AGON (Ancient Games of Nations) je název ambiciózního adventurního projektu nezávislého maďarského týmu Private Moon Studio, který se skládá z pouhých 7 schopných nadšenců. Původně se mělo jednat o soubor národnostně odlišných deskových her. To znamená, že se tvůrci chystali vytvořit deskové hry na základě tradic a zvyklostí různých národů z celé naší modré planety. Nakonec z toho však díky bohu sešlo a původní projekt se vyvinul až v to, čím je dnes - adventurou rozdělenou na 14 epizod, které budou postupně s několikaměsíčním odstupem vydávány po dobu zhruba 2 let.
Původní koncept souboru deskových her však tvůrci tak docela nezahodili. V každé vydané epizodě (kromě epizody č. 1 o níž dnes bude řeč) se totiž objeví jedna desková hra, která bude specifická dle místa v němž se bude odehrávat i daná epizoda. Plány tvůrců jsou zkrátka dosti smělé na to, že jejich tým čítá všeho všudy 7 lidí a vše od správy webu, přes tvorbu hry až po finanční záležitosti si zajišťují sami. Klobouk dolů před jejich odhodláním. Dříve nežli se konečně vrhneme na první epizodu je třeba zdůraznit, že každá epizoda 
bude samostatným příběhem se svým začátkem a koncem, aby někdo nenabyl mylné představy, že jde pouze o tahání peněz z hráčů. Pravdou však je, že finální 14 epizoda všechno uzavře a spojí vše v jeden celek.
Vše začíná zaplacením výše zmiňované částky a stažením více než 200 MB velkého souboru. Instalace je bezproblémová a po zadání příslušného ID a kódu se rozbíhá samotná hra. A v ten moment přichází mírné překvapení – překvapivě kvalitní intro sekvence. Takto povedený a profesionálně natočený (včetně velmi dobrého hudebního doprovodu) černobílý renderovaný film už mi na obrazovce dlouho neběžel. A i když povedené intro ani filmečky neznamenají dobrou hru, rozhodně pomohou navodit tu správnou atmosféru. A ta je z Agonu cítit na sto honů již od prvního okamžik stráveného v samotné hře, kdy se hráč ocitá v kůži profesora Hunta.
Je večer a venku prší, budova muzea je prázdná a na stole leží dopis se zajímavým obsahem. Neexistuje 
snad lepší začátek dobrodružství, které se v budoucnu rozroste na celých 14 epizod. Hráč, nyní už vlastně profesor Hunt, po krátkém průzkumu mnoha interaktivních míst v kanceláři prozkoumá a přečte dopis a pustí se do řešení vzniklé situace. Muzeum je sice až na pár nešťastníků konajících službu prázdné, ale prof. Hunt není jedinou postavou s níž se hráč v první epizodě setká. Mezi ty další patří kromě jiných méně podstatných Dr. Thomas Smythe – sekretář ředitele muzea. Toho velmi pečlivého a schopného muže sice není možné potkat osobně (alespoň ne první epizodě, v těch dalších se dle slibu tvůrců objeví), ale je možné a vlastně i nezbytně nutné s ním komunikovat skrze telefon. A právě tohle, tedy snaha dostat se k telefonu, představuje jeden z problémů, jež se bude v této první epizodě řešit.
Epizoda č. 1 má vůbec charakter jakéhosi úvodu či rozjezdu, chcete-li. Nelze očekávat, že hned dojde na řešení tajemné záhady, či zapeklitých hádanek. Většina adventurních problému v první epizodě má následující charakter. Někam dojít, něco sebrat, jít zpět a použít to. Tato formule sice neplatí ve 100% případů, 
ale její použití převažuje. Ačkoli tvůrci prohlašují, že jim vývoj první epizody trval pouhý rok, podařilo se jim hru obohatit spoustou zajímavého materiálu, jehož studium se navíc vyplatí v souvislosti s budoucími epizodami. Nicméně nikdo nikoho nenutí nic studovat.
Co se ovládání týče, je hra zpracována podobným stylem jako například veleznámá série Atlantis. To znamená, že se hráč pohybuje mezi body na předem dané trase. Tento způsob je už dnes zastaralý, ale bohužel stále využívaný. V AGONU je naštěstí zpracován velmi dobře a tak by s ovládáním a navigací po lokacích neměl být problém. Možná i díky tomuto systému je grafika hry na solidní úrovni a občas překvapuje nejenom svojí mírou detailu, ale v adventurách i netradičním použitím pokročilých grafických funkcí jako jsou reflexivní materiály. Pokárání ovšem tvůrci zaslouží za použité fonty, kterým jsou ve hře psány některé důležité dokumenty. Tvůrci se zřejmě dobu 30. let minulého století snažili zachytit co nejvěrněji a proto je i použité písmo okrasné, jak bylo tehdy zvykem. Pro mnoho lidí však bude jeho četba sama o sobě hádankou.
Naštěstí je k dispozici velmi dobrý dabing. Profesor Hunt i Dr. Smythe mluví skutečně jako Angličané pocházející z akademických londýnských kruhů, což potvrdí každý kdo měl tu šanci se někým podobným v reálu setkat. Kdo tu šanci neměl, bude mi muset věřit. Pro někoho překvapivý bude možná systém ukládání pozic. V průběhu hry je možné si dočasně ukládat pozice, které se ovšem po vypnutí hry smažou a hra si pamatuje pouze místo, v němž hráč přestal hrát a AGON zcela vypnul. Je to neobvyklý systém, ale funguje vcelku spolehlivě. První epizoda Agonu z připravovaných 14 je pouze rozjezdem, ale už zde je jasně vidět jakým směrem se bude celá série ubírat. Hratelnost je založena na klasickém schématu seber, promluv, dojdi, použij. Proti tomuto schématu snad žádný příznivce adventur nic namítat nebude, ale nebude z toho ani nijak nadšený, či překvapený. Hratelností se AGON: Episoda č.1 řadí mezi lepší průměr a podobně si stojí i po stránce grafické a zvukové. Proto si zaslouží 65 % a ani o bod více. A to i s přihlédnutím k nízké ceně jednotlivých epizod.
Agon: Episode 2 - Adventures in Lapland
Druhá epizoda adventurní série AGON, začíná tam, kde skončila epizoda první – v Britském muzeu. Hráč zde opět přebírá roli Profesora Hunta, který se tentokrát vydává po stopách starobylého zla až do dalekého Laponska. Úvodní intro je stejně kvalitní jako v případě první epizody a opět navozuje velmi dobrou atmosféru hned od začátku. Interface také neprodělal žádné změny, stejně jako hudba, kde by trošku více inovace jistě neuškodilo.
Co se týče grafického zpracování, není na tom ani druhá epizoda vůbec zle. Herní prostředí je opět detailní a nabízí docela velké množství interaktivních objektů. Opět je možné je ignorovat nebo se jim věnovat a získat tak užitečné informace navíc. Ty se tentokrát budou hodit ještě více. Hádanky v druhé epizodě totiž přitvrdily a jedna je speciálně nepříjemná pro ty, co neznají morseovku.
Své mozkové závity však nebude nikdo trápit příliš dlouho. I druhá epizoda je dosti krátká a průměrný hráč ji bez větších problémů pokoří během několika málo hodin. Jistým oživením je přítomnost deskové hry, která je už nyní ke stažení jako samostatná hra na oficiálních stránkách AGONu. Dojmy z druhé epizody se příliš neliší od epizody první. Je sice fakt, že druhá epizoda je bohatší na hádanky, ale zase je o fous kratší. A když je všechno ostatní víceméně stejné (grafika, zvuky, hudba atd.) nedá se AGON: Episoda č. 2 hodnotit jinak než úplně stejně jako epizoda č.1.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
