Nejstarší rododendronové výsadby najdete v zámeckých parcích, kde bohatým květenstvím zahajují jaro. I proto na konci 19. století vysadil A. Silva -Tarouca rododendrony do Průhonického parku, kde doposud každoročně kvetou v plné kráse. Největší a nejstarší rododendrony pak najdete v libereckých zahradách. Rododendrony také bývají základem zahrad inspirovaných Dálným východem.
Správná výsadba je základ
Vysazovaným rododendronům i azalkám musíte vyrýt dostatečně prostornou jámu, minimálně dvakrát větší, než je kořenový bal rostliny.
Rýčem zkypřete dno jámy a do nakypřené vrstvy zapracujte trochu štěrku jako drenáž. Polovinu vykopané zeminy smíchejte s vyzrálým kompostem. V půdách, kde je vyšší obsah vápníku, přidejte ještě ke kompostu dostatek rašeliny. Kompost a rašelinu můžete nahradit zeminou pro rododendrony, běžně dostupnou v zahradních centrech. Na dno jámy nasypte vrstvu zeminy a pak zasaďte keř.
Čerstvě zasazené rostliny musíte pravidelně zalévat a mulčovat. Pokud uvedený postup výsadby nedodržíte, hlavně v oblastech, kde je vápenatá půda, naruší se u rostliny příjem železa a hořčíku. Rododendron bude špatně růst a objeví se tzv. chloróza, jejímž typickým projevem jsou žluté listy s výrazným zeleným žilkováním.
Rododendrony potřebují své:
- Vyhovují jim stanoviště chráněná proti úpalu, ostrému rannímu slunci a mrazivým a vysušujícím větrům. Ideálně tedy na západní až severní straně svahů, budov a vyšších porostů nebo pod hluboko kořenícími stromy, jako jsou borovice, duby, modříny, jedle či jinany. - Rododendrony mají mělký kořenový systém, proto je nikdy neokopávejte, pouze mulčujte. To znamená, že jim každoročně na jaře přisypete i 10 cm vrstvu kompostu, listovky nebo rašelinového substrátu. Nastlaná vrstva nejen zvyšuje půdní kyselost , ale udržuje kořeny v chladu a půda pod ní zůstává vlhčí. - Asi čtyři týdny po odkvětu vylamujte odkvetlé části, keře pak vypadají lépe. Navíc podpoříte pravidelné rozvětvování a bohatou násadu květních pupenů na dalších rok. Pokud odkvetlá květenství na keři necháte, začnou se vytvářet plody, které rostlinu zbytečně oslabí. Může se pak stát, že vám v dalším roce rododendron nevykvete. - V místech se silnými mrazy se stálezeleným rododendronům v zimě zkrucují listy. To je zcela normální. Zmenšují tak možnost výparu vody obsažené v listech, Jakmile mrazy pominou, listy se narovnají. |
Možnosti tvarování
Většina rododendronů má léta kompaktní růst a nepotřebuje žádné stříhání. Starší keře občas odspodu vyholují (listy opadají a postranní větvičky uschnou).
Nehezký keř tvarujte brzy na jaře. Řez veďte těsně nad párem listů. Na zdřevnatělých výhonech, kde listy nejsou, řežte nad spícími očky. Starší keře čas od času vyžadují hluboký řez až do starého dřeva, asi 30 až 40 cm nad zemí. Po odkvětu můžete lehce prořezat mladé rostliny a příliš rostoucí odrůdy.
Rozdíly mezi pěnišníky a azalkami

Pěnišník je krásný český název pro stálezelené druhy rododendronů s kožovitými listy, nahloučenými většinou na koncích větviček. Nejčastěji se rozdělují na velkokvěté a drobnokvěté.
Velkokvěté s výškou okolo tří metrů vznikly křížením různých planých druhů. Barevná paleta jejich květů je velmi široká a pohybuje se od bílé přes růžovou, fialovou až k červené. Pro stálezelenou kulisu jsou do našich podmínek nejvhodnější Smirnowii hybridy, Catawbiense hybridy nebo Griffithianum hybridy.
Výšky kolem 1,5 metru dosahují Yukushimanum hybridy, které jsou vyhledávány pro svůj kompaktní vzrůst. Tyto drobnokvěté rododendrony mají slabší vzrůst, jemné větvení a drobné listy. Hodí se například do skalek.

Poloopadavé a opadavé "venkovní" azalky také patří mezi rododendrony. Mají podobné nároky jako stálezelené rododendrony, ale jsou po všech stránkách skromnější a lépe se přizpůsobují různým stanovištím.
Rostou i v kyselých písčitých půdách s menším množstvím humusu. Svými zářivými pastelovými barvami převážně v tónech žlutých, oranžových, růžových až červených tvoří doplněk a protiváhu stálezeleným rododendronům. Také na podzim upoutají zbarvením listů do oranžova až červena.
Nejvíce otužilé jsou původní druhy, například rododendron kanadský, japonský nebo žlutý. Jejich kříženci mají o něco vyšší nároky na pH půdy, živiny a vláhu, ale za to nabízejí nepřekonatelnou barevnou škálu květů. U nás se pěstují odrůdy ze skupiny Mollis hybridy (základem šlechtění je R. japonicum). Dosahují výšky kolem 1,5 metru a jsou to hustě rozvětvené drobné keříky se široce zvonkovitými, nevonícími květy pastelových barev.
Gentské azalky dosahují výšky až dvou metrů, mají drobné rourkovité a vonné květy v bohatých květenstvích. Poloopadavé variety najdete většinou v obchodech pod názvem "japonské azalky". Je to velmi nízký, hustý, jemně větvený keř s drobnými listy. Kvetou tak bohatě, že se na povrchu rostliny vytvoří souvislá barevná plocha.