat, ale naopak ho spíš pochválíte, takže prostor pro nějakou „ponorku“ tu moc není. Mimochodem, špičkování obou drsoňů v meziherních animacích je vcelku zábavné a vtipné (dávají si pohlavky, podrážejí sí nohy, špičkují se slovně), ale nic nemá na to, když při vzájemném hecování uchopí zbraně jako kytary a začnou do toho cosi skřehotat. Na bojišti je v tu ránu o dva stupně lepší atmoška :-).

Army of TwoA špatně na tom není ani umělá inteligence nepřátel. Opět se tedy nejedná o kdovíjaké myslitele, ale když už nic, tak dokáží měnit svá stanoviště, pokouší se vpadnout vám do zad a zkrátka vám co nejvíce zatopit, případně se stáhnout v okamžiku, kdy jste na postupu směrem k nim. Po čase se dají vypozorovat jasná schémata jejich chování, například že ten a ten nepřítel se pohybuje pouze mezi těmi a těmi stanovišti, ale první dojem je rozhodně dobrý.

Docela často využijete i možnost nechat kolegu na vhodném místě a následně mu přikázat, aby na sebe stáhl pozornost nepřátel. Bohužel se s tím pojí i jedna podivná nepříjemnost. Díky této možnosti se totiž můžete připlížit k zabarikádovaným nepřátelům ze strany nebo zezadu, a tak jim pomoci do hrobu rychleji a s nižšími náklady, co se munice týče, ale na druhou stranu je možné prakticky všechno ustřílet tak říkajíc chlapsky a čelem. Abychom tedy alespoň čas od času museli tuto „obkličovací taktiku“ ve dvou využít, nasadili tvůrci do hry jakési těžkooděnce, Army of Twopřípadně hlavní padouchy, kteří nejdou sejmout jinak než zezadu, ať už tedy v ruce třímáte cokoliv. To je poměrně nepochopitelný krok, protože jinak je sice hra maximálně akční, ale zároveň se jí daří nás přesvědčit, že nějaký ten reálný základ má (například zvedání hlavně při palbě v delších dávkách, účinky palby apod.). Stejná situace panuje i s opancéřovanými otočnými kulomety, ale zde to působí pochopitelně naprosto přirozeně. Proč tedy jsou ve hře zmínění „těžkooděnci“, to vědí snad jen lidi z Pentagonu.

Jinak ale příliš taktizování potřeba není. Jednoznačně nejvýhodnější taktikou totiž je zůstat spolu, třeba již jen proto, že když se náhodou dostanete mezi mlýnské kameny kulometné palby, odkud již není úniku, pak vás parťák, pokud je poblíž, popadne za límec a odtáhne do nejbližšího krytu, kde vás hodí zase do formy. A platí to samozřejmě i obráceně – pokud tedy pošlete vypočítavě kolegáčka dopředu, aby tam předvedl co umí, pak se nedivte, že ho přesila nepřátel přemůže. A to se pak ani Army of Twotěm největším hrdinům moc nechce vydávat se pro něj s lékárničkou v ruce přímo do jámy lvové, kde kulky jen hvízdají. Na druhou stranu je to ale vlastně dobře. Hra vás totiž až na některé ojedinělé momenty do ničeho nenutí, takže se na konec prostřílejte třeba granátometem, ale pokud budete mít chuť, můžete si vyzkoušet nejrůznější varianty postupu. Prostoru vám k tomu dá hra vcelku dostatečně.

Z tohoto pohledu tak zamrzí vlastně pouze jediná věc. Nepřátel obecně zde bývá docela značné množství, že by jeden při jejich další vlně v té samé lokaci už docela obracel oči v sloup, ale občas se nám zdálo, že je jich dokonce nekonečné množství. Hned ve druhé misi v Afghánistánu jsme se ocitli v poměrně svízelné situaci, a tak se jevilo jako nejvýhodnější varianta zakopat se za bednou v rohu a kosit protivníky pěkně trpělivě po jednom. Jako první přišel na řadu Ibn Hussajn Abdulah za bednou na druhé straně, ale chvíli poté, co rudá sprška z jeho hlavy oznámila jeho hrdinný skon v boji proti bezvěrcům, vyběhl zpoza rohu jeho brácha Mustafa a zaujal tu Army of Twosamou pozici. Tak přišel na řadu jako druhý, ale znova přiběhl další a tak pořád dokola, dokud to nezačalo budit dojem, že takhle by tam člověk mohl strávit věky a vystřílet celý muniční sklad. Nikdy se tak asi nedozvíme, kolik jich tam takto připravených vlastně bylo, faktem ale zůstává, že po změně taktiky stačilo vystřílet pouze vojáky, kteří už v dané lokaci byli a nikdo jiný už odněkud z hloubi budovy nepřiběhl.

I tato chyba ale částečně padá v okamžiku, kdy spustíte kooperativní multiplayer. Váš počítačem řízený kolega je na tom totiž i přes některé dementní projevy sice docela dobře, co se týče vlastního úsudku, ale jasné je, že když se s živým parťákem můžete domluvit přímo, ať už v jedné místnosti nebo přes headset, tak bude mít zvolená taktika mnohem větší účinnost. I když se zmíněným „nekonečným“ počtem nepřátel se to docela dobře může stát i v co-opu. Bylo to totiž v místě, které bylo vhodné pro úkryt a prvotní obhlédnutí lokace. A když by se objevila i možnost jak likvidovat nepřátele, asi byste se odtamtud moc nehrnuli, i kdyby vás na sebe ve Army of Twosluchátkách huhlalo třeba deset.

Army of Two tak nabízí slušnou porci poctivé akce, která je zajímavě zpestřena kooperací dvou postav. Škoda jen poněkud nevýrazného rozjezdu, kdy tak trochu bojujete jak s ovládáním, tak i celkovou filozofií hry. Jinými slovy, úvod hry nijak zvlášť nevtáhne, což je částečně i dílem ne úplně vynikající grafiky. Spousta věcí zde totiž vypadá velmi dobře, ale dost jich je i poměrně fádních a třeba exteriéry nelze považovat za galerijní kousky. Povedené je ale ozvučení, zejména tedy dabing, přestože toho tedy Salem s Riosem zas až tak moc nenamluví. Mají ale vcelku zábavné hlášky, které jsou většinou podány docela přesvědčivě, takže zvukovou stránku je potřeba rozhodně pochválit. Pokud tedy máte v oblibě Gears of War, ale přeci jen je to už po té době trošku nuda, pak tady máte žhavého kandidáta do osobní herní sbírky. Army of Two sice není až taková divočina jako GoW a tu a tam jí na dílko od Epicu kousek chybí, ale pořád je to hodně slušná záležitost, u níž je docela pravděpodobné, že i v singleplayeru si ji střihnete ještě minimálně jednou.

Hodnocení hry

Redakce

83 %

Čtenáři

83 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 432 čtenářů

  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

PRVNÍ DOJMY: Stellar Blade nabízí daleko víc než jen sexy zadek hlavní hrdinky

Po první hodině strávené v nelítostném světě akční hry Stellar Blade můžeme být zatím spokojení....

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...