Sedmé finále v Pardubicích. Pas slávistickému parťákovi Supovi na jedinou trefu večera, jež klubu vynesla první český titul.
„Krásná doba. Fantastická chvíle. Kdybych měl kouzelný prsten, hned bych se do ní vrátil,“ vypráví nyní dovednostní kouč s nadšením.
„Stará Slavia byla jako rodina. Drželi jsme spolu, chodili ven, užili si spoustu srandy. Trenéři byli skvělí, takoví lidští.“
Povíte nějakou historku s Vladimírem Růžičkou v hlavní roli?
Těch bylo! Ale jednou mi dal naprosto brutální kartáč. Chtěl totiž vědět úplně o všem. Sledoval, kdo co obědvá. Jak nám dokola servírovali kuře, měl jsem ho fakt po krk.
A tak jste porušil pravidla?
Tenkrát byl v módě pangas, tak jsem si ho objednal s těstovinami. Růža zrovna přiletěl do restaurace s úsměvem od ucha k uchu. Načež zjistil, co mám na talíři.
Nikdy jsem ho neviděl chytat líp. Předváděl nevídané zákroky. Kradl jasné góly. Magor jeden. I kdyby si měl urvat třísla. Nevzpomínám si, že by nějaký brankář měl tak obrovský vliv na výsledek.
