Ačokča bez problémů plodí do prvních mrazíků, na plíseň narozdíl od okurek netrpí.
Koupit to, nebo ne? Budete nadmíru spokojeni, anebo si domů přinesete jen kus zeleně, co vám zabere místo? Pojďme si v tom udělat trochu jasno.
Jihoamerickou ačokču si zamilujete
Její název zní jako jméno pro indiánskou krasavici. Tahle liána pochází z Jižní Ameriky, z oblasti, kde žili Inkové, a opravdu krásná je. Co vás na ní zaujme na první pohled, jsou její nádherné zelené listy. Až začne kvést, kvítky vás upoutají spíš svou jemnou vůní než velikostí a barvou. O něco později musíte být pozorní – plody se totiž velmi snadno přehlédnou pod záplavou listů.
Čím výživnější půdu ačokči poskytnete, tím bohatší úrodu sklidíte. Z jedné rostliny to může být až několik kilogramů. Liána se potřebuje po něčem pnout, zasaďte ji tedy na světlejší místo vedle plotu, anebo do větší nádoby na terasu, kde jí jako opora dobře poslouží zábradlí. Naroste hodně do výšky i šířky. V létě vyžaduje zálivku a nepohrdne ani hnojení
Vyzkoušejte si pěstování exotické zeleniny |
Plody vypadají jako světle zelené papričky, chutí připomínají něco mezi okurkou a paprikou, proto se jí také někdy říká paprikookurka. Ty malé, mladé se dají jíst syrové, chutnají jako hrášek. Starší a větší tepelně zpracujte do polévek, leča nebo je naplňte jako papriky. Dají se i nakládat. Jestliže si ačokču oblíbíte, nechte si pár plodů uzrát na semena. Podle našich zkušeností můžete z rostliny sklízet až do prvních mrazíků.
