Raději v Brně rozvázal smlouvu a zamířil domů. Ve Zlíně žije, možná tam dohraje kariéru. Už v minulých letech tamní trenér Martin Hamrlík signalizoval, že by Köhlera v mužstvu rád viděl, to měl ale 193 centimetrů vysoký forvard smlouvu v Hradci Králové. „Každý chlap má svoje ego, a když to (Hamrlík) řekl, tak mě to těšilo. V tu chvíli jsem ale měl smlouvu v Hradci a věděl jsem, že je to neprůstřelné,“ podotkl.
S Kometou to už tak neprůstřelné - vzdor smlouvě - nebylo. Z jednoho prostého důvodu, v Brně to Köhlerovi nesedlo.
„Sezona mi nevyšla podle představ. Hledali jsme řešení. První myšlenka, která mě napadla, byla: Zavolej do Zlína! Agentovi jsem řekl, ať řešíme jen Zlín. Jednání byla velice krátká a korektní. Jsem rád, že klapla první volba a nemusel jsem hledat jinou alternativu,“ pravil útočník na tiskové konferenci ve svém (staro)novém působišti.
V základní části extraligy za Kometu odehrál 51 zápasů, dal šest gólů a připsal si šest asistencí. Trenéři ho časem zabudovali do přesilovkové sestavy, což Köhlerovi výrazně pomohlo, na očekávanou úroveň ho to ale taky nezvedlo. Ve třetím semifinále proti Liberci odehrál 10:33 minut a od té doby nehrál vůbec.
O trápení v Kometě si mohl povídat s Kašíkem
Jako bumerang se vrací otázka, která se kolem Köhlera vznášela už během působení v Kometě: Proč to řadě hráčů ze Zlína mimo jejich mateřský oddíl tolik nejde, ačkoliv doma mohli zářit, jak chtěli?
Köhler to odmítal generalizovat, ale právě jeho propad potkal. „To je hokej. Máte něco naplánovaného, ale kolikrát to nevyjde. Změníte prostředí a nejde vám to. Nedokážete si to vysvětlit, přijít na tu chybu. Pořád jsem se snažil pracovat, ať si po sezoně můžu říct, že jsem pro to udělal maximum. Bohužel to nevyšlo,“ pokrčil rameny.
Brněnský Bedřich Köhler během utkání proti Plzni.
Teď už jde hokej mimo něho. „Jsem na zahradě, starám se o trávník. Vozím děti na kroužky. Upřímně, když člověk skončí sezonu, nechce na hokej myslet. Je to minulost. Den dva si říká proč, co mohlo být jinak. Který zápas se mohl zvládnout. Už na to ale nemyslím,“ pravil.
Během sezony mohl tohle téma řešit s brankářem Liborem Kašíkem, další bývalou oporou ze Zlína, která se v jiném dresu než s beranem na hrudi minula s úspěchem. U Kašíka to bylo ještě znatelnější, v Kometě pobyl pouze krátce. Do Zlína se vrátil už během sezony.
„Když Kaša přišel do Brna, tak bydlel v bytě, kde jsem přespával po zápasech, takže jsme spolu strávili více času. Padlo hodně myšlenek v našich debatách,“ přiznal Köhler.
Po otočení listu se těší, že svoji kariéru vrátí do let, kdy byl ve Zlíně (a částečně pak i v Hradci Králové) jedním ze stěžejních hráčů. „Chci hrát, dokud budu mít nějakou roli v týmu a radost z hokeje. To byl také důvod, proč jsem se s Kometou dohodl, že nebudu pokračovat. Cítil jsem, že pro tým nejsem prospěšný. Hráč musí vnímat, že týmu má co dát, a je jedno, jestli bude chodit na buly do obranných pásem, nebo bránit oslabení. Když skončí zápas a vyhrajete, chcete jít domů s pocitem, že jste k tomu přispěl,“ řekl.
