Fotbalové Euro letos neskočilo vyloženě nešťastně, ale na druhou stranu neskončilo ani úplně šťastně. Ne, nebojte se, nechceme sem opět plácnout další variaci na otřepanou frázi o spravování chuti a nápravě výsledků, stejně všichni víme, že jedenáctka přismahlých Balkánců naše hochy nemůže porazit jinak nežli s ukrutnou dávkou štěstí. Ne, jenom tím chceme naznačit, že na pořádný fotbal z výrobních hal Konami už je opravdu nejvyší čas. Vzhledem k tomu, že jak jsme již v perexu naznačili, jsme měli k dispozici japonskou verzi World Soccer Winning Eleven 8, tak jistě pochopíte, že nejsme schopni se v následujícím textu rozepisovat o všemožných možnostech nastavení, ale zaměříme se pouze na stránky zpracování a hratelnosti. Kurzy japonštiny totiž začínají až na podzim. Děkujeme za pochopení :-).
První, co vás na této hře po spuštění zaujme, je opět o něco vylepšená grafika. Při nástupech na hrací plochu a při animacích, kdy jsou hráči vidět více zblízka než jen z pohledu kamery nahoře na tribuně, působí grafické zpracování dojmem velice podobným tomu, jaký známe ze sportovních her od Segy. Pro ty, kteří žádný sport od Segy ještě v životě neviděli ale tedy dodejme, že hodně dobrým. Zlepšení ale můžeme pozorovat i při ztvárnění samotného zápasu, kdy se vám po obrazovce míhá
množství malých pidižvíků plus premiérově i plešatá svině.
Nemůžeme si zkrátka pomoci: zážitek je prostě zase o něco fotbalovější.
Ehm, pardon, mysleli jsme samozřejmě veleváženého pana vrchního arbitra. Hráči vypadají perfektně a podobně je na tom i jejich pohyb a to i přesto, že ten není zdaleka ideální. Stále ještě čas od času provedou takový ten typický podivný přískok, ale přesné motion capture pohyby různé pro každého hráče by v současné generaci konzolí mohl požadovat snad jen absolutní ignorant. Totéž platí i o pohybu sudího. Konami nás totiž chtělo tak trošku opít rohlíkem, a tak rozhodčí mají velkou část své sady pohybů totožnou s řadovými hráči. Každopádně ale tato skutečnost vyvolá jen lehký úsměv s hřejivým pocitem, že jste odhalili „rozsáhlou konspirační teorii“. Pokud ale hodláte i toto řešit, pak se vykašlete na celý PES a raději jděte očumovat dokonale vyumělkované modelky z Playboye. V tomto článku totiž nemáte co dělat. Nashle.
Tak, a teď teda něco pro těch pár rowdies, kteří zůstali. Grafiku neřešte. Ostatně toho, že diváci jsou při bližších pohledech dost drsně rozmazaní, jsme si taky v zápalu boje všimli až po x-tém mači. Hlavní je, jak vypadá samotný zápas. A ten vypadá po čertech dobře. Ne, nedočkáme se žádných razantních změn, ale pravý fotbalový fajnšmekr bude nad drobnými úpravami chrochtat blahem. I když na druhou stranu: volný nepřímý kop přece je nedílnou součástí fotbalového celku. Je až s
podivem, že tuto věc ještě nikoho nenapadlo do fotbalové hry implementovat. Jaksi symbolicky to ale vyjadřuje, že PES4 s největší pravděpodobností získá fotbalový titul i letos. Co se týče samotné akce, opět jsme nezaznamenali žádné extrémní
pokroky, ale hratelnost byla zase posunuta o poznání blíže realitě.
To je ale prakticky jediná osamocená chyba, kterou jsme na hře objevili.
Zní to v souvislosti s hrami z řady PES už asi dost okorale, ale nemůžeme si to zkrátka odpustit: zážitek je prostě zase o něco fotbalovější. Jinak se to prostě říci nedá. Zdá se, že hra počítá sílu a směr přihrávek, centů i střel a postavení hráčů s přesností snad na centimtery. Představte si průnik Karla Velikého podél pravé lajny až k soupeřovu vápnu. Centr do ohně. Na míč si naskakuje vytáhlý Dino a hlavičkuje … vysoko nad. Během pár chvil ale může nastat prakticky totožná situace, kdy ovšem náš vysoký plešoun míč zavěsí přímo ke vzdálenější tyči. Záleží prostě na centimetrech. Míč letí o pár centimetrů výš a hlavičkující útočník jej netrefí a jen proletí vápnem. Stejně tak při skluzech. Pošlete ke střelci míč jen o něco pomaleji a on střelou prorve síť, pošlete mu jej rychleji a bude jen marně klouzat po pečlivě střiženém pažitu. Kdo někdy aspoň párkrát kopl do míče, ví o čem je řeč, kdo viděl kopačák akorát tak v televizi, ať si to vyzkouší na kulečníku. Možná, že by se někomu mohlo zdát divné, že jednou po akci gól nepadne a jindy po téměř stejné ano. Na to ale lze říci jen jediné: „Holt, pane kolego, to je fotbal“.
|
Strach by tedy zatím možná mohla působit jen poněkud podivná umělá inteligence brankářů, která se zatím jeví na úrovni minulého dílu. Na náš vkus totiž až velmi často zalehávali míče, i když ve vápně široko daleko nikdo nebyl a při zápase s
Francií se nám jednou podařilo dovézt míč do prázdné brány, jelikož Fabien Barthez se vykecával kdoví kde. Každopádně to ale v této rané fázi bereme spíše jen jako menší odplatu Konami za vleklé soudní řízení, které proti ní vedl francouzský fotbalový svaz (při vyhrálo Konami). To je ale prakticky jediná osamocená chyba, kterou jsme na hře objevili. Tedy samozřejmě kromě toho, že byla celá v japonštině :-). Můžeme si tedy dovolit říci, že za krále letošního ligového ročníku naprosto jednoznačně považujeme právě PES4 a nedokážeme si představit, jaké kvalitativní skoky by musely prodělat konkurenční série, aby byl král letos sesazen.
