Je-li ve vývoji pokračování nějakého super úspěšného titulu, jako např. Halo 2 nebo Half-Life 2, tak je víceméně jasné, že půjde o jasnou pecku. Samozřejmě – i mistr tesař se utne, ale pokud jde o zvučná vývojářská jména jako právě Valve nebo Bungie, tak je z velké části ruka v rukávu. Občas se ale objeví nečekané překvapení, které i zkušeným recenzentům otevře chřtán úžasem. Samozřejmě, že tento popis směřuji na zde recenzovaný Fahrenheit. Hned na rovinu se přiznám, že jeho vývoj jsem sledoval jen jedním okem. Řeči vývojářů o totálním filmovém zážitku, několika alternativních koncích a originálním systému ovládání mi přišly jako klasické žvásty typu jedna paní povídala. Navíc mě zveřejněné screenshoty přímo odpuzovaly. Zamrzlé ulice velkoměsta vypadaly naprosto nudně a ani interiéry mě nijak zvlášť nezaujaly. Jenže pak přišly loňské Vánoce a s nimi i velké překvapení. Na jedné straně celá řada odpudivých titulů od EA v čele s From Russia With Love a na druhé v mých očích naprosto nezajímavý Fahrenheit. Pak ale přišlo krátké seznámení a již hned ze
začátku jsem pochopil, že můj milovaný Xbox rozhodně na Štědrý Den hlady nepojde.
Celý příběh se motá okolo Lucase Kanea a jednoho nepovedeného večera v jedné zapadlé restauraci
Bohužel, nebo spíše bohudík, jsem strávil vánoční dovolenou s Xboxem 360. Na americký systém měření teploty jsem se tedy nakonec podíval „až“ na Silvestra. Jak příjemný byl můj přechod na Nový rok (a teď mimořádně nemyslím bujarou Silvestrovskou oslavu). Na první pohled možná nevypadá Fahrenheit až tak lákavě jako většina ostatních současných pecek, ale pod nevýrazným grafickým kabátem se skutečně schovává ryzí zlato hratelnosti. Ta je totiž bez nejmenší chyby, absolutně vás pohltí a dokud minimálně třikrát neuvidíte závěrečné titulky, tak nepustí. A že je konců několik, jistě nemusím zdůrazňovat. Samotná hrací doba se pohybuje okolo sedmi hodin, což sice není příliš mnoho, ale zajisté bychom v herním světě našli i kratší „rychlovky“. Samozřejmě musíme ještě přičíst i nějakou tu hodinku za již zmiňované opakované hraní. Navíc i
kdybyste mi o hlavu omlátili ceduli s nápisem „stop krátkým hrám“, tak bych tvrdil, že je hrací doba Fahrenheita ideální z 90%. Jakékoliv umělé prodloužení příběhu by bylo totiž absolutně fatální a z geniálního díla by se tak mohl stát maglajz.
Zapomeňte na Metal Gear Solid: Twin Snakes nebo (a teď si házím kolem krku oprátku) Final Fantasy VII. Příběh je ve Fahrenheitu totiž naprosto úchvatný a nesmírně poutavý. Kombinuje v sobě prvky z klasických filmů jako Twin Peaks, Se7en, X-Files, Terminator nebo Matrix. Některé scény ze hry jsou přímo klasickým klišé z filmů, některé jsou zcela originální. Navíc i klišé scény z filmů působí v herním provedení naprosto bezvadně. V Quantic Dream věděli přesně, co a jak udělat. Koneckonců se můžete sami v rámečku přesvědčit, že tvůrci nejsou žádní žabaři.
Ke klasickému point ‘n‘ click ovládání má hra hodně daleko.
Celý příběh se motá okolo Lucase Kanea a jednoho nepovedeného večera v jedné zapadlé restauraci v ještě zapadlejší čtvrti
New Yorku. Lucase z ničeho nic popadne amok a je posednut neznámou silou. Ta ho donutí zabít nevinného návštěvníka WC a poté se z čistajasna vypaří stejně rychle, jako se zjevila a Lucas se nestačí divit, co se za jeden krátký trip stačilo odehrát. Z ničeho nic se ocitl na toaletách. Před sebou má mrtvolu neznámého člověka, který si ani nestačil zapnout zip u kalhot, když byl přepaden u pisoáru. Na rukou má vyryté dva dvojhlavé hady a v ruce vražednou zbraň. Co čert nechtěl, u baru vysedává policejní důstojník. Čas ubíhá mílovými kroky – je čas jednat! Rychle!
|
Hrát za dvě strany (obvykle za hodnou a zlou) je dnes moderní. Fahrenheit však není žádná obyčejná hra a označit jednotlivé postavy za kladné či záporné se až na jednu výjimku opravdu nedá. Odlišný pohled na jednu a tu samou scénu z pohledu rozdílných postav přidává hře na atraktivnosti a variabilitě. Fahrenheit nabízí takovýchto úhlů pohledu hned několik. Kromě Lucase
Kanea si zahrajete za dvojici vyšetřovatelů, kteří nedostali žádný menší případ, než vraždu v restauraci. Carla Valenti je dcera náčelníka policejního sboru a policejní geny má prostě v krvi. Případ Kane vs. náhodný návštěvník WC jí nedá spát a občas
čmuchá i na vlastní pěst. Tyler Miles je oproti tomu daleko více nad věcí, i když i jeho veškerý pracovní i osobní život byl zasažen incidentem v restauraci. Trochu egoista, ale správný chlap každým coulem. Bohužel díky pracovnímu vytížení nezvládá ustát vztah se svojí přítelkyní a v závěru příběhu budete svědky i rozuzlení tohoto zajímavého mini-příběhu. Rozhodnutí je samozřejmě na vás. Částečně si zahrajete i za vedlejší postavy – kněze Marcuse, Lucasova bratra a jednoho obzvláště vypečeného týpka, jehož jméno a postavení vám neprozradím, aby nedošlo k nechtěnému vyzrazení příběhu.
Fahrenheit je bezesporu adventurou. Ke klasickému point ‘n‘ click ovládání má ale hodně daleko. Levou
analogovou páčkou ovládáte klasicky konzolově postavu, druhou mezitím veškeré akční pokyny – hra vám vždy znázorní jakým směrem se ta či ona akce provádí. Ovládání je tedy nejenom stylové, ale navíc i nesmírně pohodlné. Dojde-li však
k nějakému akčnímu dění, žhavte reflexy. Ke slovu se totiž dostane zběsilé mačkání tlačítek L, R i divoké šermování s analogovými páčkami. V těchto akčních sekvencích totiž hra vyžaduje přesné načasování! Obtížnost těchto scén lze naštěstí nastavit i
v průběhu hry a k větším problémům v těchto akčních vložkách tedy nedojde. Xboxový ovladač je navíc na ovládání Fahrenheitu jakoby přímo stvořený.
Zajímavě řešené je ve Fahrenheitu zdraví. Žádné zde totiž není. Místo toho je ve hře znázorněn stav momentální nálady postav. Od neutrálního přes depresi až po naprosté zhroucení. Samozřejmě mají na stav jednotlivých postav vliv herní události. Zemře-li
vám před očima přítelkyně, rozhodně vám to na duševním zdraví nepřidá. Psychika je křehká věc, ale naštěstí i ji můžete jakožto
všemocný hráč ovlivňovat. Stačí se napít něčeho dobrého či ulevit si na toaletě a hned nám ukazatel nálady stoupá směrem vzhůru. Psychické rozčarování má navíc vliv na vývoj příběhu. Fahrenheit je mistrovské dílo plné napětí, strachu, humoru, lásky,
sexu, násilí, soubojů, zpomaleného času a spousty dalších lidských i filmových emocí, akcí, reakcí či aktů. Po jeho prvním dohrání vám konečně dojde, proč se hra prodává v USA pod názvem Indigo Prophecy a nabudete neodkladného nutkání k opakovanému hraní. To vás dříve či později stejně čeká, protože vám vaše svědomí nedá pokoj, dokud neuvidíte minimálně jeden alternativní konec a pak další a další.
Vizuální stránka vás na zadek možná neposadí, ale nikdo mi nevymluví, že má Fahrenheit jedny
|
Dokonalá atmosféra
Na dnešní poměry slabší grafika| Fahrenheit | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
