Rodák ze Světlé nad Sázavou začínal s trénováním v roce 1999 u mládeže Havlíčkova Brodu, pak působil šest let u mládeže v Brně. Potom Aleš Totter vedl jako asistent či hlavní trenér řadu týmů, například Jihlavu, Chomutov či týmy v Polsku a na Slovensku. Jeden rok prožil na stáži v Detroitu. V sezoně 2013–2014 stál na lavičce juniorky českobudějovického Motoru.
A po čtyřech letech se na jih Čech vrátil. Aby pomohl Václavu Prospalovi. „O hokeji se spolu bavíme pořád,“ říká 47letý kouč.
Jak jste se dostal v roce 2013 do Českých Budějovic k trénování juniorky?
Tehdy mě oslovil Aleš Krátoška, který tady dělal mládež. Byla to normální nabídka práce, takže během týdne jsme se dohodli, že budu trénovat. A v té době s námi na tréninky chodil i Vašek (hlavní trenér Václav Prospal, pozn. red.). Moje cvičení se mu líbila a pak jsme zůstali v kontaktu. Pravidelně mi z Ameriky volal, bavili jsme se o hokeji a vyměňovali poznatky. Když si ho jako hlavního kouče vybral Stanislav Bednařík, hned mi druhý den volal a ptal se, jestli bych s ním do toho nešel.
„Budějovice jsou hokejové město. Máme tu výborné zázemí, vše tady funguje, kvalita kádru je vysoká.“ |
Jste v Českých Budějovicích rok a půl, jak byste své působení na jihu zatím shrnul?
Pro trenéra je Motor dobrá štace, Budějovice jsou hokejové město. Máme tu výborné zázemí, vše tady funguje, kvalita kádru je vysoká, nejsou tu existenční problémy a co je strašně důležité, jsou tu ambice. S Vaškem jsme si rozdělili role, které se doplňují. I ve volnu jsme v kontaktu, voláme si a probíráme naši práci. Po osobní stránce je to také paráda, bydlím sedm minut pěšky od zimáku, co víc si můžu přát? Soustředím se tady jen na hokej a nemusím řešit jiné věci okolo.
Musíte být spokojení, Motor je aktuálně na prvním místě. Bylo vaším cílem vést tabulku už v první čtvrtině základní části?
Určitě ano. Teď se hraje o první osmičku, potom se na začátku prosince tabulka rozdělí. Při naší kvalitě kádru a nárocích nás trenérů a vedení se nemá cenu za nic schovávat, takže do té nejlepší osmičky chceme jít z prvního místa. A pak vyhrát celou základní část, abychom do play off šli z prvního místa. Ale to je ještě daleko.
Na začátku sezony Jan Veselý dával góly a sbíral jeden kanadský bod za druhým. Teď posledních několik zápasů nastupuje až jako třináctý útočník. Čím to, že se tak propadl sestavou?
Nic neprovedl ani nezlobil. Je to dané jen momentální výkonností. Do některých formací jsme nesahali od začátku a fungují, a některé lajny se zase mění, protože máme velkou konkurenci hráčů. Jde čistě jen o vyústění toho, jak se hráčům daří. Třináctý útočník není pro Honzu Veselého žádný trest. Každý zápas se může měnit.
Budete do kádru ještě zasahovat?
Řekl bych, že ano. Nemyslím si, že by někdo odešel, i když to se třeba může stát. Prostředky na doplnění máme, aby se přivedl útočník nebo obránce. Po zkušenosti z baráže, kdy nám sezonu dohrávala řada juniorů a těch, kteří by jinak nedostali šanci, chceme mít kádr co nejširší. Už máme v hlavách pár jmen, jak na post obránce, tak i do útoku, a je asi nejvyšší čas začít jednat. Zrovna minulý týden jsme byli s Vaškem na obědě s Petrem Sailerem a Standou Bednaříkem, kde jsme pár jmen probírali. Nechceme se však ukvapit, ale pracujeme na tom.
Václav Prospal se netají tím, že by se rád vrátil do Ameriky. Dokázal byste si představit, že byste mohl někdy být hlavní trenér Motoru?
To je tedy těžká otázka. (směje se) Každý má ambice se posouvat výš. Určitě by to byla výzva pro každého trenéra a ano, dokážu si to představit. Byť tedy nejsem Jihočech. I Vašek souhlasí s takovou cestou, že by se z asistenta měl stát hlavní kouč, protože ten tým a prostředí zná. Vím, že trenéři se do Budějovic i sami nabízejí, takže by to určitě byla prestižní a lákavá představa. Teď se však plně soustředíme na tuto sezonu.
Navíc v Budějovicích je situace ještě složitější z toho důvodu, že se nedá příliš předpovídat, jaká bude následující sezona. Jestli už bude extraligová, či stále prvoligová.
Stejné je to se sponzory či hráčským kádrem, nikdo nemá jistotu, jak to dopadne. Jestli tady bude extraliga, tak to bude nejen pro trenéry lákavé prostředí. A také si myslím, že by se tu dokázal poskládat velice kvalitní tým, který by mohl bojovat i o play off. Ale to už hodně předjímáme.
Oba se s Václavem Prospalem shodujete, že vám spolupráce funguje a že máte stejný pohled na hokej. Jsou ale i situace, kdy se neshodnete?
Máme na řadu věcí odlišný názor, proto o tom pořád diskutujeme. Tím se však také člověk posouvá kupředu, jen přikyvováním toho nedosáhnete. Není to tak, že bychom se zhádali, ale máme jiný pohled třeba i na některé hráče, takže někdy si já něco vezmu od Vaška a někdy zase něco on ode mě. On je však hlavní trenér a má finální slovo, ale když se přihlédne k mému názoru, tak je člověk samozřejmě rád. Když jsme jeli na seminář do Břeclavi, tak jsme se tři a půl hodiny v autě bavili jenom o hokeji. A takové věci vám pomohou.
Jak často jezdíte domů do Prahy za rodinou?
Většinou ve středu po zápase, když máme ve čtvrtek volno. Někdy jezdím i druhý den ráno. Cesta mi trvá asi hodinu a půl, takže v jedenáct večer jsem doma a můžu si trochu odpočinout. V den zápasu se už nevracím, protože na silnicích se může stát cokoli.
V Budějovicích pak máte větší klid.
Já bydlím v Praze mimo to hlavní dění, ale chvíli jsem bydlel přímo v centru. Všechno má své, i když je tam hodně turistů, tak Praha je krásná. Je pravda, že tady se soustředím jen na hokej, kdežto v Praze na procházkách spíš odpočívám. Ale i v Budějovicích jsem si našel hezké cesty, kudy rád chodím. Třeba v den zápasu vyrazím okolo Malše na půlhodinovou procházku, což je také pěkný relax.
To můžete potkat fanoušky Motoru. Chtějí si s vámi povídat o hokeji?
Občas se to stane. Ale většinou mají lidi ostych, tak jen pozdraví. Když však někoho znáte trošku víc nebo sedíte na obědě či večeři ve městě, tak se prohodí pár slov. Pak vás to těší, že děláte takovou práci.
