Jelikož jsem nevěděl přesně, jaký způsob zvolit pro dosažení maximální nostalgie a emotivních vzpomínek na tohoto krále 2D adventur, rozhodl jsem se napsat recenzi tak, jak bych to udělal v roce 1992.
Guybrush Threepwood (jak se někdo xakru může takhle pitomě jmenovat...) už jednou LeChucka zničil. Navíc získal lásku guvernérky Elaine Marley a stal se opravdovým pirátem. Jenže - brzy poté se jeho úspěch obrátil proti němu, všechno se nějak zvrtlo - a výsledkem toho je, že Guybrush opět neznamená nic... :-(. Nikdo mu nevěří jeho příběh (ten o zabití LeChucka, samozřejmě, milostnou epizodkou s tříhlavou opicí se nechlubí ani v tomto směru jinak poměrně naivní Guybrush...), s Guvernérkou Elaine se pohádal a rozkmotřil, a co víc, dokonce si o něm lidé myslí, že není opravdový pirát, nýbrž obyčejná přístavní krysa. To by naštvalo i klidnější povahy, než je Guybrush, a nebyl by to Guybrush, kdyby se nerozhodl s tím něco udělat. Ano, náš známý teď-už-opravdu-pirát Guybrush se rozhodl, že jim všem natrhne... eh... background. Dlouho přemýšlel, co by bylo nejlepším důkazem jeho maximální pirátské zdatnosti, až ho přes palici praštila spásná myšlenka. Big Whoop! Pardon, BIG WHOOP(tm), to je ono! Velký lup, aneb největší, nejproslulejší, ale také nejzrádnější a nejlépe ukrytý pirátský poklad všech dob, o jehož nalezení sní každý malý klučina v Karibiku, o jehož vykopání se již pokusil každý opravdový pirát, ale také poklad, který stále odolává všem "loveckým" pokusům a vesele se vysmívá zoufalým hledačům-amatérům i profesionálním lovcům pokladů ze své zatuchlé a špinavé díry, kde leží pochován a skryt před zraky všech lidí. Tak ten se Guybrush rozhodl najít a vynést na světlo boží.
Jak už jste asi z minulého odstavce pochopili, nebude to hračka, ba spíš, bude to pořádná makačka. A to tím víc, že Guybrush je v hledání pokladů naprostý amatér... a ba ne! Jednu malou, zanedbatelnou zkušenost má. Ne, že by tedy za něco stála, ale pořád lepší něco než nic, že? Vzpomínáte, jak Guybrush procházel podle tanečních lekcí lesní bludiště, až dorazil k místu označenému velkým X, kde vykopal tričko? Ano, to byl Monkey Island 1.
To byla ovšem proti Big Whoopu brnkačka, Velký lup, to je těžší kalibr. Amatérismus Guybrush projeví hned na úplném počátku celého "lovu". Jako startovní bod totiž vybere snad to nejhorší ze všech nabízejících se míst. Ano, jistě už tušíte, rozhodne se začít na Scabb Islandu. Ehm. Nic proti jeho výběru, jako zkušený a protřelý pirát -ehm- jistě ví, co dělá -ehm-, ale přesto bych připomenul těm, kdo nejsou tak úplně v obraze, že a) na ostrově Scabb žádný poklad není, nikdy nebyl a s největší pravděpodobností ani nikdy nebude, b) ostrov je řídce obydlen, tudíž tu Guybrush těžko najde nějaké vodítko a konečně c) ostrov ovládá strašlivý pirát Largo, shodou okolností bývalá (a budoucí, ale nikomu to neříkejte) LeChuckova pravá ruka, který na něj uvalil embargo. Tudíž se Guybrush ani nedostane pryč z tohoto prašivého kousku země. O tom, že by neměl ani pomýšlet na přímý souboj s Largem, jej přesvědčí hned první jejich setkání. Proti Largově síle a pirátským schopnostem je Guybrush úplná nula. Co dělat? To už je na vás...
Příběh Monkey Islandu 2 se samozřejmě dále rozvíjí, tohle byl jen takový předkrm, přičemž hlavní chod bude ještě následovat. Já ale tady udělal v líčení příběhu zcela úmyslnou přestávku, a to jen proto, abych vás upozornil, že v tomto momentu začíná samotná hra (tedy, ve skutečnosti tady začínají Guybrushovy vzpomínky, jelikož celé první tři akty jsou vyprávěním guvernérce Marley, která se za ním spustí ve chvíli, když zrovna visí ve velmi nedůstojné poloze v jedné díře, s Big Whoopem v jedné ruce), takže to, co budu vyprávět dál, si už odehrajete sami.
Guybrush však měl štěstí (jak už tomu u neschopných hrdinů počítačových her bývá). Když tak procházel ostrov, seznamoval se s jeho obyvateli (truhlářem, barmanem, kartografem Wallym, kterému nečestně sebral čočku, třemi ožralými piráty, kuchtíkem, krysou, prádelníkem Mad Martym, hostinským a kapitánem) a prozkoumával tajná zákoutí v důvěře, že nalezne klíč k vycestování z ostrova, narazil v bažinách na starou známou voodoo lady, která mu kdysi poradila, jak se vypořádat s duchem LeChucka v Monkey Islandu 1. Tentokrát se k ní sice musel dopravit v improvizovaném člunu-rakvi skrze několik obrazovek bažin, ovšem její rada stála za to. Když bude Guybrush šikovný chlapec a přinese jí čtyři důležité ingredience (Something of his head, something of his thread, something of his body and something of his dead - tedy něco z hlavy(paruku), něco z těla (flusanec), něco z oblečení (podprsenku) a něco ze smrti (kost dědečka)), vyrobí pro něj Largovu voodoo panenku. S tou už by nebyl problém Larga z ostrova vyhnat, a tak Guybrush slíbil, že se o to pokusí. Trvalo to dlouho, stálo to hodně přemlouvání, musel se vloupat do cizí (Largovy) kajuty a tam dokonce krást (a pak že je to kladný hrdina!) a dokonce se i vydávat za jiného člověka, nakonec ale získal vše potřebné a po chvilce voodoo rituálů byla panenka na světě. Guybrush samozřejmě nelenil a hned běžel k Largovi do kajutky. Tam ho trochu "propíchal" a dosáhl kýženého vykopání Larga z ostrova, ale pak udělal jednu VELKOU neuváženost. Nechal se totiž Largem osomrovat o žijící LeChuckovy vousy, které Largovi a jeho voodoo kamarádům stačily k oživení LeChuckova těla, ležícího v márnici jeho pevnosti. Nechutně zelený, ale jinak živý a zdravý LeChuck ihned pověřil Larga, aby mu Guybrushe přivedl. Živého, to aby mohl otestovat nový inventář svých mučíren. No divte se, když vás někdo jednou zabije, nechtěli byste si jeho smrt pořádně vychutnat (asi jako Wrigley´s Spearmint...)?
Guybrush se mezitím pustil do shánění mapy vedoucí k Velkému lupu. Komplikace nastaly, když se dozvěděl, že byla rozdělena na čtyři části, rozdána různým lidem a někteří z nich jsou už dávno mrtví. Ovšem nebyl by to on, kdyby to teď vzdal. Ostatně jednu z částí snad měla ve vlastnictví jeho láska Elaine. Parádně ovšem zpanikařil, když zjistil strašlivou novinu o oživení LeChucka. Naštěstí měl dobré kamarády, kteří mu poradili, že LeChuckovi by stejně neutekl, neboť jeho prsty dosáhnou kamkoli si on přeje. Existuje ale řešení, a na něm se právě pracuje. Legendární Velký lup by totiž měl skrývat zbraň, s jejíž pomocí je LeChucka možné zničit i v jeho živé podobě. To Guybrushovi na malou chvilku vrátilo červeň do tváře a začal šílený závod s časem o to, najít všechny čtyři části mapy a nenechat se přitom chytit Largem.
STOP! Nějak moc jsem se rozjel a v příběhu jsme se zatím dostali až do druhého aktu. A ani já ani vy už nechceme, abych dále pokračoval, přeci jen - znát celý příběh dopředu není vůbec dobré - všechno vzrušení z jeho objevování je to tam a věřte, že v případě Monkey Islandu 2 byste byli okradeni opravdu o hodně. Pardon, o HODNĚ. Proto už nechám příběh stranou, jen se zmíním o jeho kvalitách. Doufám, že jste to poznali už z minulých odstavců, ale pokud ne, věřte, že je skutečně dlouhý, rozvětvený, propracovaný, originální, vtipný, správně ujetý a i jinak prostě geniální.
Monkey Island 2 je adventure jako řemen. Narozdíl od prvního dílu, který zpestřovaly šermířské mezihry či procházení jeskyněmi a lesními bludišti, tady se ničeho podobného nedočkáme. Puntičkář by to mohl považovat za vadu, faktem ale je, že si během hraní (které u většiny jedinců probíhá takzvaně "na jeden zátah") po nějakých šermířských soubojích ani nevzdychnete. Srdcem Monkey Islandu 2 je něco jiného, jsou to... tramtarará... logické problémy (nikoli puzzly, jak je známe z her typu 7th Guest). Pardon,
Logické problémy
Jak donutit piráta Larga, aby vám dal něco ze svého oblečení? Nastražíte na dveře jeho kabiny kýbl s bahnem, necháte Larga polít se a pak mu z kajuty ukradnete lístek do prádelny, kde si jeho podprsenku vyzvednete.
Potřebujete klíč od krypty. Ten má ve svém krámku prodavač použitých rakví Stan. Uříznete proto pirátovi zánovní pilou (nikoli motorovou) dřevěnou nohu, načež tento zavolá doktora-truhláře. Vloupete se tedy do truhlářova opuštěného domku-lodě (jinak tedy hausbótu :-) - pozn. inteligentní části mozku), kde seberete kladívko a hřebíky. Ty použijete k zatlučení až příliš horlivého prodavače do vlastní použité rakve. A cesta do krypty je volná, teď ještě jak oživit mrtvého párkaře...
A ještě jeden, tentokrát HODNĚ extrémní příklad VELMI obtížné hádanky, kterých v Monkey Islandu 2 moc není. V baru je opice hrající na piáno. Jelikož potřebujete klíč k otevření hydrantu, nasadíte banán na metronom, následně ztuhlého opa odeberete a ocasem nastavíte rozpětí pracek (to už Guybrush udělá automaticky). Pak už jen zakroutíte.
Ulítlé? Ano! Ale taky perfektně promyšlené a přísně logické, protože když si všechno prohlédnete, přečtete všechny komentáře a promluvíte se všemi postavami, přijdete i na ty méně logické kroky, protože k nim vám většinou postavy dají nápovědu. Nestane se, že byste problém vyřešili náhodou, to byste museli být hodně velcí šťastlivci. Musíte jej pochopit, analyzovat a vyvodit řešení. To je úžasná vlastnost, kterou má jen velmi malé procento adventur. Vzpomeňme další Lucasovské věci jako Sam&Max nebo Day of the Tentacle, kde na logiku narazíme opravdu jen sporadicky, a zatetelme se štěstím, že takový Monkey Island 2 NENÍ... Ovšem nejen kombinováním předmětů a jejich používáním živ je adventure hráč, čas od času je třeba si s nějakou z postav ve hře promluvit. Pardon,
Promluvit
V rozhovorech máte celkem klasicky na výběr z několika vět, které se postupně odškrtávají, takže si nemusíte složitě vzpomínat, o čem jste se už bavili a o čem ještě ne. Na tom v zásadě není co zkazit, důležitá je tedy kvalita rozhovorů. A ta je naprosto úžasná. Skoro všude narážíte na narážky na první díl, který disponoval již sám o sobě velkým množstvím humoru, ovšem lahůdky jako odlákávání stráže v guvernérově domě na Phatt Islandu slovy "Hey! A three-headed monkey behind you!" je prostě lahůdka. A to není jediná narážka, těch se dočkáme skoro v každém pokecu. A pokud nejste antihumoroví zaujatci, určitě oceníte další veselé rozhovory s Largem, ožralými piráty (narážka!), barmanem (Heee! Heee! Heee!) nebo třeba trosečníkem Hermanem.
Rozhovory jsou tedy také geniální, o tom není pochyb. To bychom měli další částečku z kterých se skládá adventure, ovšem ani kvalitní logické problémy a propracované a vtipné rozhovory nestačí. Kdyby se vše odehrávalo v nekvalitním prostředí, nikdo by hru nehrál. Takže dámy a pánové, prostředí! Pardon,
Prostředí
Monkey Island 2 je hra poměrně rozsáhlá, ovšem ne až tolik, aby nebylo možné udělat každou obrazovku jako unikátní skvost. Projdeme se úžasným městem hausbótů na Scabb Islandu, LeChuckovou pevností plnou lebek, dvěma guvernérskými paláci s nechutně tlustým prasetem-guvernérem v jednom z nich, krásnou Elaine pak v druhém, vetešnictvím, prodejnou masek a obchodem s použitými rakvemi (lahůdka - Stan v Monkey Islandu 1 prodával použité lodě, teď to jsou "previously used coffins"). Máte-li zájem (a chcete-li hru dohrát), podíváte se i na závodiště v plivání do dálky, velký strom, kde vám rodiče-kostlivci zazpívají a zatančí nebo ostrov Dinky, kde budete podplácet papouška sušenkami.
Skvělé na tom všem je, že ačkoli jsou lokace perfektně promyšlené a skoro každá skrývá nějaký fígl, nebudete mít většinou problém s tím zjistit, které předměty zde jdou a které nejdou sebrat.
Ale teď jsem se kouknul nahoru a vidím hroznou věc! Mluvili jsme už o rozhovorech, ale ještě jsme si vůbec neřekli, s kým že ty rozhovory budeme provádět a stojí-li i hlavní postavy za to (ne to, co myslíte, vy puberťáci...). Tak tedy, máme tu postavy. Pardon,
Postavy
Guybrush Threepwood sám o sobě je celkem příjemný, veselý, hlavní hrdina, kterého si jistě brzy zamilujete, už jen kvůli bezvadnému smyslu pro černý humor, kterým tento pirát disponuje. Ve hře ale potkáme daleko víc postav a představte si, že každá z nich je unikátní a skvěle charakterizovaná. Máme tu dementního prádelníka Mad Martyho, tak trochu feministku Elaine Marley, tlusté prase alias guvernéra Phatt Islandu, věčně naštvaného a slintajícího zeleného LeChucka, nafoukaného a drzého Larga, vždy moudrou voodoo lady, výmluvného Stana, který nešetří ani na gestikulaci, mrtvého párkaře, který vás pošle kontrolovat, zda nenechal puštěný plyn (proč asi zemřel, že?), a to není zdaleka, pardon, ZDALEKA, všechno. Postav je tu mnoho a každá je unikát, a to je jedině dobře.
Tak už víme, že veškeré nutné rekvizity jsou perfektní. Abychom ale zjistili, jak se hra hraje, musíme vyzkoumat i jakou má atmosféru. Na tu má ale vliv i technické zpracování. A proto se jako první podíváme na grafiku. Pardon,
Grafiku
Grafika je kreslená a hodně připomíná kvalitou animované filmy. Pravda, hra funguje pouze v rozlišení 320x200, to jí ale nijak neubírá na kráse. Naopak, kreslená pozadí jsou mnohokrát daleko hezčí než rádoby kvalitní digitalizované fotografie z "novodobých" interaktivních filmečků. Trochu vylepšení by snesly jen animace postav, ovšem samotný Guybrush je v tomto směru OK, takže zas až tolik si stěžovat nemusíme. Koneckonců, komu přijde na mysl si stěžovat, když ohromen pustí myš a začne s otevřenými ústy obdivovat nádheru městečka na Scabb Islandu, hrůzyplné a temné LeChuckovy pevnosti nebo nádherné džungle ostrova Dinky...
Prostě a jednoduše: o grafice se (narozdíl od předchozích atributů) nedá říci, že by byla geniální, na druhou stranu není nijak zpackaná a adjektivum, které by se k ní asi nejlépe hodilo, je "kvalitní". Ano, grafika je skutečně KVALITNI.
Jak už jste zvyklí, za grafikou se většinou v recenzích popisuje ozvučení. Ani my nebudeme dělat výjimky a něco si o zvukové stránce věci povíme. Režie, ozvučení! Pardon,
Ozvučení
Jestliže hudba prvního dílu byla geniální, nevím, jak mám označit to, co se line z reprobeden vašich PC v tomto díle. Ne, hudba není technicky nijak úžasná, občas to zašumí či zapípá, ale myslíte si, že si toho všimnete? Chachá, kdepak! Pirátské melodie, tóny flétny (občas trochu jako Legend of Kyrandia) a monumentální melodie na důležitých místech vás naprosto uchvátí (a stejně tak uchvátí i vaše ušní bubínky). Až budete sledovat "přímý přenos" z LeChuckovy pevnosti a k tomu vám bude hrát lehounce hororově strašidelná "kradoucí se" hudba, až se z toho málem po(censored) strachy, poznáte, o čem jsem v tomto odstavci mluvil a o čem jsem se vás snažil přesvědčit.
Druhou stránkou ozvučení jsou zvukové efekty. Těch si v Monkey Islandu podobně jako ve většině ostatních adventur příliš neužijete, už jen proto, že namluvit ty miliony znaků textu byl pro Lucas Arts zřejmě nepřekonatelný problém (bůh ví, kolik by to zabralo místa...). Ty zvuky, které uslyšíte, kvalitou odpovídají. Neurazí. Na druhou stranu rozhodně nezpůsobí posazení na background...
Jak už jste asi pochopili z předchozích částí recenze, Monkey Island 2 je hra nevážná až legrační, která staví krom "obyčejných" a "běžných" adventure prvků i na humoru. A ten je velmi důležitý v celkové atmosféře hry, protože byly-li by vtipy trapné, asi by vás hra moc nebavila. Proto se teď podíváme blíže právě na humor. Pardon,
Humor
Kdo hrál Monkey Island 1, jistě si vzpomíná, že tato hra skvělými vtípky přímo hýřila a díky tomu získala neopakovatelnou atmosféru. Trochu jsem se bál, aby se Monkey Island 2 nezvrhl v prachsprosté kopírování dílu prvního, ale bál jsem se zbytečně. Monkey Island 2 je opět naprosto geniální i v oblasti humoru. Jeho vtipnost je ještě znásobena tím, že ze sebe dělá jakousi parodii na první díl. Několik vtípků jsem již zmínil výše (peripetie se získáváním klíče od krypty, oživování párkaře, získávání Largovy podprsenky), ovšem to je jen kapka v moři, protože ačkoli vám Monkey Island 2 humor nevnucuje a neotravuje vás s ním, pečlivě nadávkované legrácky vás leckdy donutí pustit myš, svalit se na zem a bezmocně se chechtat drže se za břicho.
Příkladem takového válecího okamžiku je třeba vyplňování dotazníku pro získání průkazky v knihovně, dialog se strážným, který vás chce zajmout nebo sázka s rybářem o prut a následné honění jednoho dílu mapy prakticky po všech lokacích, než se konečně usměje štěstí... je toho spousta, ale místa není zas až tolik, pardon, TOLIK, a tak se přesuneme k dalšímu bodu recenze, kterým je už dlouho slibované zhodnocení celkové atmosféry. Pardon,
Atmosféry
Atmosféra Monkey Islandu 2 je prostě úžasná. Ačkoli hra není vůbec jednoduchá, ba spíš občas pěkně obtížná, nedá vám spát (už jsem se zmínil o tom, že nejčastější způsob hraní je hra na jeden zátah...). Je to zřejmě dáno souladem výše zmíněných geniálních součástí dobré adventury, věřte ale, že ať budete sebevíc zakyslí, nikdy se vám nestane, že byste naštvaně hru smazali a diskety zničili s tím, že "takovou (censored) (censored) (censored) (censored)" už prostě nikdy hrát nebudete. Skvělé pirátské prostředí, výborné postavy, se kterými si skvěle pokecáte, geniální logické problémy a výborné zpracování, to všechno jsou složky dávající dohromady herní skvost.
Závěr
Nakonec bych chtěl říct už jen to, že pro milovníky adventur, ale i pro hráče, kteří někdy adventure jen viděli a líbila se jim, je Monkey Island 2 povinnost a ručím svou hlavou za to, že zažijí nevídaný herní orgas. Těm ostatním bych chtěl vzkázat, ať si Monkey Island 2 také seženou, protože i oni se budou dobře bavit. Asi to pro ně nebude hra století, ale na takový týden se s druhým dílem Opičího ostrova budou výborně bavit.
Dámy a pánové, recenze právě končí, ale pro vás zábava s Opičím ostrovem 2 teprve začíná. Kdo ho nehrál, není pařan!