Aliens vs. Predator: Requiem - zlo se vrací

Osamělý Predátor musí navrátit čest své rase a vyhladit veškeré známky Vetřelecké existence na Zemi.

Aliens vs Predator: Requiem

Jsem jeden z Yautja, kterému říkají Vlk. Prošel jsem mnoha bitvami i lovy a vždy jsem si zachoval čest. Nyní mě starší vysílají na planetu měkkých krunýřů, která je díky neschopnosti mladých Yautja zamořena kainde amedha – tvrdými krunýři. Musím zahladit veškeré stopy po zklamání mladých Yautja a navrátit naší rase čest.

Aliens vs. Predator: Requiem je adaptací stejnojmenného filmu o dvou mimozemských potvůrkách, který do našich kin dorazil koncem minulého roku. Že je tento snímek, s prominutím, nehorázná filmová blitka, která zvedla žaludek snad každému divákovi, který ho viděl, nyní už více komentovat nebudeme a mrkneme, co hra nabízí.

V AVPR narazíte i na situace, ve kterých je lepší se přímému boji vyhnout.

Jedná se o titul, který mají na svědomí lidé z vývojářského studia Rebellion, kteří před mnoha lety, když ještě filmy o sporech Vetřelců a Predátorů netočily bratrské dvojice specialistů na filmové efekty, zplodili kultovní FPS Alien vs. Predator pro PC. AVPR je však určený pouze a jen pro Sony PSP, což už samo o sobě trochu zavání průšvihem.

Děj až na závěr kopíruje události dementního filmu, ale spoustu věcí vynechává, což je ve skutečnosti ale úplně jedno, protože pokud jsme to ještě neříkali, tak ten snímek je naprosto úděsný. V roli osamělého Predátora se vydáváte na planetu Zemi, abyste z ní odklidili všechny Vetřelce, kteří zde uprchli z havarované lodi jamajských mimozemšťanů. Máme zde tady akci, jejíž hlavním hrdinou je mimozemšťan vybavený futuristickými technologiemi, o kterých se Billovi Gatesovi zdají divoké sny, a zbraněmi, které jsou prostě silné (nebudeme to se superlativy přehánět). Takže máme tu vracející se disk, kopí, šuriken, ruční kanón a dvojici ramenních kanónů. S těmi se vypořádáte se všemi čtyřmi druhy nepřátel a jedním bossem na konci. Opravdu, neděláme si legraci, nepřátel je ve hře neskutečně málo a ve hře se navíc nevyskytuje Predalien! Díky mnoha zbraním se se všemi vypořádáte velmi lehce, respektive vypořádáte se s nimi lehce, protože hra je naprosto lehká. Pokud byste v ní chtěli zemřít, tak vás upozorňujeme, že to chce opravdu velmi mnoho nepozornosti, případně cílené sabotážní píle.

Hra nabízí tři alternativní cesty, jak ji dokončit.

V AVPR narazíte i na situace, ve kterých je lepší se přímému boji vyhnout. Super, přichází tedy taktický prvek, ve kterém využijete predátoří neviditelnost a který samozřejmě zmizí, když danou lokaci projdete a opět začne boj. Ten je často repetitivní a to hlavně proto, že Vlk má prostě málo chvatů. Odvrátit stereotyp nepomohlo ani přidání prvku upgradování zbraní. To zde sice je, ale prakticky nezjistíte, ani jak funguje, a už je budete mít všechny upgradované na maximum. Super cool jsou i všechny různé vize Predátora, včetně termální, technické a Vetřelecké. Horší je, že je naprosto k ničemu ve hře nepotřebujete.

Zahlaďte stopy

Rámeček u hry tohoto typu lze napsat téměř o čemkoliv. Například o rozmnožování Predátorů, které je velmi násilné, ale protože nejsme sadisti, tak vám o něm nic nepovíme. Místo toho si řekneme, jak funguje ve hře zahlazování stop. Na každé mapě je rozmístěno několik uhynulých facehuggerů, které musíte zlikvidovat pomocí své příruční ironové kyseliny. Jejich zničení je náročné a naprosto k ničemu není nutné, takže se na něj raději vybodněte rovnou. Zajímalo by nás ale, jak to, že několikacentimetrové facehuggery vypaluje Vlk kyselinou a více jak dvoumetrové Vetřelce nechává ležet na zemi. Každopádně občas ve hře zahladíte i větší stopy, jako kus lodi nebo, ehm, menší kus lodi.

Kdybyste se v lineárních levelech ztratili, tak vám přijde vhod i mapa, na které jsou zobrazeny všechny cíle, nepřátelé i pozůstatky predátoří technologie. Přes mapu se lze i kompletně vyléčit. Fajn, takže jen tak neumřete. Ve hře je i několik hopsacích pasáží. Jsou veskrze neškodné, až na to, že ve hře funguje skákací systém jako v Zeldě, tudíž vaše postava skáče sama při dosažení okraje jakékoliv vyvýšené plochy.

Hra nabízí tři alternativní cesty, jak ji dokončit. Pokud ji tedy chcete dohrát za hodinu a půl, tak do toho. Pokud chcete, aby vám vydržela alespoň hodiny tři, tak si je projděte všechny. Kdyby se vám život v kůži Predátora zalíbil (aby taky ne, ono zplodit 300 potomků za život musí být fajn), tak si můžete zkusit i skirmish. Na rozdíl od story režimu však zábavný není vůbec, protože stojíte jednoduše na jednom místě a zabijete každého vetřelce, který se na vás vrhne. Na stejném principu funguje i multiplayer pro dva hráče, o kterém se tedy nebudeme dále zmiňovat.

Z technického hlediska není moc co rozebírat. Hra vypadá zubatě a ani animace není bůhvíjak nápaditá. I hudba a zvuky byly v sérii AVP již lepší. Přesto není ani jedno tak špatné, aby si zasloužilo kdovíjak výrazné hanění.

AVPR překvapí jednou věcí: že zabaví. Zabíjet vetřelce je fajn a i když to není nápadité, tak se u hry budete bavit. Zhruba tak tři hodiny, protože déle hra netrvá. Přičteme-li si ke krátké herní době i nemálo chyb, tak nám vyjde titul, určený jedině a pouze pro fanoušky Vetřelců nebo Predátorů. Pro ostatní je to ztráta krátkého času.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.