Ačokča bez problémů plodí do prvních mrazíků, na plíseň narozdíl od okurek netrpí.
Koupit to, nebo ne? Budete nadmíru spokojeni, anebo si domů přinesete jen kus zeleně, co vám zabere místo? Pojďme si v tom udělat trochu jasno.
Jihoamerickou ačokču si zamilujete
Její název zní jako jméno pro indiánskou krasavici. Tahle liána pochází z Jižní Ameriky, z oblasti, kde žili Inkové, a opravdu krásná je. Co vás na ní zaujme na první pohled, jsou její nádherné zelené listy. Až začne kvést, kvítky vás upoutají spíš svou jemnou vůní než velikostí a barvou. O něco později musíte být pozorní – plody se totiž velmi snadno přehlédnou pod záplavou listů.
Čím výživnější půdu ačokči poskytnete, tím bohatší úrodu sklidíte. Z jedné rostliny to může být až několik kilogramů. Liána se potřebuje po něčem pnout, zasaďte ji tedy na světlejší místo vedle plotu, anebo do větší nádoby na terasu, kde jí jako opora dobře poslouží zábradlí. Naroste hodně do výšky i šířky. V létě vyžaduje zálivku a nepohrdne ani hnojení
Vyzkoušejte si pěstování exotické zeleniny |
Plody vypadají jako světle zelené papričky, chutí připomínají něco mezi okurkou a paprikou, proto se jí také někdy říká paprikookurka. Ty malé, mladé se dají jíst syrové, chutnají jako hrášek. Starší a větší tepelně zpracujte do polévek, leča nebo je naplňte jako papriky. Dají se i nakládat. Jestliže si ačokču oblíbíte, nechte si pár plodů uzrát na semena. Podle našich zkušeností můžete z rostliny sklízet až do prvních mrazíků.
Mexická okurka neboli cucamelon chtuná podobně jako okurka.
Mexická okurka polaská chutě a potěší i oči
Říká se jí i cucamelon nebo také myší meloun, nejčastěji ovšem mexická okurka. Malé strakaté plůdky vypadají roztomile, chutnají podobně jako okurky a konzumují se čerstvé, i když někdo je s úspěchem nakládá.
Cucamelon je popínavá rostlina, jež jako každá exotika miluje teplo.
Zálivku vyžaduje podobně jako cukety nebo okurky. Nenechte plody růst příliš dlouho, sklízejte je, když jsou velké zhruba jako švestka.
Plody mochyně peruánské lze i zavařovat.
Mochyně musí být peruánská...
Jistě znáte rostlinu s roztomilými oranžovými lampionky, které se dají i usušit. Když jí dáte na zahradě z prostor, brzy se hojně rozroste. Jde o mochyni židovskou, které se také říká židovská třešeň. Tu si ale nechte na ozdobu.
Nám dnes půjde o mochyni s druhovým názvem peruánská. Také ona pochází z oblasti dávné incké říše a je to jednoletka. Její plody oranžové barvy a sladkokyselé chuti vám už možná někdo naservíroval na zákusku či ovocném salátu. Dají se ale také sušit nebo zavařovat.
Mochyně peruánská je teplomilná, chce slunce, střední zálivku a lehkou výživnou půdu. Na rozdíl od mochyně židovské má v době zralosti světlejší lampionky.
Lagenárie se vám může pnout třeba po pergole.
Lagenárie nabízí široké využití
Viděli jste někdy u někoho zelené plody vypadající jako obří hruška nebo „obušku, z pytle ven“ a visící z opory dolů? Pak jste měli tu čest s lagenárií.
Klidně by stačilo tuhle rostlinu pěstovat jen pro potěchu oka. Ona je ale navíc i velmi chutná, její mladé plody připomínají cuketu či dýni. Pokud je ovšem necháte narůst a „zestárnout“, pak si na nich sice nepošmáknete, ale získáte materiál třeba na krmítko pro ptáky. Plody totiž ztvrdnou jako dřevo, takže v Africe, domovině lagenárie, se původně využívaly hlavně jako nádoby na vodu.
Jestli chcete být úspěšnými pěstiteli této unikátní plodové zeleniny, dopřejte rostlině teplo, vodu a hojnost živin.
Obří paprikookurky i „šplazát“. Vytřete sousedům zrak svou úrodou |
Mizuna má na pěstování podobné nároky jako salát.
Mizuna je jako jemná rukola
Do pokrmů jsme si zvykli dávat petrželku, z pažitku, libeček, ale také třeba rukolu nebo koriandr, který půlka světa miluje a ta druhá nesnáší. Používáme čerstvý špenát a sklízíme ho klidně i několikrát do roka.
Existují ale i jiné zelené a velmi chutné rostliny, například mizuna původem z Japonska. Zamilujete si ji, pokud vám chutná rukola, jsou si chutí podobné, mizuna jen není tak ní výrazná.
Nejde o nízkou travičku, mizuna vyroste do výšky kolem 40 centimetrů. I když je teplomilná, zvládnete ji pěstovat běžně na záhonu, ovšem nezapomeňte ji zalévat. Pokud se u vás daří salátu, s mizunou nebudete mít problém.
Vypěstujte si asijskou perilu, je to „kladivo“ na alergie |
Vlevo italský zeleninový meloun carosello, vpravo kiwano neboli africká rohatá okurka.
Raritkám se daří ve skleníku
Pokud máte skleník a chcete zkusit něco nového, zaměřte se na netradiční zeleninový meloun carosello. Miluje teplo, světlo a kvalitní, nicméně lehkou půdu. Asi se nestanete velkopěstiteli této chuťově zajímavé zeleniny, ale pár plodů vám udělá radost.
Podobné nároky na pěstování má i kiwano neboli africká rohatá okurka. Chutná jako snad všechna exotická ovoce dohromady a dužnina zralých oranžových plodů se jí lžičkou podobně jako kiwi. Chcete-li zkusit pěstovat kiwano, dopřejte mu výživný substrát, teplo, světlo, pravidelnou zálivku a také oporu, potřebuje se totiž popínat po něčem pevném.
Momordika je sice hořká, ale údajně i velmi zdravá.
Momordice se říká i hořká okurka, miluje teplo a vzdušnou vlhkost, takže jí také vyhovuje skleník. A když má dobré podmínky k životu, roste jako divá. Buď se pne, nebo se plazí po povrchu. Její plody vypadají jako vrásčité okurky, které tím, jak dozrávají, mění barvu ze zelené na žlutou.
Hořká okurka nebo hořká dýně je pro momordiku trefný název, sladkost u ní opravdu nehledejte. Nicméně například čínská medicína na ni nedá dopustit pro její léčebné účinky, třeba pro snižování hladiny cukru v krvi.
Co je kiwano, pitahaya nebo kumquat? Průvodce exotickým ovocem |
