V prvním ročníku na nebraské univerzitě v Omaze se v hokejovém týmu potkal s pozdějším vítězem Stanley Cupu Jakem Guentzelem. Že sám do NHL neprorazil, zlínského odchovance Lukáše Buchtu netrápí.
Domů se po pěti letech vrátil s cenným ekonomickým vzděláním a v nové extraligové sezoně může v drese Beranů ukázat, co se v prestižní univerzitní soutěži naučil na ledě.
„Je to výzva. Půjdu do toho s pokorou, ale zároveň se zdravým sebevědomím. Nebudu vyhlašovat, že chci být nejlepší bek, ale mám velké cíle,“ prohodil čtyřiadvacetiletý bek poté, co se včera zapojil do suché přípravy mužstva.
Mohl jste po škole zůstat v Americe a zapojit se už do byznysu?
Měl i neměl. Dostal jsem i nějaké nabídky, protože se mi na škole opravdu dařilo. Absolvoval jsem i spoustu pohovorů s bohatými lidmi, investory. Hodně kantorů nejsou klasičtí profesoři. Mají na plný úvazek svoji práci a po večerech učí. Ale devatenáct roků jsem hrál hokej a nechtěl jsem s ním skončit. V budoucnu bych toho mohl litovat. Byznys můžu dělat zároveň s hokejem, a kdybych se zranil, tak kdykoliv. Když přestanete jednou s hokejem, je hotovo.
Studium jste už ukončil?
Ještě v něm pokračuju. Dálkově. Mezinárodní studenti nemůžou studovat dálkově, ale díky výborným známkám jsem dostal od děkana povolení.
„Vracím se s pokorou i sebevědomím. Nepřišel jsem hrát sedmého beka.“ |
Takže si během sezony odskočíte do Omahy na zkoušky?
Pokud, tak až po sezoně.
Jakou kvalitu má univerzitní hokejová soutěž v USA?
Neskutečnou. Co jsem se tam naučil za čtyři roky, a nemluvím jen o hokeji, bych se jinde nenaučil. Mezi týmy jsou velké rozdíly. Soutěž hraje šedesát univerzit rozdělených do pěti konferencí. Dvě jsou neuvěřitelně našlapané a jednu z nich jsem hrál. Má to svoje výhody i nevýhody. Panuje tam velká konkurence, a když je v týmu dvanáct obránců, může hrát jenom šest. Soutěž je hodně bruslivá, hráči jsou techničtí, všechno se tlačí do brány.
Jaké máte vzpomínky na bývalého spoluhráče Guentzela, který byl při triumfu Pittsburghu v roce 2017 nejproduktivnějším hráčem Tučňáků v play off?
Byl výborný, ale mezi hráči na univerzitách nejsou zase takové rozdíly. Třeba já jsem měl v našem týmu tři body a náš nejproduktivnější obránce dvacet. Ale přes devadesát procent udělal v přesilovkách. Při hře pět na pět nemá bek moc šancí dát gól. Všichni perfektně blokují. Jde o to dostat šanci. Jake Guentzel byl neskutečně šikovný, nabruslený. Ale byli tam stejně dobří hráči a příležitost nedostali.
Tu jste nedostal ani vy. Mrzí to?
Trochu ano. Ale šel jsem do Ameriky se zlepšit jako osobnost, vyrůst, abych nebyl závislý na svých rodičích, a to se mi podařilo.
Na NHL jste si ale věřil, ne?
Měl jsem hodně dobrou sezonu v Sioux Falls v juniorské lize a pak prvák na univerzitě, ale potom jsem se zranil. Měl jsem problémy s kolenem a to mě v přípravě neskutečně limitovalo. Přitom druhák je rozhodující ročník. Neměl jsem tolik natrénované. Ale díky tomu mám zase hotovou školu.
Přestupy v extralize 2019Změny v týmech podrobně |
Při návratu do Česka jste měl i jiné možnosti než Zlín?
Takhle jsem se rozhodl, nemá cenu to nějak rozpitvávat. Podepsal jsem smlouvu na rok. Udělám vše, abych Zlín dostal na místa nahoru, kam patří.
Co tedy rozhodlo pro Zlín?
Asi to, že jsem tady vyrůstal. Znám vedení, prostředí. Nechtělo se mi chodit do nového prostředí, protože aklimatizace není tak rychlá, jak si někdo myslí. Psal jsem si s Martinem Hamrlíkem (asistent trenéra), panem Šolcem (sportovní manažer). Ptal jsem se, jak to tady funguje. Řekl jsem si, že Zlín pro mě bude to nejlepší.
Tým znáte?
Poslední tři roky jsem ve Zlíně trénoval v létě a přes Vánoce, když jsem se vracel domů. Řekl bych, že devadesát procent mužstva znám. V juniorech jsem hrával s Pavlem Sedláčkem, Michalem Popelkou a určitě i s dalšími. Ale abych pravdu řekl, neměl jsem moc času sledovat zlínský hokej. Jenom na dálku. Samozřejmě jsem klukům i celému klubu fandil, protože hokej ve Zlíně je důležitý nejen pro město, ale pro celý Zlínský kraj.
Co čekáte od extraligy? Víte, nač se nachystat?
Pár zápasů jsem viděl. Bude to jinačí. Hráči více přemýšlí, protože jsou starší. Možná nebude tak bruslivá. Ale také to tak nemusí být. Do extraligy půjdu s pokorou, ale zároveň se sebevědomím. Nepřišel jsem hrát sedmého beka.
V Americe jste odehrál za sezonu kolem třiceti zápasů, tady jich je přes padesát. Nebude to problém?
Ne. Předtím jsem hrál v juniorské lize přes sedmdesát zápasů a vůbec mi to nevadilo. Na univerzitě nemáte nárok odehrát více utkání, když chodíte každý den do školy. Třicet zápasů je maximum. Někteří hráči pak kolabovali. Hokej na univerzitě je vojna. Všichni jsou přísní. Po sezoně vyhodil trenér tři hráče. Neměli výsledky ve škole, nehráli, jak měli, a přitom měli vysoké stipendium. To jsou přitom neskutečné pálky. Ať si někdo zaplatí třicet tisíc dolarů.
