„Hrozně jsem se těšil zpátky. Mám tu rodinu, kamarády, jsem v Českých Budějovicích doma. Bohužel mě z týmu vyhodili po čtyřech dnech s tím, že zužují kádr a já se do něj nevešel,“ popisuje 25letý útočník.
Odchovanec mohl znovu obléknout budějovický dres po 10 letech, kdy jako mladík zamířil do severní Evropy. „Byl jsem připravený nejlépe v životě, cítil jsem se dobře. Ale klub se tak rozhodl, víc jsem s tím dělat nemohl. Museli jsme všichni do karantény, a když bylo třeba zúžit tým, tak jejich rozhodnutí i chápu,“ přemítá.
Brzké přerušení přípravy Vopelkovi nenahrálo, nedostal šanci ani v jednom přípravném utkání. „V tu chvíli mi skončil svět. V mysli už jsem byl připravený, že budu hrát v Motoru. Když mi to klub oznámil, byla to obrovská rána,“ přiznává.
Forvard pak nějaký čas hledal angažmá, na měsíc dostal šanci ve slovenských Košicích, kde v šesti zápasech získal tři body. V klubu se s ním však také rozloučili a působiště měnil znovu. „Tehdy byly zavřené i stadiony, takže jsem jen trénoval na suchu a měsíc čekal, co bude dál. S každým dalším dnem to bylo těžší a těžší. Nakonec jsem dostal šanci ve Zlíně,“ vzpomíná.
V dresu Valachů útočník pookřál. Dostával prostor na ledě. „Zvedlo mi to sebevědomí. Hned po příchodu jsem začal sbírat body a měl důvěru od trenérů. Hlavně vnitřně mi pomohlo, že jsem hrál přesilovky a důležité momenty. Na to jsem dřív nebyl zvyklý,“ těší se.
Částečně se mu tak vyrovnal krutý úvod ročníku. „Byl to rok jako na houpačce. Už předchozí sezonu jsem neměl dobrou a žil jsem možností hrát v Motoru. Ta rychle zmizela a nevěděl jsem, co dál. Byl jsem z toho hodně špatný. Celý život jsem hrál hokej a najednou mě i napadlo, že bych skončil. Denně jsem volal agentovi, stále mi odpovídal, ať počkám,“ tvrdí.
Vopelka nakonec ve Zlíně odehrál 37 střetnutí, ve kterých nasbíral 17 bodů (11+6). Jeho týmu se však moc nedařilo a skončil předposlední.
„V lednu jsme byli v kontaktu s týmy od osmého místa. Prohráli jsme řadu zápasů těsně, i když jsme byli několikrát lepší. Postupně se dvanáctá Olomouc od nás oddělila a poslední utkání už jsme jen dohrávali, což nebylo příjemné,“ připouští.
Ve Zlíně bude pokračovat
I kvůli rychlému konci při letní zkoušce byl pro forvarda návrat k utkání do Českých Budějovic zvláštní. „Jel jsem na stadion Motoru s jiným pocitem. Tehdy jsem v zápase i skóroval, ale nebylo to nic platné, protože jsme prohráli,“ přiznává.
Další letní nejistotu letos Lukáš Vopelka nezažije. Ve Zlíně podepsal novou smlouvu, a tak se v pondělí v klubu hlásil na startu letní přípravy. „Můžu se víc soustředit na trénování a nemusím řešit angažmá. Ale jako tým se musíme zlepšit. Takovou sezonu už nikdo nechce opakovat. Sestupu se musíme vyhnout,“ velí.
Minulý rok se útočník chystal celé léto pod trenérským týmem Dominika Kodrase. Teď bude muset skloubit týmovou a individuální přípravu. „Cítím, že jsem se fyzicky hodně posunul v rychlosti i síle. Bez toho se už v současném hokeji neobejdete,“ má jasno.
Vopelka toho na svůj věk prošel už hodně. Zahrál si ve Švédsku, v KHL, mezinárodní EBEL ligu, na Slovensku, v Česku i v mládežnických reprezentacích. „Na jednu stranu je to fajn, ale v posledních dvou letech jsem kluby hodně střídal. Proto jsem rád, že mám teď ve Zlíně jistotu a nemusím si zvykat zase na něco nového,“ ujišťuje.
V klubu se mu líbí. „V kabině jsou hodní kluci, kteří se ke mně od začátku chovali slušně a přijali mě mezi sebe. V samotném městě jsem toho moc neviděl kvůli pandemii. Znám stadion, můj byt a pár obchodů,“ vysvětluje.
