Rok 2004 se nedá označit jinak, něž jako strategicky výjimečně bohatý. Pravda, na své si přišla i valná většina ostatních žánrů, až na nepochopitelně upozadněné RPG, ale hráči strategických her, ať už realtime či turnbased, si přišli opravdu na své hnedle několikrát. Především pak konec roku byl pro normálního smrtelníka bezmála neuhratelný – vždyť zvládat takové kvantum špičkových titulů a každému věnovat zaslouženou pozornost – to je hned na několik měsíců dovolené nebo rovnou na výpověď. A jsem si zcela jist, že by někteří lidé utnutí svého pravidelného příjmu na úkor grandiózní zábavy nelitovali – vždyť zahrání si takových skvostů jako je Rome: Total War, Knights of Honor, Kohan 2, LoTR: Battle for Middle Earth, Armies of Exigo či Meierových Piráty! se rovná jízdence do extatických stavů, jimž může těžko konkurovat i takový, především mezi celebritami oblíbený bílý prášek. Ale teď, když nad tím tak přemýšlím – raději si tyto klenoty užívejte střídmě, protože při pohledu na release list příštího roku mě přepadá nepříjemná myšlenka, jelikož se v něm nachází zhruba tolik dobrých strategií jako letos RPGček, což srozumitelnou řečí evokuje
podobnost s pověstným šafránem na Marsu.
Příběh hry nás zavádí do nepříliš vzdálené budoucnosti a představuje téma, které je za současného vývoje s trochou nadsázky více než pravděpodobné.
Pokud nebudou vycházet neočekávaně kvalitní tituly, bude jednou z mála výjimek z pravidla právě nadějně vyhlížející RTS Act of War od Eugene Systems. Jelikož jde o jednoho z černých koňů příštího roku, musíme se na něj chtě nechtě podrobně zaměřit. Příběh hry nás zavádí do nepříliš vzdálené budoucnosti a představuje téma, které je za současného vývoje s trochou nadsázky více než pravděpodobné. Svět čelí nejhorší energetické krizy všech dob – cena za barel ropy se vyšplhala nad sedm dolarů za barel, což je způsobeno drasticky sníženou produkcí neočekávaně konajících olejářských firem a především četnými teroristickými útoky na rafinerie po celém světě. Situace je kritická i v jinak poklidných západních státech – i zde probíhají demonstrace a stávky mající za cíl prostřednictvím vlády ustanovit změnu. Bouří se úplně všichni, od ochránců životního prostředí, přes pacifisty, až po antiglobalizační demonstranty. Zvýšená aktivita vyvolává nestabilitu i v dalších oblastech. Je třeba jednat, než ti, co v pozadí tahají za
nitky dosáhnou, čeho chtějí a získají tak v podstatě vládu nad světem.
Příběh je na RTS poměrně interesantní a vezmeme-li v potaz, že výše zmíněné je pouhým nástinem a my se můžeme těšit na velké množství zvratů a zajímavých situací, vzroste v našich očích o to více. Ostatně na svědomí ho má autor především na západě skvěle se prodávajících knih – Dale Brown, který děj hry koncipuje jako uvěřitelný techno thriller a staví ho na reálných základech, přičemž designeři hry spolupracují s válečnými experty, aby přinesli co možná nejlepší a nejautentičtější zážitek z jednotlivých bitev. Vžijeme se do role propracovaného charakteru – mladého velitele U.S Army, Jasona Richtera, který má sice potěšitelné výsledky, ovšem Pentagonu se vůbec nelíbí, jak jich svými neortodoxními a často rebelantskými metodami dosahuje. Není tak daleko jeho suspendování či minimálně zbyrokratizování, ovšem naštěstí pro Jasona se na scéně objevuje poradce pro státní bezpečnost a nabízí mu, aby se ujal vedení nově vzniklé protiteroristické jednotky Task Force Talon, která by už konečně uchopila situaci do 
vlastních rukou a začala řešit. Teroristé jsou financováni tajemným konsorciem a začínají útočit po světových metropolích – absolutní chaos není vůbec daleko!
Hlavní singleplayerovou nabídkou bude dlouhá kampaň, v níž bychom neměli hrát pouze za Richterův Task Force Talon, která dostane do vínku tak trochu sci-fi technologie, ale i za samostatnou armádu Spojených států amerických, jež nabídne trochu konvenčnější pohled na boj. V oficiálních materiálech se dále uvádí ještě třetí, dosud nespecifikovaná, strana. Zda půjde o pouze v multiplayeru hratelné teroristické Konsorcium, je čistá spekulace, ovšem pravděpodobné by to bylo. Act of War klade největší a prakticky jediný důraz na městské boje ve světových metropolích, které by se klidně daly použít jako turistický průvodce, tedy před samotnou akcí, protože po ní jsou, vzhledem k destrukčním sklonům všeho, na co se člověk podívá, dost často výrazně pozměněné. V pohodě poznáme profláklé sochy, památky, galerie, muzea i další budovy a to hned v několika po světě různě rozmístěných
městech. Jde například o Washington DC, Londýn, Káhiru, Moskvu či San Francisco. Jen ta Praha nám tam tak trochu chybí, ale vzhledem k její stověžatosti a vůbec všeobecné variabilitě, se autorům zase tolik nedivíme, že si nechtěli přidělávat práci.
Hra by měla obsahovat klasické budování základny – nevydá se tedy cestou poslední doby, kdy je mikromanagement ve většině případů eliminován.
Jak jsme již řekli, bude mít Task Force Talon přístup k technologiím blízké budoucnosti, z nichž jsme měli možnost vidět například různě upravené tanky Abrams a Paladin, helikoptéry Apache či množství na dálku ovládaných bezpilotních dronů a také nás zaujaly jakési napodobeniny známých mechů. Hra by měla obsahovat klasické budování základny – nevydá se tedy cestou poslední doby, kdy je mikromanagement ve většině případů eliminován. Zde bude alespoň urychlen, abychom se mohli co možná nejvíce věnovat samotným bojům. Mnohem zajímavější je však systém
surovin – na první pohled vypadá klasicky, jelikož těžíme ropu jako jediné platidlo, ovšem do toho všeho zasahuje ještě systém zvaný „human ressources“, tedy lidské zdroje. Jak to funguje, ptáte se? Inu, celkem jednoduše – ve hře bude možné zajímat nepřátelské vojáky, což se vyplatí mnohem více, než je prachsprostě zabít. Například za polapení pilota protivníkova tanku získáte ropu a třeba takový tábor zajatců generuje její obnos dokonce pravidelně. Musíte si však dát také pozor, aby nepřítel zbytečně nepochytal vaše lidi, jelikož pak by získal převahu, která sice není na první pohled viditelná, ale s časem její vliv pořádně vzroste. Další věcí je získávání zkušeností, ty dostává každá jednotka a čím jich má více, tím je samozřejmě jak pro vás, tak pro nepřítele výhodnější. Tyto prvky přináší do hry velice zajímavé a zábavné taktizování.
Až dojedete singleplayer, nabízí se ještě hra více hráčů, která je prubířským kamenem všech realtime strategií. Jen ona totiž ukáže,
nakolik se podařilo všechny strany odlišit a zároveň vyvážit. Act of War sice nenabídne diferenciaci hodnou Warcraftu 3, ale mohla by se alespoň přiblížit k CaC: Generals, což už je velice slušný výkon. Žádné originální mody však nehledejme, půjde výhradně o deathmatch. Silným trumfem autorů je i vynikající grafická stránka, jež se rozhodně nemá za co stydět, jelikož nejenže odpovídá dobovým standardům, ale dokonce je v několika ohledech i předčí. Jednotky jsou skvěle vymodelované, prostředí je věrné a co teprvy ty efekty výbuchů – prostě paráda.
Act of War je tedy nadějně vyhlížející strategií, která toho herně zřejmě nepřinese moc nového, na druhou stranu se může pyšnit vynikající zápletkou a interesantním městským bojem. Jestliže se podaří dostatečně vybalancovat hratelnost a udělat hru dynamickou a zároveň taktickou, myslím, že se Act of War v polovině příštího roku určitě neztratí.
Index očekávání: 80%
