|
|
S realtime strategickými hrami jako by se roztrhl pytel. Ještě tu ani pořádně nemáme Blitzkrieg a Bitmap Brothers atakují temné stránky našich duší s vlastním zpracováním největšího válečného konfliktu všech dob. Na první pohled nic extra úžasného, další strategická hra, která staví na efektní grafice v plně 3D prostředí, v případě Bitmap Brothers také možná ještě na dobré pověsti autorů takových pecek jako byl Speedball a Gods pro počítače Amiga nebo strategie "Z" pro PC. Na druhý pohled pořád nic extra úžasného, zůstává efektní grafika s pěkně zpracovanou Fog of War, která se projevuje jako skutečná mlha rozfoukávaná větrem při pohybu jednotek a tím mění jejich linie vidění. Plně 3D prostor zůstává také, ale pohyb kamery není volný jako pták, takže z opravdové blízkosti si textury neprohlédnete. No a pověst Bitmap Brothers je už jen pověst. Tento trochu pesimistický úvod je nutnou daní za nabubřelá očekávání této hry 
většinou herních webzinů. Neznamená to ale, že WWII Frontline Command je špatná hra.
Co vlastně WWII: FC nabídne? Kampaň pro jednoho hráče nabízí 25 misí s volbou obtížnosti rekrut a veterán. V závislosti na obtížnosti ale bude možné celou hru projít pouze během 15-20 misí, což dnes opravdu není extrémně mnoho. Mise jsou rozděleny po pěti do různých oblastí – Normandie, severní Francie, Belgie, Nizozemí a Německa. Hra probíhá z pohledu Spojenců od vylodění v Normandii a CHYBÍ v ní možnost hrát za vojska Osy. Cože jsme to říkali o té pověsti Bitmap Brothers? Jediná možnost jak ovládat tigery je v multiplayeru, pro který bude určena řada speciálních map, ale jestli tohle není trochu málo ve chvíli, kdy nedílnou součástí většiny slušných strategických her je i editor?
Hratelnost je kombinací několika faktorů, ovládání, přehlednosti, strategických/taktických možností, grafiky a 
tak dále. Podle toho, co jsme zatím měli k dispozici, to nakonec není s hratelností WWII: FC tak špatné. Když budeme srovnávat, a nesrovnávat není možné, s další horkou novinkou, Blitzkriegem, nabízí Frontline Command větší variabilitu, i když na mnohem menším prostoru. Zatímco Blitzkrieg se soustředí na trochu stereotypní zabírání nepřátelských skladů, FC je barvitější. Kromě map s krajinami s několika roztroušenými budovami nabízí také skutečný boj v ulicích, který dává mnoho možností k taktickému uvažování.
Ovládání jednotek je standardní, k dispozici je nabídka formací, postojů a možnost přepnout jednotky do přepadového režimu. Interface je velice čistý, místo standardní lišty s tlačítky lze vyvolat kontextové menu stiskem pravého tlačítka na vybrané jednotce. Výběr jednotek či ukládání skupin nic nového nenesou, ale to se ani nedá očekávat. Novinky však hra nabízí, a poměrně 
zajímavé. Ztvárnění Fog of War je opravdu impresivní, ale samo o sobě by nebylo tak zajímavé. Ve hře ale fungují další jinde nevídané věci. Jednou z nich je zavedení nového smyslu – sluchu. Vaše jednotky, a stejně tak i nepřítel, mohou na dálku a mimo přímou viditelnost odhalit nepřítele podle zvuků, které vydává. Nepoznáte tedy přesně, jaké jednotky v jaké síle na vás číhají, ale budete vědět, že si máte dávat pozor. Nebo ještě lépe. Na takto zjištěnou lokaci nepřítele můžete zaměřit nepřímou palbu z minometů.
Hezkým zpestřením hry jsou také „vedlejší škody“. Při střetu tankových skupin se z pěkného městečka může stát celkem pohledná měsíční krajina. Nicméně, co se týká modelu poškození, není to tak slavné. Různá zranitelnost z různých stran je v pořádku, ale grafické ztvárnění je daleko za vzhledem budov, jednotek a objektů ve hře. Prostě smutný příběh.
Ještě je brzy na nějaké zásadní soudy, možná. Zatím ale WWII: FC příliš nepřesvědčuje a pokud nedojde k oznámení editoru misí nebo nějakého jiného taháku, bude lepší volbou Blitzkrieg i s těmi svými nepřátelskými sklady.
