Lední medvědi připlouvají do Kaktoviku každý podzim z ledových ker více na severu a překonávají u toho často vzdálenosti desítek i stovek kilometrů. "Dobře vědí, že na ně v tomto období vždy pár dobrých kousků z velryby zbude, a tak se drží v těsné blízkosti vesnice, dokud nezačne zima," vysvětluje mladý fotograf.
Běžně jsou lední medvědi samotářská zvířata, protože potřebují velká teritoria, aby se uživili. "Podle místních jich však na podzim vždy tak 40 až 100 přichází do těsné blízkosti Kaktoviku, takže tam někdy může být až víc než jeden medvěd na každé tři obyvatele," popisuje situaci Michal.
Přes den medvědi odpočívají jen kousek od vesnice, skrytí před pohledy lidí, případně se procházejí po pláži a hledají něco k snědku. Až večer začínají být aktivní: chodí kontrolovat ohromnou hromadu velrybích kostí z kytovců ulovených v minulých letech.
Jak probíhá velrybí zabijačka
"Když je velryba ulovena, místní ji vytáhnout na pláž a tam ji rozřežou na kusy, vyvrhnou a zpracují. Celý proces trvá až do nočních hodin, takže zbytky velryby zůstávají první noc jen několik set metrů od nejbližších domů. Medvědi to vědí a stahují se k lidem už během zpracovávání velryby blíž a blíž, často jen na desítky metrů. Eskymáci proto neustále sledují, co se děje kolem. Děti je nutné hlídat a takzvaná Nanuq (čti nanuk) patrol, což je dobrovolná stráž před ledními medvědy, případně kdokoliv, kdo je zrovna nablízku a má čas, má za úkol medvědy odhánět v autě nebo na čtyřkolce," popisuje eskymáckou zabijačku fotograf.
Kdo je Michal TylFotograf Michal Tyl cestuje za unikátními fotografiemi zvířat po světě spolu s manželkou Janou (více o jejich cestách v rozhovoru zde). Doma provozují web Outdoor v Praze.  |
Tuto Nanuq patrol dokonce se svojí ženou jednou sám suploval: "S Jančou jsme vyrazili na čtyřkolce projet se k hromadě velrybích kostí a při návratu jsme narazili na medvěda, který si vykračoval přímo do vesnice. Zrovna nebyl na blízku nikdo s autem, takže jsme zajeli mezi medvěda a vesnici, pořádně protúrovali motor, kterého se medvědi bojí, a vyrazili prudce proti němu. Naštěstí se nakonec otočil, ale nečekaně pomalu, až když jsme k němu dojeli na nějakých deset metrů. Spíš ale kvůli své tloušťce než čemukoliv jinému. Byl totiž tak přežraný, že břicho skoro tahal po zemi. Když pak pelášil směrem od vesnice, tak jsme skoro spadli smíchy ze čtyřkolky, protože se mu kvůli břichu nohy komicky míhaly do stran a zezadu vypadal jako utíkající polštář. Smíchy se ale mohli potrhat i eskymáci, protože tohle u nich návštěvníci z jihu běžně nedělají."
Medvědí hostina: tlamy od krve, mlaskání, chroupání a funění
Aby mohli Michal s Janou medvědy vyfotit, vyrazili v malé skupince spolu se dvěma eskymáckými kamarády. Pohled, který se jim naskytl, překonal všechny jejich představy: "Byla nečekaně teplá noc, přitom jasná a s jemně zelenou polární září přes celou oblohu. U velrybích kostí jsme napočítali přes 20 medvědů, od nejmenších mláďat po velké samce. Tlamy měli rudé od krve a kožichy zamazané od bahna."
Kde leží KaktovikEskymácká vesnice Kaktovik leží na břehu Severního ledového oceánu na Aljašce, asi 200 km východně od městečka Deadhorse. Žije tam zhruba 300 obyvatel, kteří nemají žádné silniční spojení se zbytkem světa, do vesnice se dá běžně dostat pouze letadlem. Eskymáci jsou dnes běžní Američané, u kterých převažuje západní styl života, stále u nich však hrají velkou roli lov a tradice. |
Všude kolem bylo slyšet jen mlaskání, chroupání a spokojené funění. Větší medvědi si pohazovali s velrybími žebry jako s párátky, ale i jim dávala trochu zabrat mohutná velrybí čelist. Přitom chycená velryba měla jen devět metrů a patřila tedy podle místních k těm menším.
"Samice výjimečně nechávaly svá mláďata v těsné blízkosti velkých samců, přestože samci mláďata jinak běžně loví a pro samice jsou tak v normální situaci jedněmi z hlavních nepřátel. Tady se však na jakékoliv rozepře rychle zapomnělo, protože na hostině bylo dost masa pro každého. Další a další medvědi přicházeli ke kostem nebo se často najednou vynořili z oceánu v pozadí," popisuje Michal.
Podle většiny dostupných informací jsou lední medvědi vůči lidem velmi agresivní a jako jediní z medvědů člověka aktivně loví. "Eskymáci ale naopak zastávají názor, že lední medvědi jsou jen velmi zvědaví. Že agresivní se stávají, jen když mají velký hlad," vysvětluje Michal, který měl možnost sledovat je z velké blízkosti.
"Bylo vidět, že je zrovna zajímá úplně něco jiného. Jejích jediným cílem bylo nacpat si břicho co nejrychleji. Tlustý medvěd je spokojený medvěd, a tak jsme si mohli užít ten neuvěřitelný okamžik a dostat se velmi blízko, aniž bychom měli pocit, že je rušíme. Přesto jsme zůstali na místě jen asi dvacet minut, aby se mohli v klidu nakrmit a užít si svůj velký den."
Následujícího rána už toho z velryby moc nezůstalo. Její zbytky eskymáci převezli na hromadu starých kostí dál od vesnice, aby měli pohyb medvědů lépe pod kontrolou. (Další fotografie z velrybí zabijačky najdete zde.)
TIP: Zblízka, ale přes sklo, můžete lední medvědy vidět třeba v Zoo Praha:
11. února 2010 |
