|
|
Ač se ve spojení s letošní výstavou E3 hovořilo s jistým zklamáním, jelikož na první pohled nepřinesla žádná překvapivá odhalení, minimálně jedna společnost dokázala vypustit informace v tu správnou chvíli a představit veřejnosti svůj velice nadějný projekt v dnech, kdy největší herní výstava probíhala. Podařilo se to známému Monolithu, který má za sebou množství vynikajících titulů v čele s dvoudílnými sériemi Aliens vs. Predator a No One Lives Forever, které se nesmazatelně zapsaly do kroniky herních milníků. V současné době pracují zaměstnanci Monolithu rovnou na třech titulech – veleočekávaném The Matrix Online, trochu utajovaném a dosud nepotvrzeném pokračování NOLFa a v neposlední řadě právě na titulu s podivným názvem F.E.A.R, který se jeví natolik zajímavě, že není možné se mu formou detailního preview nevěnovat.
Jak známo, Monolith si libuje v akronymech a ty se nevyhnuly ani jejich novému dílku, jehož čtyřpísmený název neznamená nic jiného, než First Encounter Assault and Recon. Složitý název není třeba překládat, stačí jen zmínit, že se jedná
o jméno zásahové jednotky, která spadá přímo pod vládu a řeší paranormální jevy, na něž ostatní složky bezpečnosti prostě nestačí. Pokud bychom měli tuto skupinu k něčemu přirovnat, byl by to asi crossover S.W.A.T. a Akt X. Na první pohled je hra od předchozí produkce autorů zcela odlišná. Na svědomí to má především jistý nepříjemný a temný nádech hutné atmosféry ne nepodobné Half-Life 2 či novému DOOMovi, ale nečekejme nějaký lekavý horor, ostatně Monolith má takové záležitosti díky AvP již na svědomí a jak jsme řekli, F.E.A.R se žádnému jejich předchozímu projektu tak docela nepodobá. Autoři chtějí bázeň v hráčích vyvolat atmosférou, což je způsob, který používají japonští tvůrci hororů, například série Silent Hill. Není to však jen nádech prostředí, který z hry dělá titul výhradně pro vyzrálé jedince. Jde rovněž o nevybíravou mluvu a necenzurované scény všeho možného.
Ukázka začíná na palubě vrtulníku, který si to míří přímo na střechu Armachan Technology Corporation, kde probíhají nejrůznější utajované pokusy. Jsem členem utajované vládní organizace 
F.E.A.R., která nastupuje tam, kde všechny ostatní složky selhaly. Jeden takový případ tu právě máme. Ještě za letu dostávám podrobné informace od šéfa Rowleyho Betterse. Nějaká neznámá skupina zabrala celý komplex a drží spoustu rukojmí. Jejich vysvobození pro nás však není klíčové, jakkoliv to může znít nehumánně. Před námi tu byla Delta Force, tu však zjevně nadpřirozenými silami oplývající sekta odvrhla jakousi silovou vlnou. Ještě zaslechnu příkaz, který mi ukládá, abych zjistil, co se to tu vlastně stalo, a už je tu střelba ze střechy. Tady asi náš pilot nepřistane, proto agilně seskakuji, střílím prvních pár nepřátel a vrhám se vstříc jevům, které mnozí nezažili ani ve svých nejhorších nočních můrách.
Ve hře se postavíme do role nepojmenovaného člena zmíněné jednotky. Dalo by se očekávat, že půjde rovnou o jejího šéfa, ale není tomu tak. Ve své podstatě budeme zastávat roli řadového pracanta plnícího všemožné rozkazy, ovšem budeme to právě my, kdo rozhodne většinu akcí, takže nakonec se přeci jen staneme klíčovými díly jednotky, bez nichž by se tato mohla jít akorát tak klouzat. 
Je třeba si uvědomit, že ve hře nebudeme sledovat dojemný příběh našeho hlavního hrdiny, ten ustoupí do pozadí a prakticky budeme znát akorát stručnou historii. Že by se hra v průběhu operací zastavovala a dávala prostor pro ventilaci hrdinových názorů či pocitů, můžeme rovnou zapomenout. Na druhou stranu můžeme být rádi, že si osaháme schopnosti speciálně vyšlechtěného vojáka, který byl odmalička vychováván k řešení složitých případů, povětšinou pak násilnou cestou, v důsledku čehož se mu dostalo do vínku množství skvělých vlastností a reflexů. Kupříkladu si tak budeme pomáhat zpomaleným časem, který funguje snad ještě lépe než opěvovaný bullet-time v Max Paynovi. Zpomalí se veškeré okolní dění včetně zvuků a střelby, zážitek je tak vskutku unikátní.
|
Vaši parťáci jsou ruku v ruce s hlavním hrdinou sehraným týmem, v němž má každý své místo. Díky slušně velkému důrazu na příběh se i o nich něco v průběhu hry dozvíme, aby nám ještě lépe přirostli k srdci. Je také třeba si uvědomit, že 
nepůjde o kvanta vojáků, tak jak je známé například z Rainbow Six, z nichž je možné si vybírat, ale o neustále stejnou jednotku, která až na výjimky bude zasahovat vždy společně. Velí jí protřelý pardál Rowly Betters, který koordinovaně vede postup. Dalším parťákem je střelkyně Jin Sun-Kwon, která nejenže má skvělou mušku, ale navíc disponuje ještě vynikajícím sluchem, díky němuž slyší nepřítele na velké vzdálenosti a může na něj předem upozornit. Spen Jankowski se stará o potřebnou podporu a Dougles Holiday je expertem přes výbušniny, navíc s přidanou hodnotou spočívající v identifikování nalezených předmětů, z nichž umí vyčíst chování jejich vlastníků. Hlavní designer Craig Hubbart se však nechal slyšet, že hlavní hrdina bude až na malé výjimky zcela nepopsaná kniha a bude jen na hráči, co si ve spojení s ním vyfantazíruje. Jedná se o poměrně originální přístup a jsme zvědaví, zda bude slavit úspěch. Vzhledem k vymakanému týmu by se dalo očekávat, že budeme postupovat společně s ním valnou většinu hry, avšak není tomu tak, ba právě naopak. Velice často si užijeme samoty a plnění úkolů na vlastní pěst, jelikož právě vaše osoba bude tím úderným prvkem, který se postará o 
většinu záležitostí. Ostatní se po daném levelu budou pohybovat také a občas na ně i narazíte. Jindy velitel Betters zavelí ke společnému postupu a v takovém případě se dá očekávat mohutná bitka s vynikající atmosférou, jíž se jen tak nějaká akční hra nevyrovná. Všude v temných prostorách sviští kulky a rozléhají se pokřiky bojovníků.
Je zcela na vašem uvážení, zda se rozhodnete bojovat na dálku pomocí rozličných střelných zbraní nebo dáte přednost nějaké té akci z „očí do očí“, jelikož i ta by měla být přítomna. Autoři však přiznávají, že jde spíše o jakési zefektivnění dynamického zážitku a ne o plnohodnotný soubojový systém. Boj na blízko je tak omezen na pravé tlačítko myši, po jehož stisknutí provede hrdina například pěkný kop nebo úder pažbou. Je tak celkem jasné, že podobné vychytávky se hodí především proti osamoceným protivníkům. Co se týče umělé inteligence, máte se na co těšit, protože již z předváděčky jasně vyplynula výjimečnost AI modelu. Někteří nepřátelé pobíhají po lokaci sem a tam, kryjí se za překážkami a systematicky nás odstřelují, zatímco jiní se snaží přiblížit co možná nejvíce na tělo a nepříjemně nás zaměstnat. Když se skryjeme za roh, zcela zřetelně uslyšíme, jak se protivníci dohadují a přeorganizovávají. Náhle přiletí granát, který nás má vylákat, což se také daří. Při zpomaleném výskoku zpoza rohu již vidíme povedenou strategii nepřátel, kteří jsou rozmístěni všude po místnosti. Věřte, že podobná umělá inteligence není vidět každý den a dá opravdu zabrat. Většina enemáčů využívá týmové taktiky. Značně inteligentní a v hierarchii vysoko postavení high-tech vrazi pak využívají efektní kamufláže i možností boje na blízko, další si dokáží vzít jakýkoliv kousek z okolí a použít ho jako krytí. Prostě paráda.
Pomalu se prodírám komplexem dál a dál, nepřátelé jsou evidentně velice dobře organizovaní a vědí co dělají. Začínám zjišťovat, že jim opravdu nejde o výkupné, bývalá rukojmí se válí v tratolištích krve, tady jde o něco víc a je na mně, abych tomu přišel na kloub. Občas zaslechnu nějaký ten příkaz od velitele, ale je mi jasné, že ten mi v této chvíli pomocnou ruku nepodá. Ještě že mi od mládí vštěpovali základní bojové techniky, z nichž se mi vyvinuly speciální vlastnosti. Občas si tak vypomůžu vlastním zrychlením, které je pro hráče, kteří mě ovládají, zprostředkováno okolním zpomalením. I přes svůj výcvik podléhám občas blouznění a zmateně se otáčím. Už je tu nějak dlouho podezřelý klid, najednou zahlédnu siluetu malé holčičky. Hmm, divné, říkám si, ale tu mě zezadu osloví Douglas, který to vzal druhou stranou. Světla občas vypovídají službu a jsem rád, že tu mám parťáka, přeci jen se na něj můžu spolehnout. A hned záhy se mi opravdu hodí, narážíme na skupinku maskovaných mužů. Přirovnal bych je k Samu Fisherovi, s kterým jsem byl včera na pivu. Říkal, že se rád skrývá do stínů, ale tihle chlápci se občas zneviditelnili z ničeho nic. Naštěstí máme speciální brýle, takže jsme je trochu odhalili, ale stejně boj s nimi nebyl procházkou růžovou zahradou.
Zajímavě zní naplánování hry do zhruba dvanácti reálných hodin, z nichž si užijeme takřka každý okamžik. Trochu to tak připomíná i u nás oblíbenou televizní sérii 24 hodin. Všechny úkoly jsou rozesety po jednom jediném městě a za zmínku jistě stojí, že si ho prohlédneme především za noci. Efektní exteriéry prosvícené mnoha neonovými světly a oplývajícími z pěkné architektury vycházejícími domy však nebudou to jediné, na co se můžeme těšit. Hodně času, zhruba stejně jako venku, strávíme i v interiérech nejrůznějších budov či továren. Často tak narazíme na vyspělé laboratoře či zdánlivě bezvýznamné baráky, v nichž se však do značné míry ovlivňuje chod celého lidstva. Hubbard říká, že je pro ně velice důležitá variabilita, tudíž bychom si v prozkoumaných prostorách nikdy neměli pobýt příliš dlouho, aby nás to snad začalo nudit. Záhy přijde obrat a další výsadek. Využívání vozidel přímo vaším charakterem nebude možné, ale mnohdy se posadíme vedle řidiče z týmu a bude nám přidělen nějaký úkol jako třeba střílení do pronásledovatelů. Na design hry jsou autoři patřičně pyšní, jelikož ten je vytvořen zvláštním způsobem, kdy je hráč neustále tlačen dopředu a čas od času narazí na paranormální jevy i ve vlastním chování. Například při jedné akci se mu náhle zabarví jeho vidění a celkem často narazí na nejrůznější záblesky či divné úkazy, které vás přivedou k myšlence : „viděl jsem to opravdu, nebo se mi to jen zdálo“. Podobným způsobem bude výrazným způsobem podpořena atmosféra a hráči se jistojistě začnou těšit na klíčové odhalení těchto jevů.
Nechme našeho hrdinu odpočinout a povězme si, jak tvůrci prezentaci zakončili. Bylo to rozhodně působivé a použili k tomu video natočené v enginu hry, které nejenže vypadalo skvěle, ale zanechalo v přihlížejících nepříjemné mrazení. Vidíme, jak se jistí vojáci procházejí komplexem, když v tom se za jejich zády objevuje do stínu skrytá tvář děvčete. Každému je jasné, co „milá“ holčička udělá. Chlapi ji na pár sekund spatří a potřeštění panikou se začnou marně chránit. Efektní střídání úhlů kamery dokonává surovou atmosféru a vojáci jsou záhy všude možně, jen ne vcelku. Inspirace japonskými mistry hororu z této ukázky přímo čišela.
Grafické zpracování vypadá přímo skvěle a F.E.A.R. se tak může směle zařadit po bok aktuálním skvostům v čele s DOOMem. Celkový nádech připomíná tak trochu někdejší obrázky Duke Nukem Forever, z nichž hutná atmosféra jen čišela, zde je to však ještě mnohem lepší. O rozhýbání celé té parády se postará interně vyvíjený engine a tentokrát to nebude nová verze dítka Monolithu, enginu LithTech, který povětšinou na naprostou špičku nestačil, ale zcela unikátní nástroj. Hned na první pohled si jistě všimnete úžasných modelů všech postav, které jsou od svých skutečných předloh k nerozeznání. Při přiblížení můžete pozorovat skvělou práci mimických svalů a dokonce i malé vrásky i póry v kůži. Neméně působivě se nám jeví práce světla a stínů, která je díky efektům nejmodernějších grafických karet naprosto skvělá. Líbily se nám i odlesky, particle a kouřové efekty, které ve spojení s výše zmíněným dělají z pokoukání jedinečný zážitek. Uvidíme, jak se to celé bude hýbat na běžným smrtelníkům dostupných mašinám. Na plné detaily asi nikterak svižně, ovšem přislíbena je velká optimalizace a přizpůsobivost jednotlivým strojům.
Celkově se tak na F.E.A.R. nelze než netěšit, vždyť opravdu kvalitních a tříáčkových akčních her není nikdy dost, navíc Monolith již v minulosti dokázal, že patří k vývojářské špičce a i z mála dokáže udělat hodně. Nyní má navíc slušný dostatek prostředků pro to, aby vytvořil po všech stránkách skvělou a v jistém slova smyslu i jedinečnou hru. V poslední době se totiž originálními koncepty dvakrát neplýtvá a F.E.A.R. by jedním takovým disponovat měl. Unikátní atmosféra paranormálních jevů se zajímavou zápletkou, utajený hlavní hrdina s přesně těmi charakterovými vlastnostmi, jež mu přisoudíte, prvky taktické i dynamické akce a to vše navíc zabalené v maximálně přitažlivém grafickém i zvukovém zpracování. To si přece necháme líbít, že ano?
Index očekávání: 9/10
