V Nemojanech u Vyškova žili tři bratři. Antonín, Jan a nejmladší František. Všichni nosili příjmení Adamec. Rodina byla zbožná, zároveň měla velmi blízko k půdě a zemědělství, však když často mysleli na boží zázraky, nedívali se se zalíbením k nebi, ale skláněli hlavu k úrodné půdě.
Z nejstaršího se stal kaplan, z prostředního uznávaný zemědělský inženýr a pedagog, také nejmladší se vrhl na teologii, přitom si ale našel velkou lásku svého života – včely. Od narození proslulého včelaře Františka Adamce, který přišel na svět 12. listopadu 1866, uplyne 155 let.
Po brněnském semináři odešel mladý kněz na faru do Bystrce. Ve vesničce, která je dnes už součástí Brna, studoval různé druhy českých, evropských i amerických úlů, zajímal se o včelí choroby či rostlinstvo vhodné pro včelí pastvu. Brzy se pro svou píli i vědomosti stal ve včelařském prostředí dobře známý.
Jenže František záhy vážně onemocněl tuberkulózou plic a hrtanu. Následovaly čtyři roky léčby v Solnohradsku, Štýrsku, Tyrolsku i Bavorsku, zimy trávil v italském Meranu, Gorici nebo na Istrii.
Nezahálel. Rád si chodil popovídat na včelnice a s tamními včelaři živě řešil, zda používají staré míry „úzkovysoké“, či už přešli na moderní „nízkoširokou“ variantu rámků.
Adamcovu míru používáme dodnes
Obohacen vědomostmi a hlavně zdráv se vrátil roku 1897 na Moravu. Nové poznatky zkoušel na svých včelstvech a stále víc je prohluboval.
Zkoumal barvu včel i život včelích matek, vysazoval medonosné stromy a byliny, brzy jeho věhlas překonal hranice českých zemí. Předsedal včelařským sympoziím v Berlíně a stal se místopředsedou mezinárodního včelařského klubu se sídlem v Anglii.
Nejvíc se mu však líbilo doma na Moravě. Jeho novým působištěm se staly Dalešice, brzy pak Havraníky u Znojma. Přestože zdejší obyvatelstvo bylo zcela německé, získal si důvěru lidí a zůstal tu přes 10 let.
Psal do časopisů Český včelař a Moravská včela, kde s oblibou říkal: „Úl medu nepotí.“ Myslel tím, že o včely je třeba se dobře a moderně starat, aby měly dostatek medu. Právě v Havraníkách se zrodila tzv. Adamcova míra, v českém včelařství dodnes nejvíce používaná velikost včelích rámků, přesně tedy 39×24 cm.
Včelař bratří Mrštíků
Ovdovělé mamince nebylo ovšem mezi převážně německým obyvatelstvem dobře, na její přání odešli na faru do Nikolčic u Hustopečí. Odtud František Adamec docházel do nedaleké obce Diváky, kde hospodařili známí spisovatelé a zanícení včelaři, bratři Mrštíkové.
Zejména Vilém se včelám věnoval, byla to součást jeho živobytí a zároveň trochu útěk před zklamáním v tvorbě. Vnímal se jako málo uznávaný, zejména v pražských literárních kruzích.
Trpěl psychicky, zároveň měl obavu z vážného onemocnění a dlouhého umírání, také ho sužoval pocit, že ho lidé v obci sledují. Stihomam ještě prohloubil Mrštíkovu duševní krizi, vše nakonec vyústilo v tragédii.
Když se roku 1912 zima ještě nechtěla vzdát svých otěží, spisovatel si ve sklípku u svého včelína prořízl hrdlo a probodl srdce. František Adamec byl skonu svědkem. O pár let později odešel do Břeclavi, nakonec se vrátil do Bystrce, kde dožil a v srpnu roku 1946 zemřel.
