|
|
Dèja vu v praxi
Příběh, jenž bude vyprávěn povětšinou formou enginových animací, je naprosto archetypální fantasy. Několikahodinové pátrání po originálním prvku bylo neúspěšné – kdo kdy hrál jakoukoliv fantasy hru, či četl knihu stejného žánru, bude se v Battle Mages cítit jako doma. Hlubší pozadí příběhu vypráví o magickém krystalu, který zajišťoval pokojný život zemědělsky založeným lidem, trpasličím kopáčům i lesním elfům. Spokojenost však měla skončit s příchodem Temného Mága, kterému se povedlo zkazit vznešenou rasu elfů (kde jen jsme tohle už viděli, že?). Ve válce proti ostatním však byli elfové poraženi a čaroděj se musel stáhnout do ústraní. S prohrou se však rozhodně nesmířil. Vypracoval nový a ještě ďábelštější plán, kterak by mohl uškodit všem národům současně. "Nečekaný" dějový zvrat ho zavedl na cestu nekromancie a hráč tak přichází na scénu právě ve chvíli, kdy otevřel cestu svým nemrtvým hordám z podzemí a úspěšně spáchal atentát na elfskou princeznu.
Hrdinou se nestane každý
Hrdinou se nestane každý – a od mladého absolventa říšské školy bojových mágů by to málokdo čekal. Hráč začíná v roli jednoho ze čtyř vybraných mágů, či lépe řečeno tří mágů zaměřených na různé druhy kouzel a jednoho vojevůdce (lakonická poznámka: "Pokoušel jsi se studovat magii, ale neuspěl jsi v žádném z oborů.", která jeho postavu doprovází, nás opravdu rozesmála). Hlavní hrdina má několik statistik, které se mu v boji či používáním kouzel vylepšují, RPG připomíná i klasická inventářová obrazovka se sloty na různé zbraně či artefakty, které najde v průběhu mise. Jako v řadě jiných her má pak jeho blízkost vliv na různé statistiky jednotek, například morálku (těmto oblastem samozřejmě vévodí nemagický generál).
Trnitá cesta k úspěchu
Hlavním trumfem Battle Mages bude pochopitelně rozsáhlá singleplayerová kampaň. V alfa verzi byly přístupné již všechny mise, některé však pouze v ruské verzi. Přesto bylo možné udělat si obrázek o jejich designu a nápaditosti. A nebyl špatný. Kampaň je rozdělená do tří kapitol a celkem obsahuje šestnáct misí, v jejichž průběhu si hráč projde nejprve poslední učňovskou zkouškou a prvními, začátečnickými, úkoly pro magickou gildu, následuje skupina úkolů již v roli mistra umění čarovných, kdy začíná jít do tuhého a je třeba chránit královskou rodinu a zemi, jíž vládne, konečně v poslední, nejkratší, ale rozhodně nejobtížnější kapitole se vypravuje hlavní hrdina jako Mstitel s velkým M přímo do odlehlých, šedých, kamenitých krajin, v nichž se Zloduch (pro změnu s velkým Z) usídlil. Úkoly jsou v rámci možností variabilní, zahrnují nejrůznější varianty eskortovacích misí, přenášení předmětů á la pohádka o kouhoutkovi a slepičce, mise obranné i útočné, zkrátka je z čeho vybírat, přestože nějaký výjimečný nápad se neobjevil.
Meč a magie, to je to, oč tu běží
Battle Mages se soustředí takřka výhradně na boj a podobají se tak hrám ze série Myth či Warhammer (k jehož druhému dílu, Dark Omen, se autoři s oblibou přirovnávají). V žádné misi tak hráč nebude obtěžován nudnou výstavbou základny či těžbou jakýchkoli surovin – do začátku zkrátka dostane něco vojáků, s nimiž už si bude muset vystačit po celou dobu. Čas od času se někdo připojí, ale nelze na to spoléhat, a tak je hospodárné zacházení s lidskými zdroji základním předpokladem úspěchu. Jednotky jsou rozmanité, byť opět nevybočující z fantasy stereotypů, a je nutno hře přičíst k dobru, že nutí k jejich správnému nasazování – kopiníci proti jízdě, lučištníci proti pěšákům apod. Bohužel, hratelnost zatím značně shazuje řada technických chyb. Celý engine je velmi špatně optimalizovaný a dosti pomalý i na silných počítačích. Problémem je především šnekoidní scrollování, což je u velkých bitev skutečně frustrující. Na štíru je hra i s přehledností, neboť má neblahý zvyk posouvat si kameru dle vlastního uvážení, takže po velké bitvě hráč najednou zjistí, že se na celou situaci kouká místo od jihu ze severu, a že tudíž poslal své jednotky přesně na druhou stranu, než potřeboval. Interface by mohl ještě také doznat značných zlepšení. Neskutečně iritující záležitostí je především absence minimapy. Ano, to není žádný vtip, či spíše je to nejapný vtípek autorů, kteří nabízejí pouze možnost pomocí klávesy M si vyvolat plán mise, který ale zase zabere většinu obrazovky a nelze na něm posílat jednotky. Jestli s tímhle autoři něco do vydání hry neudělají, bude recenze o mnoho kritičtější, než by musela být.
Audiovizuální kouzla
Konečně přichází řada na technickou složku, které se většina fanoušků při pohledu na nevábné screenshoty nejvíce bála. Grafika zprvu příjemně překvapí, jednotky jsou slušně vymodelovány, prostředí je plastické, budovy jsou ve skutečném poměru oproti lidem. Ovšem čím mapy v Battle Mages trpí, je nedostatek detailů a celková prázdnost prostředí. Dost často se mise odehrávají na zcela holých mapách, více stromů, domků a různých objektů by rozhodně hře prospělo. Animace jednotek jsou opět na slušné, byť nikterak převratné, úrovni. Zatímco tedy grafika je rozporuplná (byť ne tak hrozná, jak to podle obrázků vypadá), hudbě se dá vytknout jen málo. Spojuje příjemné klidné melodie strunných nástrojů ve chvílích klidu, když dojde k bojové vřavě, ozvou se trubky a spustí razantní pochod. Hudba pružně reaguje na situaci ve hře, což je velice pěkné. Namluvení zatím posoudit nelze, neboť u briefingů zcela absentuje a hlášky jednotek jsou v ruštině.
Alfa verze ukázala, že vývojáři z Targemu nechystají převratný titul, nového vládce žánru RTS, ale na druhou stranu, své kvality jejich dílo má a když ještě opraví chyby technického rázu a v interface, mohou se Battle Mages zařadit na vyšší místa herních žebříčků.
